Carevna 3: Potomek

Marion

Thorin:

,,Thorine!" Řekne za dveřmi Toms.
Mlčím, sedím u svého stolu složený ruce na bradě a mlčím.
Otevřou se dveře a Toms s rukama v bok ke mě přijde a posadí se na proti mě.
,,Jdeš mi vyhubovat?" Řeknu.
Toms se ke mě nakloní a opře se lokty o stůl.
,,Chováš se dost temperamentně. Copak Elisabeth může za to co se jí narodilo? Copak je holčička takový problém aby si kvůli tomu ranil Elisabeth?!"
Povzdechnu si a podívám se mu do očí.
,,My potřebujeme dědice, princezna už je jen a pouze doplněk." Řeknu.
Toms zakroutí hlavou.
,, Dědic může přijít později, tak se ti první narodila holčička a příště to může být chlapec."
,,Nebo taky znovu holka." Řeknu a Toms se postaví.
Složí si ruce za záda a pomalu si začne prohlížet obrazy na stěnách mých předků. Zastavil se u mé tety Viktorie.
,,Tato žena taky vládla, za její doby vlády byl lid spokojený."
,,Ano ale-" chci namítnout ale Toms popojde k mé babičce.
,,A tvoje babička? Úžasná panovnice která si dokázala získat ohromný respekt, který pak předala tvému otci."
Povzdechnu si a raději už mlčím.
Toms mi tam vyjmenoval ještě pár lidí jako je prababička a praprababička.
,,Nepodceňuj tolik ženy, někdy mají více rozumu než muži." Řekne Toms a před obrazem mé matky se lehce poklonil.
,,Je to nebezpečné, na ženy si nepřátelé dovolují víc." Řeknu a dojdu k němu.
,,A proto má tak skvělého otce který ji na to všechno připraví." Řekne Toms.
Toms je prostě...Toms, na všechno má odpověď a věří, že vše se dá nějak vyřešit.
,,Asi máš pravdu."
,,Já vím, jinak bych ti neradil a hlavně, nesmíš zapomenout, že princezna bude mít určitě později i prince a věř, že o prince mít nouzi nebude, je to krásná holčička."
Řekne a já přikývnu.
,,Běž se na ni podívat."
Popostrčí mě.
Přikývnu vezmu kytku kterou sem měl připravenou a vyrazil sem na chodbu.
Najednou sem potkal Elisabeth, byla v noční košili a měla uplakané oči.
,, Elisabeth, já..." Chtěl sem ji něco říct ale ona na mě začala nešťastně křičet.
,,Zklamal si mě! Narodí se ti dcera a ty mi dáš najevo, že tě zklamala! Že takové dítě nechceš, ty furt jen, kluk, kluk a jenom kluk. Zajímal ses vůbec taky co chci já??
Ne! Ani ta snaha, že bysi mi dal najevo, že sme to obě přežili v pořádku, nic! Místo toho se sebereš a nehorázným způsobem odejdeš! Nezajímá tě! Nezajímám tě já!"
Když dokřičí, dořeknu to.
,,Vlastně, chtěl bych vidět naší princeznu."
Elisabeth na mě koukala jak na magora.
Měla pootevřené ústa a zmatené oči.
Podal sem ji květiny.
Vzala si je a furt na mě zírala.
,,Omlouvám se." Řeknu a ona mi padne kolem krku.
Opatrně ji stisknu v objetí.
,,Mohu ji tedy vidět?"
Ona přikývne a chytne mě za ruku a společně dojdeme do pokoje.
,,Pšššt!" Řekne mi a odvede mě k postýlce.
,,Vítám tě Marion." Řeknu a položím ji do postýlky prsten.
,,Viděl ji tvůj otec?" Řeknu.
Přikývne.
,,Je krásná, jako ty." Řeknu.
,,Ale oči má po tobě."
Řekne.

O 11 let později:

Toms:

Au! Zakřičím když mi malá Marion stoupne na nohu.
,,Hned sem pojď!" Řeknu a začnu ji honit pod stolem.
Otevřou se dveře a dovnitř přijde Elisabeth.
Marion vyskočí z pod stolu a doběhne k ní a obejme ji.
Vylezu z pod stolu.
,,To se tedy pěkně učíš Marion."
Řekne pobaveně Elisabeth.
,,Kdepak, už sme měli doučeno." Řeknu a Elisabeth se udiveně podívala.
,,Je moc chytrá holčička, velice bystrá a šikovná."
Elisabeth ke mě došla a chytla mě za ruku.
,,Moc děkujeme Tomsi."
,,Pro vás cokoliv a hlavně mám Marion moc rád, je zlatá a opravdu bude velice šikovná, má úžasnou paměť."
V tu chvíli Marion shodila vázu až Elisabeth zaječela.
,,Marion!" Řekne a klekne si ke střepům.
,,Omlouvám se." Řekne a začne do svých malých ručiček uklízet střepy.
,,Ukažte, udělám to!" Řeknu a začnu sbírat střepy ze země.
,,To se nedělá." Řekne s klidným hlasem Elisabeth, Marion.
Marion zachmuřený výraz však nevydržel dlouho...po chvíli se jí v hlavičce vyloudil nejspíš nápad.
Vyskočila na poličku a začala něco hledat ve skříňce.
,,Spadneš!" Řekne Elisabeth a jistila ji.
Položil sem střepy na stůl.
Marion vyndala z poličky tekutý vápenec, který sem používal, když sem vyráběl malé výrobky a doplňky.
,,Budu muset jít, mám ji dát na hlídání tatínkovi nebo to zvládneš?" Řekne Elisabeth.
,,Bude mi potěšením, dělat Marion společnost." Řeknu a Elisabeth se usměje.
Marion jí dá pusu na tvář a Elisabeth odejde.
Posadím Marion na židli.
Ona začne míchat hmotu a začne sestavovat vázu zpět.
,,Opatrně ať se neřízneš." Řeknu a občas ji trochu pomohu.
Občas sem ji jenom pozoroval, je to opravdu kreativní holčička, co si se vším dokáže poradit, je to šťastné dítě a statečné.
,,Koukej!" Řekne asi po dvou hodinách.
Váza byla slepená a kupodivu i držela.
,,Jsi moc šikovná Marion, teď to domalujeme." Řeknu ale Marion vyskočí a podá mi paletku.
,,Ať nemusíš vstávat." Řekne a usměje se.
,,Děkuji Marion." Řeknu a začnu domalovávat ornamenty.
Marion mě celou dobu zaujatě pozorovala.
Po chvíli sme vázu nechali uschnout.
O hodinu později se rozlétli dveře a vešel Thorin.
,,Tatiii." Zakřičí a skočí mu do náruče.
,,Ahoj, princezno." Řekne a postaví ji zpět.
,,Prý si tu něco rozbila." Řekne Thorin přísně.
,,Udělala to omylem a hlavně, opravila to."
Řeknu a Marion vezme vázu a podá ji Thorinovi.
,,Hezké, si šikovná ale stejně, máš dávat pozor, vymyslím ti nějaký lehký trest."
Řekne a Marion se posadí.
,,Půjdeš spát dneska o půl hodiny dřív."
Řekne Thorin a Marion si povzdechne.
,,Děkuji Tomsi." Řekne a já kývnu a on odejde.
,,To sem tak zlobivá?" Řekne mi Marion a já ji pohladím po jejich nádherných, dlouhých vláscích.
,,Nejsi ale to víš, znáš tatínka...chce tě mnoho naučit, myslí to dobře."
Marion přikývne a dá mi pusu na čelo.
,,Mám tě ráda." Řekne a zazzubí se.
,,Já tebe taky Marion."
Řeknu a přísunu k ní obrázek.
,,Ten je krásný!" Řekne a začne si prohlížet koně.
,,Tvoje maminka má taky ráda koně."
Řeknu a usměju se.
,,Já taky!" Vypískne.
Začne poskakovat a smát se.

Je to takové sluníčko celého hradu, bez ní by tu bylo moc šero, přijde Marion a je to chodící sluníčko. Je to hodně živé dítě s optimistickou povahou ale je taky pěkně tvrdohlavá.
,,Je večeře." Přišla nám oznámit Margaret.
,,Jupí! Dám si dvojitou porci!" Křikne Marion a vyběhne na chodbu.
,,Ahoj." Řekne mi a usměje se.
,,Ahoj." Odpovím a pohladím ji po tváři.
,,Nechtěla bysi si...dneska večer někam zajít? Řeknu a ona se usměje.
To mi na odpověď stačilo.
Rychle sem vykročil za Marion.

Elisabeth:

Toms usadil Marion ke stolu.
,,Ahoj dědo!" Řekne Marion otci.
,,Ahoj!" Řekne a podá ji jablíčko.
Ona se do něj spokojeně zakousne.
Thorin s mým otcem raději ani nemluvil od té doby co máme Marion, se snaží sobě navzájem vyhýbat aby Marion nebyla svědkem jejich hádek.
Po večeři sem odvedla Marion do svého pokoje. Vykoupala sem jí.
Rozčesala sem ji vlásky a oblékla do noční košilky.
,,Dobrou noc beruško." Řeknu a Marion se na mě usměje.
Je to tak hodná holčička, vždycky když se něco děje, když se někdo hádá, bohatě stačí když se tam připlete Marion a po chvíli jsou lidi opět šťastný a udobří se.
Co mi říkala Margaret je možné, že má dar. Sálá z ní prý laskavá a čistá energie a prý stačí když se na ní člověk podívá a jeho myšlenky se uklidní a vyčistí. Je to zkrátka zázračné dítě.
Po chvíli sem zavřela oči a usnula vedle Marion.
.
.
.
.
.
Ahoj! Máme tu další kapitolu! Jak se vám líbí?😇
.
.
.
Jaká ti přijde Marion?
Jaký máš názor její výchovu, či jaká si myslíš, že je?