Carevna 3: Potomek

Špionka

Marion:

Došli sme do jídelny a já si promnula malou lahvičku v kapse svých šatů.
Hans tam seděl a měl ruce položené na stole.
Thorin už tam seděl a něco Hansovi říkal.
,,Dnes tě čekám tedy u sebe."
Řekne a Hans přikývne.
Zastavila sem se před svou židlí.
,,Posaď se přeci." Pošeptá mi Can a odsune mi židli. Posadím se a začne se pomalu jíst.
Margaret přinese víno.
Každý si nalil kolik chtěl a já se podívala na Lili. Nenápadně přikývla.
Když se víno dostalo ke mě nalila sem si trochu a podívala se po ostatních.
Všichni si hleděli talíře.
Nenápadně sem do vína přilila tu tekutinu a podala ji Hansovi, který jako jediný neměl ještě nalito.
,,Děkuji." Řekne a když si ode mě přebíral džbánek zavadil prsty o mé.
Na chvíli se mi zadíval do očí a uviděla sem takový lehký náznak úsměvu.
Oplatila sem mu ho a on si dolil víno které ve džbánku zůstalo a do kterého sem nalila tu tekutinu.
Po chvíli víno vypil do dna a Lili se na mě usmála.
Uhnula sem pohledem a jedla sem.
Po jídle sme se opět rozdělili.
Táta odešel do kanceláře, Lili šla s Hansem a Can se připojil ke mě. za ty dva dny si s ním hodně rozumím.
,,Nechceš se projít?" Řekne a já horlivě přikývnu. Usměje se mému prudkému rozhodnutí a já se začnu cítit trapně.
Vyšli sme ven a začali se procházet.

Can:

Ze začátku se trochu ostýchala ale pak se rozmluvila, mluvila o všem možném a já se jen dokola a dokola usmíval.
Hodně sme si rozuměli ale já stále myslel jen na to, že ji můj bratr miluje. Nejsem hajzl abych mu jí přebral ale zároveň nechci aby se čekalo zbytečně a pak se zjistilo, že to nikam nevedlo.
,,Spadla sem do rybníka a otec pro mě skočil! A pak mu pes ukradl korunu!"
Řekne mi nadšeně a já zkoumal její obličej. Je sice trochu...praštěná ale to se mi na ní líbilo. Byla nevinná a tak pozitivní osobnost.
Začal být zima tak sme se vydali dovnitř.
Odvedl sem Marion před pokoj, popřál sem ji dobrou noc a došel k sobě do pokoje.
Došel sem do koupelny a chtěl se jít osprchovat.
,,Brácho? Si to ty?" Ozve se z toalety a já nadskočim leknutím a opřu se o zeď.
,,Šmarja, to sem se lekl."
Řeknu a přivřu oči, malém sem dostal infarkt.
,,Mám problém! Nemáš ještě jeden toaletní papír?!" Řekne mi a já se udiveně podívám na dveře od toalety.
,,Však by tam měl být."
,,Už není, vypotřeboval sem ho, potřebuji další." Řekne Hans nešťastně.
Podal sem mu další a on si povzdechne.
,,Hansi? Si v pořádku? Děje se něco? Neměl si být u krále?"
,,Jo, jak dávno ale chytli mě střevní problémy. Už tady sedím snad dvě hodiny. Král mě zabije."
Zalamentuje.
,,Přemýšlím co si mohl sníst špatného, všichni sme měli to stejné. A mě potom špatně nebylo ani Marion a Kiki už dávno spala když sem byl doprovodit Marion k pokoji."
Řeknu a Hans vyjde ze záchodu.
Byl úplně bledý a začal si mýt ruce.
,,Já nevím. Je to divný. Pojď jdeme se posadit."
Řekne a pomalu sme se ke gauči.
,,Neměl si ještě něco mimo to co sme měli stejné?" Řeknu a Hans se zvedne.
,,Já musím!" Řekne a doběhne zpět na toaletu.
Povzdechnu si a dojdu do koupelny.
,,Leda, že by ti někdo dal něco do jídla."
,,Zajímalo by mě kdo." Řekne a já přikývnu.
,,Počkej tady." Řeknu.
,,Kam bych v tomhle stavu asi mohl utéct." Řekne už namíchnutě Hans.
,,Jo, promiň." Řeknu a odběhnu z pokoje a zamířil sem si to rovnou k Margaret.
,,Cane?!" Ozve se z levé strany.
,,Ano?" Řeknu a uvidím krále.
,,Hans má už dvě hodiny zpoždění. Mohl dostat prémii za den co mě zastupoval a vládl. Nu, nedostane tady nic. Tak mu to vyřiďte." Řekne a zmizí za roh.
Ani si nenechal vysvětlit proč nepřišel.
Došel sem k Margaret a vše sem ji řekl.
,,Dobrá, kuchař skleničky ještě myslím neumyl mohu se podívat." Řekne.

Ráno/ Marion:

Probudila sem se a Kiki už se převlékala.
,,Ahoj!." Řeknu a ona se na mě usměje a zamává.
Také sem se oblékla.

A šlo se na snídani.
Když sme tam šli tátu už sem míjela, pohladil mě a šel pracovat.
Když sme došli do jídelny už ode dveří sem slyšela rozčileného Hanse.
Když sme došli ke stolu Hans tam akorát bouchl do stolu.
,,Tady aby se člověk bál jíst!"
Podívala sem se na Lili a ona se na mě povzbudivě podívá.
,,Dalších 5.hodin na záchodě ne!"
,,Klid drahý." Řekne mu a položí ruku na jeho dlaň.
,,Kdo to mohl být!"
Řekl a podíval se na všechny a zastavil se na mě. V jeho očích bylo spíše tázání se než aby přišel na to, že sem to byla já.
,,Dobrou chuť." Řeknu a začne se jíst.
,, Nezeptáš se ani co se děje?" Řekne mi.
,,Mě tohle nezajímá." Zalžu a on přikývne. ,,Jistě madam Marion, nezajímá skoro nic."
Začne se jíst a po jídle si mě Lili odchytí.
Všichni odejdou jen Can se na nás podívá než odejde pryč.
,,Co po mě budeš chtít." Řeknu vyděšeně.
,,Klid zlato, Hans potřebuje tresty za to co dělá, hraje si s tvými city a tahá za nos všechny kolem. Musíme společně zařídit to aby se vzdal této práce, rozumíš? Má v plánu okrást tvého otce!"
A já se na ní vyděšeně podívám.
,,To ne! Co mám tedy dělat!" Řeknu a ona mi položí ruku na rameno.
,,Dojdeš k němu do skříňky kterou si zamyká, ani já nemám k té skříňce přístup. Musíš mu sebrat klíček který nosí v kapse džín a v té skříňce vezmeš modrou obálku a doneseš mi ji, rozumíš?" Řekne mi a já smutně přikývnu.
,,Tak běž, já mám teď schůzku ještě s panem králem. Aby mi řekl kdy budu moct odjet. Tak si pospěš."
Řekne a odejde.
Odeberu se po schodech k Hansovi do pokoje.
Měla sem takový blbý pocit ale nikdo nebude podvádět mého otce.
Nenápadně sem pootevřela dveře a viděla že spí na posteli.
Opatrně sem vešla do vnitř a rozhlédla sem se a uviděla skříňku z otvorem na klíček.
Hans se otočil na bok až sem se polekala.
Oddechla sem si a opatrně došla k němu.
V zadní kapse se leskl klíček.
Opatrně sem klíček vzala. Podívala sem se Hansovi do tváře. Byl nádherný.
,,Je to zlý člověk." Opakovala sem si v hlavě a rychle se otočila ke skříňce a pomocí klíčku sem ji otevřela.
Byli tam listiny a dva váčky s penězi a modrá obálka.
Rychle sem ji vzala a skříňku opět zamkla oddechla sem si a otočila se ale nabourala sem do Hansovi hrudi.
,,Marion? Co tady děláš?"
Řekne udiveně.
Obálku sem měla za zády a vyděšeně sem se na něj dívala.
Co by asi udělal kdyby zjistil, co sem udělala. Zabil by mě? Ublížil by mi?
,,Já? Já...už musím jít!" Řeknu a chtěla sem se prudce dostat ke dveřím ale Hans mě chytl.
,,Nikam, první mi řekni, co děláš v mém pokoji."
Polknu, shlížel na mě pronikavým pohledem a tvář měl vážnou. Neměl tričko a držel mě pevně ale přitom něžně za ramena.
Stiskla sem obálku za zády.
,,Já, ono totiž, já sem..." Zakoktam a on se na mě s povytaženým obočím podívá.
,,Tak se asi posadíme a počkáme co z tebe vypadne." Řekne a ukáže mi na křeslo.
,,Ne! Já sem přišla slečně Lili pro knihu!"
Vyhrknu a Hans se zamyslí.
,,Aha, no...nevěděl sem, že Lili začala znovu číst ale dobře." Řekne a podá mi knihu.
,,Je jediná kterou tady má, tak snad je to ona."
,,Ano! Přesně to je ona!" Řeknu a on se na mě podívá.
,,Chováš se dost zvláštně."
A já úzkostlivě polknu.
,,Nene, jen si mě vyděsil." Řeknu a on přikývne.
,,Mohu už?" Řeknu a podívám se na dveře.
,,Ohh, jasně, prosím." Řekne a otevře dveře.
Schovám obálku do knihy a vyjdu ze dveří.
Hans se na mě ještě ve dveřích podíval a pak zavřel.
Rychle sem doběhla k Lili.
,,Máš ji?" Řekne mi a podám ji knihu a v ní obálku.
,,Si šikovná, moc děkuji zlato."
Řekne a usměje se.
,,Mohu jít?" Řeknu ještě stále vyděšená.
,,Jasně, běž." Řekne a pohladí mě.
Utekla sem do pokoje a Kiki se na mě starostlivě podívala.
,,Děje se něco?" Řekne mi, ráda bych jí to řekla a jak moc...ale slečna Lili...
,,Ne nic, pojď zahrajeme si šachy."
Řeknu a ona přikývne.
.
.
.
Ahoj! Tak jsem za dnešek napsala ještě jednu😇❤️ přemýšlela sem jak by ta kniha vypadla ve filmovém ztvárnění. Hih😅❤️❤️
.
.
.
Co si myslíš, že bylo v obálce?
Myslíš, že už Marion zachází hodně daleko?
Co bude muset podle tebe udělat příště?
Jak se asi bude cítit až pochopí co provádí?