Carevna 3: Potomek

Svatyně

Tyler:

,,Kam jdeš?!" Řekne Hans a když mi těsně před nohy odhodil dalšího mrtvého skřeta. ,,Můj otec...míří do svatyně."
Řeknu a bodnu dalšího do obličeje.
,,Seš si jistý, že je to dobrý nápad?" Řekne Hans. ,,Vím." Řeknu. ,, Běž, budeme tě krýt." Řekne Luna ze svýma sestrama za mnou.
Rozběhl jsem se přímo do skřetů.
Strkal jsem je od sebe pryč aby jsem se mohl přesně dostat na schody.
Všude jich bylo tolik, že to nešlo.
,,Tylere!" Zakřičí Hedviga a hodí štít do vzduchu.
Vyskočim a skočím přímo na něj...ten se rozjel a já jel vrchem nad skřetama.
Jednoho jsem bodl do ramene a ostatní jsem tím aktem vyvedl z rovnováhy.
Spadl jsem až u schodů. Podíval jsem se po schodech na horu, leželi na schodech mrtví skřítci...elfy a zvířata. Jatka...
Zvednu se a rozběhnu se po schodech nahoru. Když dobehnu před dva kamenné pilíře neboli vstupní vchod do svatyně, zahlédnu otce...stal ve svatyni a díval se ven. Sundal jsem si přilbu.
A vykročil do vnitř, když jsem byl mezi kamennými zlatými pilíři, otec promluvil. ,, Pojď ke mě."
Zaváhám ale pomalu dojdu k němu. Stoupnu si vedle něj.
,,Vidíš to?" Řekne mi ,,co?!" Řeknu.
,,To všechno, kouzelné bytosti padají, jeden...po jednom. Moji vojáci si zatím jen tak hrají. Ani né za tři hodiny vyjde krvavý měsíc a co bude na této planině? Krev, mrtvoly nevinných obětí. Které si sem tak naivně poslal aby se mi postavili." Řekne mi a já se podívám na ty šílený jatka. Fénixové se nestíhali znovu rodit. Obři umírali po zásahu temných šípů. A náš ubývalo. ,,Bojujeme za spravedlnost." Řeknu.
,,Synu, kdyby ses proti mě neobrátil mohlo to být vše jiné. Ale ty? Ty si se obrátil proti mě." Řekne otec a dá ruce za záda a začne se procházet svatyní.
,, Proč si mě zavedl zrovna sem?" Řeknu a bedlivě jsem ho pozoroval očima.
,,Proč? Protože zde vše začalo, zde si byl posvěcen temnotou a taky." Řekne a otočí se na mě. ,,Sem chodívala tvoje matka." Ušklíbne se a ukáže na místo kde stojím.
,,Přesně tam, jsem ji tehdy uškrtil."
Cuknu sebou a stisknu meč.
,,Ty si ji nikdy nemiloval! Styď se!"
Procedím mezi zuby.
,,Ze začátku ano ale potom, mi stala v cestě." Řekne mi a pokrčí rameny.
,,Znesvětil si tohle místo!" Řeknu a dojdu k němu. ,,Já se polepším." Řekne mi.
V tu chvíli jsem mu přiložil ostří ke krku.
Usmál se na mě. ,,Tvoje mladá si činí dobře, vy jste nerozlučný pár." Řekne.
,,Cože?" Řeknu a lehce mu zatlačim ostří u krku. ,,Právě mi tam ničí nádvoří spolu s mýma nejvyššíma rádcema." Řekne mi.
Otočím se do leva. Otec si posunul ostří od krku. Došel jsem na okraj svatyně. A podíval jsem se dolů na nádvoří.
Marion tam bojovala se čtyřma nejsilnějšíma rádcema. V tu chvíli ji jeden odhodil kus od sebe.
Cuknu sebou ale nemohl jsem nic dělat, výšku bych nejspíše nepřežil. Svatyně se totiž tyčila na úpatí skal.
,,Jak se tam dostala!" Řeknu otci.
,,Nevím ale nahrála mi do karet." Řekne mi a já se neudržim prudce se otočím.
Otec stal těsně za mnou a držel meč.
Špička meče se mi dotkla hrudníku.
Podíval jsem se za sebe.
,,Synu, buď tě propíchnu já nebo spadneš z 10.metrové výšky. Co si vybereš?"
Řekne mi ,,Tvojí smrt." Řeknu a nohou ho kopnu. Otec zavrávoral do zadu. Udělal jsem kotoul a stal jsem už na bezpečné zemi. Otec po mě vystartoval.

Marion:

Odrazila jsem jednoho na zeď...oklepal se a odhodil mě o kus dál. Zakašlala jsem a zůstala jsem ležet.
Podívala jsem se nahoru. Uviděla jsem pozlacenou svatyni a Tylera a taky... pána zla. Odhodil Tylera na sloup.
Zvedla jsem ruku k němu ale pak ji unaveně položila na zem.
Ke mě se blížili zatím ti muži.
Jak jsem si myslela, že to mohu zvládnout? Když ho jeho otec začal mlátit hlavou o sloup, skapla mi slza.
Po chvíli ho pustil a Tyler sjel na podlahu. Otec ho chytl pod krkem a došel s ním k okraji. Chtěl ho hodit dolů.
,,Neeeeeeeeeeee." Zakřičím.

Tyler:

Najednou se ozval pronikavý jekot.
A po chvíli před náš přejela jakási vlna.
Odhodilo nás to s otcem do prostřed svatyně.
Ta vlna sílila a šířila se kilometry daleko.
Unaveně jsem se zvedl a vytáhl jsem dýku. Sedl jsem otci na nohy. A zadýchaně jsem se Pú podíval do očí.
Usmíval se na mě. ,,Je po všem otče."
Řeknu a popotáhnu protože mi z nosu tekla krev. Zabodl jsem otci nůž do krk.
Otec je prudce chytil za krk.
Rukou jsem pevně držel dýku v jeho krku a lapal po dechu. Vytáhl jsem dýku a znovu zabodl. Otec sebou trhl a odhodil mě na sloup. Zamotala se mi hlava a zůstal jsme ležet. Otec se chytl za krk a postavil se. Nemohl jsem se vůbec zvednout. Najednou se celá svatyně otřásla a otec spadl na zem a ani se nehl.
Doplazil jsem se k němu. A položil jsem své ucho na jeho srdce. Nebilo.
Unaveně jsem zůstal ležet.

Marion:

Stála jsem a kolem mě se hnal obrovský zlatý drak. Zbylí dva rádci se mě snažili odrazit. Hýbla jsem rukou a jeden byl odhozen na skálu s které spadl a nehl se.
Ten poslední na mě ukázal tím černým kamenem. Pohla jsem rukou a ten kámen se mu rozpadl v ruce. Podíval se kolem sebe a začal couvat. Zařvala jsem a drak se rozletěl. Nabral ho a letěl s ním do vzduchu tam ho odhodil a on se zřítil ze skal.

Hans:

Všichni jsme se podívali k nebi.
Vznášel se tam obrovský zářící drak.
Přestali jsme bojovat a jen jsme se dívali.
,,Probudila tu nejvyšší moc. Objevila základy života." Řekne Hedviga a usměje se. Drak se nadechl vypadalo to jak když chce začít chrlet oheň ale místo toho z něj vyšla zářící se hmota která se začala snášet až k nám. A vypadalo to jak když na nás padají třpytky.
Najednou začali skřeti sami od sebe padat. Držel jsem meč a díval se kolem sebe. Po chvíli všichni leželi na zemi.
Podíval jsem se na Hedvigu a ta přikývla a usmála se.
Všichni jsem odhodili zbraně a začali jsme řvát. ,,Jooooo!!!"
Chytl jsem Lunu za pas a zvedl do vzduchu a zatočil jsem se s ní.

Marion:

Doběhla jsem do svatyně. Tyler tam ležel na pánu zla. Došla jsem k nim. Svatyně začala být ponurá a měnila barvu do šeda. Byla znesvěcena. Klekla jsem si k Tylerovi. A položila jsem mu ruku na čelo. Začala do něj proudit energie. Tyler vyskočil na nohy. ,,Au!! To bolí!" Řekne mi. Já se usměju. ,,Ale už máš zase sílu."
Řeknu a on si nadechne a usměje se na mě. Vezme otce do náruče a dojde s ním ke sloupu u svatyně. Došla jsem za ním. Nad náma lítal zlatý drak a pod náma?
Pod náma nadšeně jásali naší kamarádi.
,,Pán zla je mrtev!" Zařve Tyler. Všechny kouzelné bytosti spolu s našimi kamarády začali poskakovat a veselit se.
Najednou se drak rozletěl k nám.
Všichni stichli a my s Tylerem znejistěli.
Drak se zastavil těsně před svatyní.
,,Má paní, předej mi ho odejde spolu semnou tam kam patří." Řekne v tu chvíli drak. Zněl elegantně a velice upřímně.
Podívám se na Tylera. Tyler mu ho podá.
Najednou se tělo jeho otce začalo vznášet až k drakovi. Ten se nám poklonil a najednou zmizel i z tělem. A z oblohy se začali sypat lehké třpytky.
,,Tylere? Ten papír." Řeknu mu a Tyler přikývne. Otevře ho a v jeho rukách se najednou v papíru začalo vyplňovat věty.

Jestliže nastolit rovnováhu chcete.
Zaplatíte cenou nejvyšší.
Obětovat přítele pomůže vám svatyně.
Krev dvou přítelů každý z jiné krve.
Zpečetíš bránu poháry.
Kouzlo fungovat bude jen tehdy, když přítel dobrovolně bude zabit.
Ve svatyni v kruhu, oheň z dvou křemenů, dva snítky heřmánku za úplňku.
Každá oběť od jednoho krále.
Chceš to obětovat? Pane?

Podívali jsme se na sebe.
,,Takže...budeme muset udělat rituál?"
Řeknu a Tyler polkne.
,,Ale ne ledajaký...každý z nás musí obětovat někoho...koho má rád a zpečetit to jeho krví, každý do jednoho poháru."
,,Cože?" Řeknu. ,,Ty si budeš muset vybrat někoho koho máš ráda a já taky a pak se musí zabít a darovat nám trochu své krve do pohárů.
Řekne mi a já se vyděšeně na něj podívám. ,,To snad ne!" Řeknu.
.
.
.
.
Ahojky! Máme tu další kapitolu a je to již oficiálně předposlední kapitola🥺
.
.
.
Jaký máš názor na draka který se zjevil od Marion?
.
.
.
Jaký máš názor na rituál který musí udělat? Udělají to podle tebe?
.
.
.
Koho podle tebe vybere Tyler a koho vybere Marion? Pokud se rozhodnou to udělat?
.
.
.
Jaký máš názor na celkovou kapitolu?
Určitě něco připiš❤️❤️❤️❤️