Carevna 3: Potomek

Padlý Elfí hrad

Marion:

Procházeli sme lesem, bylo to tu takové... osamocené. ,,To tady opravdu nikdo není?." Řeknu Hedvice.
,,Nikdo...jen zvířatka a vzpomínky...a já."
Řekne a povzbudivě se pousměje.
,,A co tu celé ty roky děláš?" Ozve se Can a Hedviga se na něj usměje.
,,Sleduji a plánuji jak toho darebáka zničím a když neplánuji, objevuji tento svět, je to nekonečný ráj."
Can se na ní podíval a pak se rozhlédl po okolí.
Dívala sem se na něj a bedlivě pozorovala jeho chování.
Byl dost napnutý a zároveň uchvácený.
On se snad zamiloval, óóó.
Hans šel vedle mě ale vůbec se na mě nedíval. Díval se pouze rovně a měl kamenou tvář.
Tyler šel před náma s Hedvigou a Canem.
My dva sme šli jako poslední.
,,To se teď jako bavit nebudeme?"
Řeknu a Hans pokrčí rameny.
,,Si uražený, za tu facku?" Řeknu.
,,Ne, nemám si s tebou co říct, tečka."
Řekne Hans, dá mi kvítek...který mu spadl do vlasů a zrychlil chůzi a přidal se k ostatním.
Podívala sem se na kvítek a povzdechla si. Tak si buď uražený, nebudu tě nutit.
,,Ahoj." Ozve se vedle mě a ano...byl to Tyler.
,,Jak se ti tu líbí?" Promluví. Usměju se a podívám se okolo.
Ale v tu chvíli sme vešli do úplně jiné části. Tmavé, ponuré a zlé.
Trochu mě to polekalo a všichni sme se zastavili.
,,Co to je?" Řekne Hans a Hedviga si povzdechne.
,,Zde to všechno začalo." Řekne Hedviga a ukáže na polorozpadlý hrad.

Tyler:

Když na ten hrad ukázala a všichni sme se podívali Marion se lekla a zacouvala až do mě narazila.
Chytl sem ji za ramena aby se tolik nebála. ,,Děkuji." Pošeptá Marion a já se pousmál.
,,Jdeme do vnitř?" Řekne Can a Hedviga popotáhne. ,,Neplačte." Řekne Can a chytne ji za ruku. Ona se na něj podívá a pousměje se.
,,Jdeme." Zašeptam Marion a vydali sme se po polorozpadlých, kamenných schodech. Pozoroval sem Marion aby neupadla. V tu chvíli ji noha podjela na uvolněném kameni a já ji jentak, tak chytl. Naše rty se omylem spojili.
Odtrhli sme se od sebe a já si odkašlal.
Ona se napnula a zkousla si spodní ret.
Všichni se na nás udiveně dívali.
A Hedviga se dokonce lehce usmála.
Can ji v tu chvíli pustil a všichni sme byli jak na trní.
,,Musíme jít dál." Došli sme do jakési kamenné síně.
Rozhlížel sem se po obrazech na kterých byli škrábance a ohořeniny.
,,Fuj!" Zařve Hans a všichni se na něj podíváme.
Na zemi ležela jaká si socha elfa.
,,Je to jen socha." Oddechne si ale Hedviga si k té soše klekne.
,,Má lidské oči." Řekne Marion vedle mě a nevědomky mě přitom chytla za ruku.
,,A není tu jediná." Řekne Can a ukáže na další sochy.
,,Elfy co zemřou zkamení v sochu."
Řekne Margaret a já přikývnu.

,,Když elfí duše pohasne, svátostí se stává, ať je to moudrý elf...nebo krásná dáma.
Jeli duše čistá, na něj poklid čeká.
Vzdejte holt obětem dnešní, slzy uvidí se v dešti.
Jejich tvář zkamení avšak její srdce se nemění."

,,Kde ses to naučil? To je obdivuhodné."
Řekne Hedviga a usměje se.
,,Moje matka byla elfka...totiž, padlá elfka, když si vzala mého otce...boha smrti, elfy ji vyhodili jako zradu."
Řeknu a Hedviga přikývne.
,,Ale cením si toho, že si vše pamatuješ."
Usměju se a Can promluví.
,,Kde je Marion?"
Všichni se rozhlédneme a opravdu, Marion tu nikde nebyla.
,,Já ji najdu." Řeknu.
,,Půjdu taky." Řekne Hans a Can přikývne, došli sme na terasu. ,,Jdi tudy a já půjdu tudy."
Řeknu a ukážu mu směrem za hrad.
,,A proč ty musíš jít zrovna tam! Já tam chci jít!" Zaprotestuje Hans a já si povzdechnu.
,,Dobrá, nemáme čas se dohadovat." Svolím a vydal sem se svou stranou.
,,Marion!!!" ,,Marion!!!" ,,Marion!!!"
Křičel sem přes celý les a hradní zahradu.
V tu chvíli mi málem podklouzla noha
Podíval sem se pod sebe a tam byla obrovská jáma a v ní Marion.
,,Marion! Slyšíš mě!? Marion?"
Zakřičím ale Marion se nehýbala.
,,Hansi!" Zakřičím ale nemohl mě slyšet.
Zavřel sem oči a začal vytvářet myšlenkovou vlnu.
Skočil sem do jámy ,,Marion." Řeknu a kleknu si k ní. ,,Kde to..." Řekne mi zmateně. ,,Nehýbej se, upadla si a spadla si do jámy." Řeknu a pohladím ji po tváři.
,,Je mi zima." Řekne potichu. Sundám si tričko a obléknu ji ho.
Ona se na mě udiveně podívala.
,,Copak, kdyť už si mě takhle viděla."
Usměju se a ona mě obejme.
Byla hodně unavená a slabá.
,,Drž se mě." Řeknu a začnu se pomalu škrábat nahoru. Šlo to těžce, občas mi to dokonce i podklouzlo.
,,Chytni se." Ozve se Hans.
Podívám se na něj a on přikývne.
Chytl sem se ho a on mi pomohl na pevnou zem.
,,Si v pořádku?!" Řekne Can, Marion. Ta přikývla a pousmála se.
,,Pojďme raději ke mě." Řekne Hedviga a pohladí Marion po tváři.
Šli sme směrem do lesa a opustili sme tohle nepříjemné místo.
Marion, Hedviga a Can šli vpředu.
A já šel mlčky vedle Hanse.
,,Děkuji." Řeknu mu a on přikývne.
Najednou se před náma objeví malý domek.
,,Tohle je můj domov.", Řekne Hedviga a usměje se.
,,Je krásný." Řekne Can i Mario.
Vešli jsme do vnitř. Už se stmívalo a všichni sme byli velice unavení.
,,Máte hlad?" Řekne Hedviga a podívá se na nás a hlavně na Cana na kterého se dívala skoro nejvíce.
,,Docela ano, děkujeme." Řekne Can.
Hedviga mávne rukou a na stole se objeví pečínka, pečený brambor, víno, čaj, jablka, koláče a nakrájenou zeleninu.
,,Páni." Řekli sme všichni udiveně a Hedviga se zasmála.
Posadili sme se ke stolu a jedli sme.
Vzal sem si maso a začalo se jíst.
Po jídle sme si ještě dlouho, dlouho povídali. Pilo se a já se všiml, že se Marion až moc baví. Popíjela dost.
,,Pojď se projít." Řeknu jí aby už přestala, očividně ještě neví své hranice.
,,Ale mě se nechce..." Řekne celá rozesmátá, zakroutím hlavou a vezmu ji za ruku.
Dostal sem ji ven.
,, Hvězdičky." Řekne a znovu se tak nemotorně pousměje.
,,Ty si se opilá?" Řeknu a nevěřícně se pousměju.
,,Nene...já sem...zdravá jako rybičky teda... rybička." Řekne a zapotací se.
Chytnu jí kolem pasu.
,,Vypila si celou láhev červeného vína, očividně tě to dokáže pořádně opít."
Řeknu a ona se na mě sladce usměje.
,,Hihi, lahvička...takhle malinká!" Řekne mi a dál má ten sladký úsměv.
,,Nedívej se na mě tak." Řeknu a pousměju se.
,,Jak..." Řekne mi a přivře oči.
Polknu a pohladím ji po tváři.
,,Tak sladce." Řeknu.
V tu chvíli mě chytí a políbí mě.
Tak sladce a tak nádherně.
Objal sem ji kolem pasu a ona přivřela oči. ,,Miluji tě...hehe." řekne mi po chvíli co sme seděli na lavičce.
,,Miluješ, jo?" Řeknu a povzdechnu si.
Všechno říká jen proto, že je opilá.
,,Jooo..." Řekne mi a zahihňá se a položí si hlavu na mé rameno.
,,Já vím, že jo." Řeknu a povzdechnu si.
.
.
.
Ahojky, tak copak jste dostali k Vánocům?😄
.
.
.
Jak se ti líbí dnešní kapitola?
Jaký máš názor na elfí hrad?
Kdyby sis musel/a vybrat jednu postavu která by byla tvá nejoblíbenější a proč?😄
Můžeš napsat i cokoliv dalšího ❤️