Carevna 3: Potomek

Bludiště chodeb

Marion:

,,Musíme jít prostě dál, nenápadně a potichu, nedá se svítit." Řekne Can a povzdechne si.
,,Víš ještě něco o těch potemnicích?"
Řeknu a Hedviga pokrčí rameny.
,,Nějakou jejich slabinu nebo tak?"
Zkonkrétizuje Can.
,,Nevidí dobře na dálku...jejich hlavní slabina... myslím. Taky nedokážou odolat jídlu, jsou věčně hladoví ale mají úžasný čich." Namítne Hedviga.
,,Fajn, no... nedá se nic dělat, jdeme.
Držte se za mnou." Řekne Can a po dlouhé době se mi zdálo, že se na Hedvigu lehce pousmál.
Opatrně jsme vyšli z poza rohu. Ti dva někam odtáhli Lunu a Hanse a nikdo jiný už to naštěstí nebyl.
Can došel k těm dveřím a zatáhl za kliku.
,,Není zamčeno...ale ty dveře! Jsou z kovu a nějaké ocely, jsou abnormálně těžké!"
Zašeptá Can a ať se snažil nedokázal s nimi ani pohnout.
,,Hej!" Ozve se jaký šeptavý hlas.
Všichni se vyděšeně a prudce otočíme.
,,Co to?" Řekne Can.
,,Tady! V tom koutě!" Ozve se opět ten hlas.
Can stiskl meč a opatrně jsme se vydali za tím hlasem.
Bylo tam šero protože tam svícny už pořádně nesahaly.
Byla tam cela. Vypadalo to, že je pozlacená?!
,,Tady sem." Ozve se uvnitř cely.
,,Kdo si?" Promluvím.
,,Já? Já sem lesní šotek...teda...býval, než mě zde zavřeli jako to udělali se všemi bytostmi co nestihli upláchnout."
Řekne ten hlas, zněl dost hluboce a jakoby tajemně.
,,Ty musíš být třída, když máš pozlacenou celu." Řekne Can.
,,Vadí mi zlato. Zlato mne oslabuje. Já se mohu stát neviditelným. Sice jen na 30.minut ale i tak. Zlato mě oslabuje a brání mi v tom." Odpoví ten hlas.
,,Aha a co od nás potřebuješ?" Řekne Can.
,,Pusťte mě odtud. Pomozte mi a já pak pomohu vám." Řekne ten hlas.
,,Jak ti můžeme věřit?" Řekne znovu Can.
,,Sem kouzelná bytost...tehdy sem žil v těchto lesích. Zesnulý pán smrti byl velice spravedlivý. Smrti se nikdo nebál protože pan král uměl ze smrtí nakládat. Jenomže potom se mu narodil syn, syn který byl již od mala drzý, cílevědomý a v hlohy duše prahnul po vládě nad světem živých. Až jednoho dne, svého otce zabil a korunoval se na krále. No a z toho chlapečka vznikla tahle zrůda která nyní vládne. A další generaci už má též jistou, syn Tyler, který se mu před několika dny dobrovolně vydal nu, bůhví co s ním bude...tento vládce bude vládnout do té doby, než ho někdo zabije a to on sám dobře ví a protože ho jeho vlastní Syn (Tyler) zradil a utekl...bude mít pocit, že právě Tyler, ho může ohrozit."
Všichni jsme polkly. ,,Jak ti můžeme pomoct?" Řeknu.
,,Tam na věšáku je zlatý klíč." Řekne ten hlas.
Došla jsme zpět ke dveřím a vzala klíč, který viděl na věšáku. Došla sem k cele.
Opatrně sem zasunula klíč do zámku.
Odemkla sem celu a všichni tři jsme poodstoupili.
,,Nepolekejte se." Zašeptá nám Hedviga.
Nechápavě jsme se na ní podívali.
Z Cely najednou vyšlo něco...jakési.
Bylo to o hlavu nižší než já...takže asi 145.cm. Nebylo to moc vidět.
Can uchopil svícen a namířil ho na něj.
Polekali jsme se, když jsme uviděli fousatého starého muže. Byl od hlavy až k patě chlupatý. Měl šortky a roztrhané boty. Ve vlasech mu rostl mech. Měl váčky pod očima a měl tmavě zelené, kalné oči.
,, Nechtěl sem vás vylekat."
Řekne. Nadechli jsme se a vydechli.
,,Nu, osvobodili jste mě a já vám teď pomohu s čím bude potřeba."
Řekne a začne se lehce kolíbat ke dveřím.
,,Jak víš co chceme?" Řeknu.
,,Nevím ale hádám, že chcete do vnitř...zajali vám přátele, viděl jsem to."
Řekne. ,,Fajn " řekne Can.
Šotek došel ke dveřím a dotkl se jich, jakoby nebyli vůbec těžký je otevřel.
,,Trochu sem to tu okukoval." Řekne šeptem a opatrně se vplížil do chodby.
Can šel před námi a všichni tři jsme pomalu vklouzli do chodby.
Byla potemnělá a byl zde nepříjemný zápach a hlavně palčivá zima.
,,Za tím rohem bývají stráže." Řekne nám šotek. ,,Teď by se nám hodil Tyler." pomyslím si.
,,Odkládám je a vy budete pokračovat tou chodbou, potom uvidíte dveře, ocelový se zlatými skobami. Pak už pochopíte."
Řekne šotek a lusknul, v tu chvíli zmizel.
Zmateně jsme se dívali kam zmizel.
,,Tak jdeme na to." Ozve se hlas tam kde šotek zmizel. V jednu chvíli jsme zapomněli, že se dokáže zneviditelnit.
Schovali jsme zpět za dveře. A najednou něco udělalo obrovský hluk.
Chvíli po té kolem nás přeběhli stráže v červené kápi. A běželi za zvukem. Can nám dal pokyn a všichni jsem opatrně a pak náhle rychle doběhli k chodbě. Začali jsme se rozhlížet.
,,Takhle jsou ty dveře!" Řekne nám potichu Hedviga. Přikývneme a rychle k nim dojdeme. Podívala sem se klíčovou dírkou. Byla tam Luna, měla kolem pasu jakýsi řetěz. A unaveně seděla na zemi.
,,Jsem tu s tebou." Ozval se mi Tylerův hlas v hlavě. Prudce sem se otočila.
Can se na mě starostlivě podíval.
,,V pořádku?" Přikývnu a oddechnu si.
,,Tak na co čekáte." Ozve se za námi šotek a mi všichni nadskočili leknutím.
Can pomalu otevřel dveře. Luna se na nás podívala. Ukázala sem ji ať je potichu. Došli jsme k ní a obejmula mě.
Can zkoumal řetěz.
A Hedviga se rozhlížela kolem.
Podívali jsme se všichni na šotka.
,,Nejdeš do vnitř?" Řekne Can.
,,Na dveřích je zlato... nedovolí mi to vstoupit. Budu hlídat, jestli někdo nejde." Řekne šotek. Can našel bod řetězu který byl značně poškozený. Chytl řetěz do rukou a nohou stoupl na napnutý a řetěz, prudce dupl a řetěz se utrhl.
,,Děkuji ti!" Řekne Luna a Can přikývl.
Chtěli jsme jít k šotkovi ale Luny řetěz zazvučel. Ještě stále ho měla na pase.
,,Hned to napravím." Řekne Hedviga a řekla něco elfsky. V tu chvíli řetěz z luny odpadl. Chytla sem Lunu a vyběhli jsme k šotkovi.
,,Ehm?" Ozve se za námi hlas a mi všichni strneme. Otočíme se za tím hlasem. Stál tam muž v červené kápi.
V ruce držel meč.
Všichni jsme polkly a Can stiskl meč.
,,Marion." Řekne ten muž a sundal si kapuci.
,,Tylere!" Řeknu a padnu mu do náručí.
On mě pohladil ale jeho doteky byli cítit hlavně na mém krčním vazu.
,,Tohle není Tyler!" Řekne Can a já se od něj odtrhla. Z Tylera se stalo jakési monstrum byl to muž s rudě krvavýma očima. Velkými zuby a dlouhými prsty.
Rozmáchl se mečem a já jentaktak uhla.
Can skočil přede mne. A začal s ním šermovat.
Ale ten muž měl ohromnou sílu.
Po chvíli odletěl Can na zeď se zlomeným mečem. Vyrazilo mu to dech.
Muž šel pomalu k nám. Hedviga vyčarovala jakousi čáru kolem nás.
Muž se přiblížil k čáře a dál neudělal ani krok, nemohl přes čáru vejít.
Vytáhl jakýsi černý kámen a namířil ho přímo na Hedvigu. V tu chvíli začala ochrana čára blednout.
,,Nevydržím to! Je moc silný!" Zakřičí Hedviga.
Vytáhla sem dýku a chtěla ho bodnout ale on mě chytl a jedním vrzem mě vyhodil z ochranné čáry.
Can se snažil sebrat ze země ale nešlo mu to.
Dopadla sem na zem.
Ten muž si ke mě klekl a silně mi stiskl krk.
Vykulila sem oči, nemohla sem se nadechnout a on mě tvrdě škrtil.
Zmýtala sem se a nemohla sem nic dělat.
Hedviga držela ochranou čáru a chránila tím Lunu a Can se snažil postavit na nohy.
Projelo mi před očima všechno co se dosud stalo...viděla sem rozmazaně.
,,Nevzdávej to! Marion.. vrať se!"
Ozve se Tylerův hlas v mé hlavě.
Najednou mi celým tělem projela jakási čarovná síla.
A v tu chvíli to toho může odmrštilo na zeď. A já se propadla do tmy.
.
.
.
Ahoj! Máme tu další kapitolu! A dokonce kulatou! Je to už 40. Kapitola!❤️ Za pět kapitol nám končí kniha...a tato sága 😞🥺❤️
A dáme si otázky:
.
.
.
Jaký máš názor na Šotka?

Co si myslíš, o dějinách co jim vyprávěl?

Jaký máš pocit z tohoto místa?
Proč se Tyler s Marion dokázal spojit?

Jaký máš názor na toho muže v kápi, který byl očividně silnější než potemnici?

Klidně něco dopiš❤️