Carevna 3: Potomek

Hádka

Marion:

Seděla sem na zahradě na lavičce, povzdechla sem si a zrovna když sem chtěla odcházet potkal mě Can.
,,Ahoj, děje se něco?" Řekne a posadí se ke mě.
,,Ne, proč?" Řeknu a on se na mě podívá.
,,A proč máš tak posmutnělé oči?"
,,Nemám!" Řeknu a uhnu pohledem.
,,Hele, co kdybyste tu studenou válku zrušili, co kdyby si se poddala, akorát se  trápíš a on taky."
,,Ne! Na to zapomeň!"
Řeknu a zvednu se a jakmile se otočím, že půjdu pryč nabouram do Hanse.
Teď očividně běžel, tudíž nás gravitace neudržela a oba dva sme spadli na zem.
Spadla sem mu na hruď.
,,Fuj, to sem se lekl." Utrousí.
,,Fuj." Zopakuju a zvednu se.
Can protočil oči...
Rychle sem se rozběhla pryč.

Can:

Podal sem bráchovi ruku.
,,Co mělo být to tvoje "fuj."
Řeknu a on se mě chytí.
,,No co, prostě sem řekl fuj, měla dávat pozor."
Tím mě naštval a tak sem ho schválně pustil.
Spadl zpět na zem a probodl mě pohledem.
,,Brácho, vzpamatuj se."
Řeknu a odejdu za Marion.

Hans:

Seděl sem na zemi a otráveně sem se nadechl.
Ale v tu chvíli mi před očima proběhl ten moment kdy na mě Marion spadla.
Jak se na mě vyděšeně podívala a na mě přiletěla její nádherná vůně, nádherná vůně vánku a lučního kvítí.
Vzpomněl sem si jak seděla u krbu v mém tričku, když byla opilá a položila si na mě hlavu.
,,Drahý?" Ozve se a mě to tak přeruší v přemýšlení.
,,Ano?" Řeknu a nad sebou spatřím Lili.
Posadila se ke mě a usmála se.
,,Pojď ke mě." Řeknu a obejmu jí.
Její vůně byla hezká ale nebyla taková jako Marion.
,,Půjdeme na oběd?" Přikývnu a tak sme se odebrali do sálu.
Marion už tam seděla, byl tam také pan král a Can.
Vešli sem do vnitř a Marion se na mě podívala, uhnul sem pohledem a sedl si na druhý konec stolu, co nejdál od ní.
Lili si sedla vedle mě a král se na nás všechny podíval.
Can byl taky v nervech, oba dva nás sledoval a jediná Lili se na krále usmála.
,,Dobrou chuť." Řekne král.
,,Dobrou moc ne." Odcekne Marion.
,,Jo, to má Marion pravdu, doufám, že z toho nebude mít střevní problémy"
Oplatim jí to a Can se zakucká.
Král se na nás nechápavě podívá.
Marion se na mě naštvaně podívá a já na ní taky.
,,Cane, co kdyby si semnou potom šel ještě na chvíli ven?!"
Řekne a Can přikývne a podívá se na mě, ať toho laskavě nechám.
,,Co ty Lili? Nechtěla bysi si dneska udělat hezký večer, na zahradě při svíčkách?"
Lili přikývne a usměje se.
,,Pozor ať vám ty svíčky nepodpálí trávník, jinak byste ho tam museli znovu zasadit."
Řekne Marion a postaví se.
Naštvaně se zvednu a opřu se o stůl a ona taky.
,,Pozor na Cana, má to rád hodně tvrdě."
Řeknu a Can se znovu zakucká a zakucká se i Marionina kamarádka Kiki.
,,Raději půjdu, s tímto člověkem se nedá v klidu najíst."
Řekne Marion a pomalu zamíří ke dveřím.
,,Ty sis začala, si ještě malé děcko!"
Zakřičím na ní a ona práskne dveřma.
Odejdu taky.

Can:

,,Ehm, oni...oni se jen tak pošťuchovali, bylo to ze srandy, vidíte? Už jsou v klidu."
Sotva to Margaret dořekla, ozve se na chodbě obrovský řev, chvíli bylo slyšet jak křičí Marion, po chvíli jak lamentoval Hans a do něčeho bouchl.
,,Co to je?!!" Řekne Thorin a mě právě došla trpělivost.
,,Já je oba roztrhnu."
Řeknu a třísknu vidličkou o talíř.
Zvednu se a rychlým krokem dojdu ke dveřím a odejdu na chodbu.
Kus ode mě se hádal Hans s Marion.
,,Můžete se oba dva laskavě uklidnit?! Co to tady předvádíte! Marion si princezna tak se podle toho chovej, Hansi zapomínáš na pravidla? Na pravidla, co si můžeš dovolit a co ne? Král tě může kdykoliv vyhodit! A mě vyrazí hned za tebou. Nechte si tu pitomou hádku na jindy jo? A při nejlepších někde kde se budete poslouchat navzájem, protože nikoho nezajímá, jak se dva rozývený lidé hádají o zbytečnostech."
Řeknu a s těmi slovy se odejdu uklidnit do pokoje.

Hans:

,,Poslyš, tohle může přestat, když se mi omluvíš." Řeknu a Marion ke mě přijde a ukáže na mě prstem.
,,Já? Ty se omluv mě!"
Podívám se jí do očí a přistoupim blíž k ní.
,,Si roztomilá když se zlobíš."
Řeknu a ona pootevře ústa, pak se zastyděla a utekla pryč.

Marion:

Pospíchala sem do pokoje ale někdo mě chytl za zápěstí.
Otočila sem se a byla to Lili.
,,Vidíš jak si s tebou hraje? Víš já ti něco řeknu, nečekala sem, že ti to opravdu budu muset říct ale zachází to už moc daleko, pojď prosím k tobě do pokoje.
Došli sme do pokoje, Kiki naštěstí byla stále v jídelně.
Posadili sme se na postel a ona se na mě starostlivě podívala.
,,Víš, Hans byl takový. Tím, že cestuje po své práci, vždycky se tam ač nechtěně zaplete s nějakou holkou, už spolu chodíme 2.roky a já už to musím tolerovat ale sem též žena a dívat se na to jak ti zlomí srdce jako ostatním nechci.
Je to dokonalý muž ale vždycky se vrátí ke mě. Hraje si s tebou a touhle zbytečnou válkou se neposuneme z místa. Musíme to trochu zrychlit." Řekne a podá mi lahvičku s nějakou červenou tekutinu.
,,Dnes mu to dáš při večeři do vína."
Řekne a podá mi to.
,,Co to je?" Řeknu a podívám se na ní.
,,Drahoušku, toto mu pomůže, je z tebe věčně v nervech a to není dobře. Dej mu to, ano?"
Řekne a usměje se.
,,A proč mu to nedáte vy?"
,,Já? Nu protože ze mě v nervech není."
Řekne a postaví se.
,,Není to dobrý muž, má rád spíše hrátky a pak jí zlomit srdce." Řekne a odejde.
Takže není takový jaký sem si myslela, není to správný a hodný muž ale zlý bodyguard.
Celé odpoledne sem seděla a koukala do stropu a i když se na mě zírala Kiki jestli sem v pořádku nevnímala sem jí.
,,Je večeře." Řekne mi Can a dotkne se mě.
Ucuknu a pak se na něj podívám.
,,Děje se něco?" Řekne a podívá se na mě.
,,Ne, proč?" Řeknu a on povytáhne obočí.
,,Proč?" Zopakuje a podá mi ruku, z jeho pomocí sem se zvedla z postele a pomalu šli do jídelny, Kiki nás předběhla a na mě čekal dost těžký úkol, jak mu to mám vylít do pití když tam bude sedět!
.
.
.
Ahoj!😇 Přicházím z další kapitolou... jupí 😇
Máme tu dvě otázky ❤️

Co si myslíš, že to bude za tekutinu, co jí postrčila Lili? Co to s Hansem asi udělá?

Jaký máš názor na incident u oběda?