Křídla Temnoty / Nik Tendo

seznámení

,,Dáš si čaj?" zeptá se mě Dominik. Dneska má už mnohem lepší náladu než minulý týden, to byl vážně skleslý kvůli tomu svému kamarádovi. A opět se jeho nálada přenáší i na mě. Sice ne až v takové míře, ale přece jenom je mi trochu více do smíchu.

,,Jo, děkuju." usměju se. Byli jsme venku, ale začalo tam poprchávat a extrémně foukat, tak jsme se přesunuli dovnitř.

,,Je ti zima?" zasměje se Dominik, když vidí jak jsem namáčknutá na topení v kuchyni a snažím se zahřát. Ne, akorát je mi pohodlně, když se válím po topení, Dominiku, víš? Je to zábava, zkus to někdy...

,,Ne, co tě dovedlo k téhle otázce?" otážu se sarkasticky, načež se zasměje.

,,Chceš přinést peřinu?" směje se dál, přičemž ho propaluji pohledem. Zakroutím nad tím hlavou, ale Dominik pro tu peřinu vážně jde a jakmile se vrátí, tak ji přehodí přese mě.

,,Kreténe," zamumlám se smíchem, což Dominika rozesměje ještě o něco víc. Má jediné štěstí, že mě ta jeho peřina, která mimochodem voní jako on, vážně zahřívá.

,,Na," řekne a postaví přede mě ten čaj, u čehož mu na tváři pořád pohrává upřímný úsměv. Má krásný úsměv.

,,Děkuju," odpovím a hned hrnek uchopím do dlaní, abych se ještě více zahřála. Moc to ale nejde, protože stále mrznu a třesou se mi kvůli tomu ruce.

,,Třeseš se," podotkne jemným hlasem, i když ví, že to vím. Položí svůj hrnek na stůl a přiloží svoje dlaně na ty mé. Zarazí mě to. Zase mnou projede ten hřejivý pocit, kterému tak zcela nerozumím. Zrak z našich rukou přesunu k jeho obličeji. Dominik udělá to samé a navzdory tomu se naše pohledy střetnou. Další vlna pocitů. Nechápu to, nechápu sebe.

Dominik se na mě usměje a tím se na mě navalí opět další emoce, ale tentokrát je to přímo lavina. Chci tomu rozumět, ale nezvládám to. Trhaně se nadechnu a on se tomu zasměje, za což mám chuť ho zabít. Není to vtipné.

,,Lepší?" zeptá se a já zdvihnu hlavu, díky čemuž si koukáme do očí. Lhala bych, kdybych řekla, že jsem se jednoduše odtrhla. Nemůžu se přestat dívat se mu do očí. Nakonec to musí učinit Dominik.

,,Jo, už-už je to v pohodě." zadrmolím. ,,A vezmi si už tu peřinu, začínám se pod ní péct." odbočím od tématu a již několikrát zmiňovanou peřinu hodím po Dominikovi.

,,Trochu vděčnosti příště." uchechtne se a položí ji na židli vedle sebe. Napiju se z čaje, přičemž sleduju Dominika, jak se nadechuje ke slovu, ale přeruší ho hluk z chodby.

Dominik vytřeští oči a se slovy 'hned jsem zpátky' se odebere do chodby. Nechápu o co jde, ale evidentně někdo přišel, což mě trochu děsí.

Zaslechnu jejich rozhovor.

,,Co tady děláš?"  zeptá se Dominik.

,,Bydlim tu." odpoví mužský hlas a nechápavě se zasměje. ,,Počkej, ty tu někoho máš?" zeptá se už trochu tišeji, protože mu evidentně došlo, že tu Dominik není sám.

,,Jo," zašeptá Dominik.

,,Mam jít rovnou k sobě?" zeptá se onen kluk, hádám, že ten Dominikův spolubydlící.

,,Počkej." řekne a zaslechnu kroky, směřující do kuchyně.

,,Přišel Tomáš, mam ho poslat rovnou do pokoje, nebo vás můžu představit?" zeptá se se značnými obavami v hlase. Trochu vystrašeně se na něj podívám a začnu přemítat. Nakonec ale navzdory tomu, že mám dneska o něco lepší náladu než normálně, řeknu, že ho ráda poznám.