Křídla Temnoty / Nik Tendo

stydlivost

Dominik

,,Pojď vole už! Nebudu na tebe čekat jak čurák!" zařve Jakub. Stojí dole před barákem a sleduje mě, jak na balkóně kouřim cigáro.

,,No jo, už jdu!" zařvu na něj dolů. S tímhle přístupem nás slyší celý Pardubice. Protočím očima a zavřu za sebou balkónový dveře.
Jediný štěstí, že neví, že nejsem ještě ani oblečenej. Jinak by mi asi utrhl koule.

Znuděně kopnu do trenek co se mi válí mezi dveřma a projdu přes obývák s kuchyní až do koupelny. Vezmu si kartáček, na kterej nanesu pastu. Někde jsem četl, že by se pasta měla nanášet ve velikosti kuličky hrášku, aby se člověk víc soustředil na čištění než na plivání pasty. Píčovina. Stejně si tam budu dávat kolik budu chtít.

K čištění zubů si otevřu instagram, abych zjistil co je novýho. Nic zajímavýho, radši si teda zapnu písničky a k čištění zubů, si začnu tancovat. Taková normální činnost, co dělá každej, ne?

Vyplivnu zbytky pasty z pusy, vypláchnu si ji a podívám se na nově příchozí zprávu. Vlček.

seru na tebe ty mrdko. Nebudu tu cekat jak curak. Prijed si sam, cestu znas ne? : )

,,Aby ses neposral." řeknu si pro sebe, jelikož byt je kompletně prázdnej. Holt si tam dojedu sám.

Dál se nezdržuju a jdu už se oblíct. Tepláky s tričkem a mikinou. Nic spešl.
V pokoji si ještě posbírám potřebný věci, který naházím do kapes. V chodbě se obuju, vezmu si kšiltovku a s myšlenkou, že když je takhle brzo ráno, tak se klukům alespoň stavim pro snídani, odejdu z bytu.

Výtah je někde až v sedmém patře, takže zvolím schody. Vlastně bych mohl dneska do studia jít pěšky, nadejchám se čerstvýho vzduchu. Je tam celkem pěkně. A stejně bych ještě neměl řídit, kdyby mě třeba chytli a dělali mi stěry z tváří. Nepotřebuju přijít o body na řidičáku, nebo rovnou o celej.

A budu mít dost času na přemýšlení. Dneškem je to totiž přesně týden, co jsme s Marií spolu. Světe div se, přesně si pamatuju ten datum a jsem si jistej, že ho nikdy nezapomenu.
Nenapadlo by mě, že to budu až tak prožívat. Že fakt začnu cítit věci, co jsem cítil naposled už hrozně dávno. Ale je to příjemnej pocit.

Pořád o našem vztahu nikdo neví. Teda krom Tomáše. Tomu jsem to zvládnul vykecat hned první den, doslova po pár hodinách, co jsem Marii řekl, že bych chtěl, aby byla moje přítelkyně.
On jí prý ještě ten večer slíbil, že se to od něj nikdo nedozví, že se nemá čeho bát. Za to jsem mu neskutečně vděčnej. Kdybych se minulej týden nezhulil, nevěděl by o nás nikdo, krom nás. Jenom my dva. Já a Marie.

Ale stalo se. A Tomáškovi v tomhle věřím. Nevykecá to.
Což ale nic nemění na tom, že bych to rád řekl minimálně Jakubovi a ideálně co nejdřív. Ale tentokrát i s Mariiným souhlasem.

...

,,Nesu vám snídani!" zařvu po příchodu. Všichni ještě sedí v kanceláři. Práce máme teď vážně hodně. Domlouváme poslední detaily zastávek After Rehab Trip Tour. Je s tím hrozně sraní a všichni jsou z toho ve stresu, ale fakt to pak stojí za to. Neskutečně se na to těšim!

,,Aaa, Citta se taky uráčil přijít!" zvolá překvapeně Jakub. ,,Dokonce s jídlem," diví se dál.

,,Dobře, tak Vlček nic nedostane." zamumlám si pro sebe, ale zároveň tak, aby to slyšel. Možná bych mu to jídlo fakt neměl dát, když mi ujel, ale jelikož už jsem to koupil a byla by toho škoda...

,,Tak cos mi přinesl?" zeptá se zvědavě Tomášek. Vypadá strhaně. Dneska z bytu odcházel ještě hodinu přede mnou a ty už zmíněný detaily o tour řeší převážně on. Nezávidím mu to.