Křídla Temnoty / Nik Tendo

máma

,,Počkej, takže ty máš kluka a říkáš mi to až teď?!" zakřičí ublíženě Štěpán. Má pootevřenou pusu a vypadá vážně vtipně.

,,No, netrvá to dlouho. Skoro nikdo to neví." sklopím pohled od telefonu, který mám opřený o lahev vody. Z FaceTime hovoru se ozve pobavený smích.

,,A proč nevím ani o tom, že ses s někým seznámila?" ptá se dál. Tohle mu ale musím vyvrátit. Já mu to totiž říkala. ,,Nebo počkej!" vykřikne a zakryje si pusu rukou. Oči mu září radostí a překvapením. Nebo si to alespoň tak myslím. ,,Je to ten Dominik?" raduje se dál.

,,Jo, je to ten Dominik." vydechnu, přičemž se jen při vyslovení jeho jména musím usmát.

,,Ty seš zamilovaná až po uši!" reaguje na můj úsměv.

,,No... asi jo." svěsím ramena. Ani nevím, co jiného bych mu měla říct. Už si to pobláznění uvědomuju i já. Po dlouhé době cítím nějakou emoci, u které jsem si jistá, jaká je.

,,Ty vole!" vydechne překvapeně. Má pořád pootevřená ústa a evidentně se snaží vstřebat všechno to, co jsem mu ještě řekla. A to ještě neví, že to není jen tak ledajaký Dominik. Já mu neřekla, že je to Nik Tendo. Nějak jsem při minulé debatě o něm netušila, že se budeme bavit dál, natož, že to skončí takhle.

,,Jak dlouho spolu jste?" vyzvídá.

,,Fakt chvilku." odpovídám upřímně. To je taky jeden z důvodů, proč to ještě nikomu nechci říct.

,,Marie, neodpovědělas na mojí otázku." nakloní hlavu do strany. Pohled na něj, jak se usmívá mi dělá radost. A to obzvlášť, když teď nemusí mít v nose ty hadičky. Značí to, že teď je na tom trochu líp.

,,Jenom dva týdny." myknu rameny.

,,Ale znáte se dýl, ne?"

,,Jo, to jo, ale také to není zrovna dlouhá doba." odpovím. Okamžitě se na mě podívá pohledem, kterým jako kdyby mi chtěl říct ať mu okamžitě odpovím. ,,Tři měsíce." dodám.

,,Ale tak ty bys do toho nešla, kdybys neměla pocit, že by to mohlo být vážný. Nebo ne?" uklidňuje mě, protože už asi poznal, že začínám mít nějaké obavy. Udivuje mě, jak moc dobře mě zná. Ví, že já bych po zkušenosti s Filipem jen tak do nějakého vztahu nešla.

,,Asi ne," zamumlám zasněně.

,,No tak vidíš! Není se čeho bát." pokračuje v uklidňování. ,,Tak mi konečně řekni nějaký detaily!" zavrčí po chvíli ticha. Oba se začneme smát. Je mi poslední dobou hezky. Mám chuť se smát a mám dokonce i o něco málo větší chuť k jídlu.

Štěpán se na mě s nadšením a zvědavostí v očích dívá a čeká, co mu řeknu. Dostanu se teda k vyprávění nějakých detailů ohledně Dominika.

...

Po dlouhém rozhovoru se Štěpánem se celá rozlámaná zvedám od stolu a jdu do kuchyně. Mám žízeň. Pak asi napíšu Dominikovi jestli nemá chvilku čas.
Jdu chodbou a slyším zvuky z obýváku. Dveře jsou pootevřené, tak zvědavě nakouknu dovnitř. Je už celkem pozdě večer, proto čekám spíš tátu. Ale omyl, na gauči sedí máma, na stole je flaška vína, které má i ve sklence, co drží v ruce. V televizi hraje nějaký český seriál, ale máma to moc nevnímá.

,,Pojď klidně dál." hlesne, když si mě všimne. Zcela upřímně, vypadá strašně. Unavená, strhaná. Nejsem expert, ale i tak mám pocit, že něco není v pořádku.

,,Stalo se něco mami?" zeptám se jemně, když si sedám na kraj gauče. Hypnotizuje červenou tekutinu ve sklenici a rukou si podpírá hlavu.

Neodpoví mi, jenom dál sedí a nevnímá mě. Ztěžka vydechne a promne si spánek.