My dva spolu? Nikdy!

Půjdu do školy

Oči jsem otevřel dokořán, jak jen to šlo. Kouknu zpět na mámu pohledem "To si děláš srandu" „Chtěla bych ti představit Daniela. Tvého mladšího brášku" usmála se od ucha k uchu. Když teď nad tím přemýšlím, kde je otec? Ještě jsem ho neviděl. „Brášku?" zopakoval jsem slovo po mé matce a kouknul zpět na to malé stvoření. Malinko se krčil, jako kdyby se mě bál. Vstal jsem a mě přišel ještě menší, než je. Přišel jsem k němu blíže a klekl si na kolena. „Ahoj, já jsem Marek, těší mě." Řekl jsem s úsměvem. Vždy jsem si přál sourozence. Teď už vím, kde se berou, takže to komentovat nebudu :D. Podal mi svojí malinkou ručičku, vzal jsem ji do své a čekal, co bude. Začal s ní mírně třepat, jako při pozdravu. „Ahoj, já jsem Daniel." Jak to řekl, to je tak roztomilé. „Těší mě Dane, můžeš mi klidně říkat bráško, když budeš chtít" pohladil jsem ho, po té jeho malinké tvářičce. „Já mám brášku" vykřiknul, že jsem musel bolestí sklopil uši. „Au" má dobré hlasivky. Kouknul na mě provinile, vzal jsem si ho do náruče a šel si sním sednout. „Mami, kde je táta?" optal jsem se. Chybí mi to jeho komandování. „Víš, že tvůj otec, byl vůdce smečky. Po tom, co si zmizel, se po nějaké delší době lidé zklidnili. Jenže upíři ne. Jednou v noci se tvůj otec vracel z pracovní cesty a zrovna tehdy ho napadli. Šel sním tehdy náš nejlepší přítel. Nechali ho na živu, aby předal vzkaz." „Jaký vzkaz?" vtrhnul jsem ji do řeči a snažil se to všechno rozdýchat. „Máme se vzdát upírům, pokud to tak uděláme, nic nám neprovedou. Pokud souhlasit nebudeme, do jednoho nás pobijí. Proběhla velká schůze na tohle téma, já byla jako zástupce tvého otce, jenže mě nepřijali jako právoplatného vůdce. Buď přímá krev, nebo nastoupí ten nejsilnější. Ty si zmizel a já Daniela teprve čekala. Proto nyní vládne Sam. Snaží se nás udržet na uzdě, ale nikdo ho moc neposlouchá, proto každý, kdo chtěl přežít, utekl." Skončila s monologem a já obejmul Dana. Chvíli bylo ticho, po chvíli mě objal na zpět a mě se hrnuli slzy do očí. Nesmím brečet, aspoň ne před ním. „Marku, myslíš, že by si mohl dnes odvést Dana do školy? Já spěchám do práce, když jsme se tak za kecali, Zapomněla jsem na čas." „Do školy?" optal jsem se a trochu naježil ocas. „Ano, jestli chceš, můžeš se tam zapsat, je to základní a střední dohromady, takže by si mohl Dana doprovázet i vyzvedávat ze školy. Pokud si chceš vzít ještě pár dní volno tak-" „Ne, ne, to je v pořádku, půjdu do školy" podívala se na mě docela překvapeně. Nedivte se mi. Kdybyste byli i vy 45 let zalezlí v jeskyni samotný, také byste hledali něco, co vás zabaví. Navíc škola je místo, kde se přiučíte něco o novém světě. Dan mi seskočil z klína a běžel někam pryč. „mami, kdy se vrátíš" „kolem čtvrté" pověděla a začala si brát věci ze stolu. Jen jsem na to kývnul a čekal na Dana. Po chvíli přiběhl i s batohem, který vypadá moc pěkně. Dan si oblékl bundu a vyrazili jsme.