My dva spolu? Nikdy!

99,9% porod nepřežije

Chvíli mě vyšetřoval. Dan i ostatní tu byli, nevadilo mi to. „Máš pravdu, že jsem se spletl" „vidíte?" řekl jsem s úsměvem. „Nejsi těhotný čtrnáct týdnů, ale šestnáct" můj úsměv opadl a vyděšeně jsem na něj pohlédl. Nějak vědomě jsem začal počítat na prstech. „Co to děláš?" optal se Petr a až teď si všiml, jak na mě všichni hledí. „Počítám" oznámil jsem a dál se věnoval počítání.

Vyběhl jsem z pokoje rovnou na ulici a až na ni zpomalil. „Jenže kde teď mám začít? Nedal mi žádné vodítko" nevěděl jsem, kdo by mohl být otcem jeho dítěte. Co jeho matka? Zamířil jsem do jeho domu. Jeho máma tu byla a jako vždy mě slušně pozdravila. „Dobrý den, jen bych se chtěl na něco zeptat" „ptej se" nemohu ji říct, že Marek čeká dítě, než ji to řekne on sám. „Hrajeme takovou hru. Já dostal za úkol zjistit, zda si Marek našel přítele, když byl pryč, nebo někoho, koho má rád, jediná jste mě napadla právě vy" „to je docela zajímavá hra, tu neznám, ráda bych ti pomohla, ale po tom, co se vrátil nezmínil o nikom, tedy vlastně jen o tobě se zmínil" „o mě?" zvědavě jsem na ni pohlédnul. „ano o tobě Bene." Mírně jsem se usmál a zakýval hlavou, abych to z ní opět dostal. „Docela zajímavá zajímavost, víš, že muži vlkodlaků mohou nosit děti" „jo, už jsem to zjistil" ne zrovna dobrým způsobem, ale zjistil. Proč to sem vůbec teď tahá? „tak také víš, že muži mají rychlejší těhotenství" jen jsem kývnul a dál čekal. „upíři pokud vím také mají zrychlené těhotenství" „ano, ale jen ženy" obhájil jsem náš druh a pořád čekal. „No a teď si představ, že by Marek čekal dítě" lehká představa. „a jelikož je teď na půl upír, tak by jeho těhotenství bylo ještě rychlejší než u normálních mužů vlkodlaků" to mi trochu smysl dává. „Jestli jednou bude mít dítě budu doufat, že to přežije" „Co tím myslíte?" „muž vlkodlak, kteří odnosí dítě hned po porodu zemře. Jeho tělo na to není stavěné, takže žádný z našich mužů to nepřežil" řekla mírně smutně a já měl pocit, jako kdybych to už někde slyšel. NO JASNĚ! Dan o tom něco říkal. „Takže pokud by byl Marek těhotný, tak to nepřežije?" vyděšeně jsem se na ni podíval a čekal na odpověď. „z 99,9% to nepřežije" pověděla smutně „a co to 0,1%?" „stále neprozkoumané. Do teď to nikdo z nich nepřežil a já mu nepřeji, aby se něco podobného stalo i jemu" oznámila a mírně se zamračila. „Vím, že mého syna miluješ Bene" narovnala se a udělala zlý pohled, kterým mně probodávala. „Nevím o čem to mluvíte" začal jsem pomalu couvat, otočil jsem se a chtěl utéct, ale chytla mě za kapuci. Otočil jsem se k ní opět čelem. „Jestli ho miluješ, postaráš se o něj a nikdy nedopustíš, aby se mu něco stalo. Nic proti vám dvěma nemám. Chci, aby on i Dan byli šťastní. Nic jiného si matka přát nemůže" sklopila uši a v jejích očích se leskl mateřský pud. „Nedopustím, aby se mu něco stalo" rozloučil jsem se s mámou Marka a vyšel opět na ulici. Pár hodin jsem se jen coural a pak mě někdo chytnul za kapuci a shodil na zem.

Byl jsem vyčerpaný z těch informací a břicho mě nehorázně bolelo. Doktor mi něco píchnul, abych mohl spát. Do pár vteřin jsem usnul.