My dva spolu? Nikdy!

Nečekaná pomsta

Procházel jsem se po chodbě a uvidím kámoše, jak běží celý od krve po chodbě. „Co se vám to sakra stalo?" přiřítili se ke mně rychlostí blesku a hned začali mluvit jeden přes druhého. „čekejte, nerozumím vám, po jednom" „nějaký vlkodlak nás napadl" pověděl Petr. Něco jako kápo té jejich skupinky. „proč?" začali se dívat jeden na druhého a sklopili pohled. „tak proč?" přistoupil jsem blíž a čekal na odpověď. „zase jste ubližovali někomu, komu jste neměli?" zeptal jsem se a začali hned kývat. Všechny jsem praštil. Narovnal jsem si oblečení a pohlédl na ně. „Kolikrát jsem vám říkal, neubližujte někomu, kdo si to nezaslouží" „ale to byl taky vlkodlak" „a jak byl starý? Chodí k nám? Udělal vám snad něco?" dal jsem jim mnoho otázek a bylo vidět, že odpovídat nechtěli. „Evidentně jste si to zasloužili, přestaňte to dělat, já jsem vás varoval." „omlouváme se pane" pověděli všichni tři a uklonili se. Asi jsem vám ještě neřekl, že jsem mladý princ upírů. Každý upír má ze mě respekt. Mám královskou krev, takže i když jsem o stovky let mladší než dotyčná osoba, jsem stejně silnější. Jelikož škola skončila odešel jsem domů rovnou dělat úkoly a učit se na testy. Já už to vlastně umím, tak si prostě jen zalezu do pokoje, zopakuji si to a budu hrát hry.

Šli jsme mlčky až domů. Nenápadně jsem sledoval jeho tvář. Usmíval se. Otevřel jsem hlavní dveře, hned byla cítit ta krásná vůně. „mami jsme doma" zvolal jsem, zatímco jsme se zouvali. „ahoj, kluci, jak bylo ve škole?" zeptala se, když jsme přišli do kuchyně. Já se nenápadně podíval na Dana, vypadal malinko sklesle, ale přesto se usmíval. Pohled mi oplatil. „v pořádku mami" pověděl a kouknul na mámu. „šel jsem za ředitelkou ji dát papír ohledně studia" začal jsem povídat a šel si sednout ke stolu. „dala mi rozvrh, klíček od skříňky a taky mi ukázala, kde má Dan třídu. Požádal jsem ji o to, kdyby náhodou, tak ať tam můžu zajít." Odpověděl jsem, co jsem chtěl. Dan se na mě podíval s úsměvem, když viděl, že už pokračovat nebudu. „Tak to jsem ráda kluci moji, mám pro vás překvapení, uvařila jsem, co máte oba rádi" „hovězí kýtu!" vylítli jsme oba ze židle a zvedli se. Koukali jsme na sebe trochu nechápavě a začali se nekontrolovatelně smát. „je vidět, že jste bratři" prohodila máma během našeho smíchu. „ale máte pravdu" sedli jsme si a opět zase vstali. Šli jsme si umýt ruce jako slušně vychované děti. Umyli jsme si ruce a šli si opět sednout ke stolu. Povídali jsme si o všem, co se za poslední roky stalo, a tak různě. Uklidili jsme po sobě a já se vydal do mého pokoje, který se vůbec nezměnil. Začal jsem prohrabávat skříň. Samé staré oblečení, měl bych jít koupit aspoň něco dnešního. Šel jsem opět zpět do kuchyně za mámou a požádal o peníze. Nějaké mi dala, bylo toho docela hodně, 3 tisíce, takovéhle množství peněz kdysi dostávali měsíčně jako výplatu. Vzal jsem peníze, mikinu a šel do města.

Po pár hodinách se konečně vracím domů s nákupem. Koupil jsem si troje rifle, jednu černou a jednu bílou mikinu, riflovou bundu, jedno tílko a dvě trika. Cestou jsem potkával spoustu mladých lidí. Jelikož už je tma, tak jim moc do tváře nevidím. Najednou mě někdo vzal a hodil do temné uličky. „hele, ty si nás dnes ve škole pěkně ztrapnil, teď tě naučíme." Řekli a hned se na mě všichni vrhli. Nestihl jsem moc zareagovat, jelikož jsem dostal něčím do břicha. Praštili mě do hlavy a já v bolestech padl do tmy.