My dva spolu? Nikdy!

Nezajímá mě, jak se jmenuješ

Vstal jsem na budíka, hodil rychlou sprchu. Se sprchou jsem se naučil docela rychle. Upravil si vlasy a šel dolů na snídani. Moc ani hlad nemám, tak jsem si ji zabalil do školy. „Mami, my už půjdeme, až skončím ve škole, vezmu ho domů" pověděl jsem ji a zavřel za sebou dveře. „Bráško, kdo ti to udělal?" ptal se mě cestou do školy Dan. „To nevím, ale Dane" zastavil jsem se, klekl si a otočil si ho přímo na mě, aby mi hleděl do očí. „Pokud se to, co se dělo včera, bude ještě někdy opakovat, okamžitě mi to řekneš, ano?" držel jsem mu paže a mluvil smrtelně vážně. Svoje malinká ouška sklopil a kývnul. Objal jsem ho a po chvíli pustil. Došli jsme ke škole, venku bylo hromada lidí a mezi nimi i ti, kteří včera šikanovali mého brášku a pak zmlátili mě na ulici. Nevěnoval jsem jim pozornost. Dana jsem doprovodil k jejich skříňkám a pak se i já vydal po své cestě. Přezul jsem se do bot, které jsem si vzal z domu a vydal se do třídy. Třída 3-D, pokud vím, je to ta poslední, kterou jsem včera viděl. Vešel jsem do třídy a hned se kolem mě seběhlo pár lidí. „Ahoj, ty si tu nový?" „Jak se jmenuješ?" „Odkud si?" „Ty si vlkodlak?" začali házet otázku za otázkou a já nevěděl na co nejdřív odpovědět. „Promiňte, kde najdu záchod?" skočil jsem jim do těch otázek, které stále nepřestávali. „touhle chodbou rovně, dveře po pravé straně, jsou pospané." Pověděl někdo. „Děkuji" řekl jsem a šel pryč. Tašku jsem tam nechal, ale aby nikomu nepřekážela.

Došel jsem ke dveřím k záchodům. Vstoupil jsem a hned mě do nosu praštila vůně lidské krve. Nic to semnou nedělá, ale vím, jak voní. Jen jedny dveře byli zavřeny. Otevřel jsem je a uviděl upíra, jak pije klukovi, který se mě včera ptal na jméno z ruky. Upír si to uvědomil a jeho oči skončili na mě. Mě se okamžitě na tváři udělal znechucený výraz a uši jsem stáhl k hlavě. Fuj. „Promiňte" řekl jsem znechuceně a okamžitě odešel. Vrátil jsem se do třídy, kde už čekal učitel.

Někdo vešel na záchody, ale pozornost jsem tomu nevěnoval. Otevírali se dveře a v nich stál ten vlkodlak ze včera. Tvářil se hrozně znechuceně. Pustil jsem Kevinovi ruku, ani ne vteřinu po tom co odešel. „Sakra" řekl jsem a praštil do zdi kousek za mnou. Hodně jsem se musel ovládnout, abych tam neudělal díru. Dal jsem Kevinovi na ruku náplast, já si otřel koutky a na chvíli se posadil na záchod kousek ode mě. Po chvíli, co jsem se párkrát zhluboka nadechl a vydechl, jsme šli zpět do třídy. „Tak tady jste chlapci. Třído chci vám představit vašeho nového spolužáka." Řekla ředitelka, zatímco jsme si sedali. „Představ se jim" pobídla ho. „Ahoj, jmenuji se Marek, jak vidíte jsem vlkodlak" zakmital ušima a lidi začali dělat zvuky, které představují zvědavost. Jmenuje se Marek, k němu se to docela hodí. „Posaď se támhle dozadu k Benovi" řekla ředitelka a on po ni hodil pěkně hnusný pohled. Uši schoval a přicupital do mé, tedy teď už do naší lavice. Sednul si po mé pravici, a ještě se odsunul ode mě dál. Díval se směrem na ředitelku a bylo vidět, jak ji propaluje pohledem. Odešla a on si oddechl. „Ahoj, já jsem-" „Nezajímá mě, jak se jmenuješ. Měl jsem v plánu se ti představit a snažit se s tebou vycházet, ale dost si se mi znechutil. Proto tedy doufám, že uděláš to samé a nebudeš si mě všímat" mluvil, zatím co koukal do lavice. Ještě stále byla přestávka, takže jsme všichni mluvili, jak chtěli. „Ale já jsem jen chtěl-" „Prosím, nemluv na mě" pověděl a já si až teď všiml, jak má poničený obličej. „Kdo ti to udělal?" vyhrkl jsem a chytnul mu bradu a natočil ji k sobě. Nyní mi kouká do očí a já začínám být nervózní. „Nesahej na mě. Kdo si myslíš, že jsi?" vyjel po mě a odstrčil mi ruku. „Hej!" někdo se ozval ve dveřích, můj pohled tam skončil a ve dveřích stál Petr, jeho pravá ruka Matt a ten druhý je Joseph.