Už pradávných dob vlkodlaci a upíři bojovali proti sobě. Dodnes není známý důvod, ale co když se jeden upírský princ rozhodně ukončit stovky tisíciletou válku, pomocí vlkodlaka, který mu padnul do oka.
Před čtyřiceti pěti lety upírského prince drže...
Už nějakou dobu vlci byli neklidní. Já jakožto vůdce smečky jsem šel omrknout okolí. Ucítil jsem cizího vlka, který se přibližuje. Zavyl jsem na náznak vetřelce a hned se ke mně všichni přihnali.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Jestli chceš žít, tak vylez" zavrčel jsem na něj a čekal, kdo, nebo co se objeví. Vylezl nějaký mladý kluk. „Kdo si" optal jsem se ho a mírně se narovnal, ale uši jsem nechal stále v bojové formě. „Jsem Dan" jen řekl a usmál se.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Jsem tvůj bratr" řekl a mě jako kdyby se zastavilo srdce. Našli mě. „Povolit" zavelel jsem vlkům kolem mě a oni mírně ustoupili. „Nemám bratra, nevím, kdo si, nebo co tu chceš, ale měl by si odsud odejít" řekl jsem a otočil se k němu zády.
Byl podobný Markovi, ale vlasy měl úplně jiné, a to nemluvím o chování. Marek, kterého jsem znal, by nikdy neřekl, že nemá bratra. Stále jsem sledoval, co se bude dít.
„Marku... devět let... devět let jsem tě já, i Ben, Patrik, Kevin, tihle všichni, včetně mámy a dalších tě každý den hledali. Proč si se nevrátil?" začal se mě ptát, ale mě se o tom nechtělo mluvit. „Řekni mi jeden rozumný důvod, proč a nechám tě být" mírně jsem se na něj otočil a začal na něj vrčet. „Já ti nemusím říkat vůbec nic! Jsi jen dítě! Nepochopíš to!" vyjel jsem po něm a uslyšel, jak vlci kolem mě začali na Dana vrčet. Syknul jsem na ně, ať to ani nezkouší. „Bratře, už nejsem dítě. Je mi devatenáct a zbývají mi poslední dva roky na střední. Na naší škole, pamatuješ? Od té doby, co si odešel, jsem tě nepřestal hledat. Máma nemluvila o nikom jiném než o tobě. Zašla za smečkou, myslela si totiž, že tě unesli upíři. Vůdce se naštval a šel přímo do upířího doupěte, byl tam naštěstí Ben, jinak by to dopadlo špatně. Vůdce se vrátil zpět do doupěte a vyhlásil po tobě pátraní, ale po pár měsících to vzdal. Ale já, máma a hlavně Ben, který několik dní a nocí nespal jsme nikdy nepřestali hledat. Tak mi sakra řekni proč... proč si utekl" „Protože jediný, čím jsem se mohl živit, byla právě Benova krev! Tehdy, když jsem tě viděl na posledy, jsem mu ublížil. Umíral jsem hlady! Chtěl jsem... já jsem chtěl jeho krev. Chtěl jsem ho zabít na místě a všechnu jeho krev vypít. Odpustil bych si, že jsem ublížil Benovi, on se dokáže ubránit. Ale moje myšlenky přišli na tebe, a to bych si neodpustil. Víš, jak těžké bylo žít s tím nekonečným hladem. Nemáš ani tušení, jak těžké je se držet na uzdě, zatímco se vlci krmí a já jen mohu pozorovat. To maso, ta krev, ten živý tvor, který bojuje o život. Toužím po tom a nedokážu na to přestat myslet. Nebyl jediný možný den, abych nemyslel na to, že se vrátím a uvidím tě vyrůstat. Uvidím mámu, jak se zase směje. Dokonce i ty upírské pijavice, kterých jsem se snažil zbavit" klekl jsem si na kolena a nechal svoje slzy padat. „Strašně mě bolelo tě opustit, ale neměl jsem na výběr. Nechtěl jsem ti ublížit" řekl jsem a snažil se setřít slzy.
