My dva spolu? Nikdy!

Třída 3-D

Chtěl jsem jít odevzdat list s žádostí ředitelce, ale zrovna vycházel upír z poslední třídy. Děsivě se usmíval. Čekal jsem, až zaleze za roh a šel odevzdat list. „Dále" pozvala mě dal, já v kročil do místnosti a na stůl ji položil list. Koukla na mě takovým zvláštním pohledem. Podobný měl ten upír. Lehce jsem poodstoupil a čekal. „Výborně, už pro tebe mám vymyšlené, do jaké třídy půjdeš" "prosím, hlavně ať nesedím s upírem, nebo ho budu muset na místě zabít" „Dám tě do třídy 3-D, tady máš číslo a klíč od skříňky, zde školní rozvrh." „Děkuji, ale mohl bych se ještě na něco zeptat" sklopil jsem uši, dělávám to, když jsem nervózní. „ptej se, na co chceš" pověděla a já nečekal. „Kde je třída mého bratra?" koukla se do nějakých papírů, zvedla se a prstem mi ukázala, ať jdu za ní. Byl Jsem jako její ocas, kam šla, tak já hned za ní. Žáci jak velcí, tak i malý jako můj bráška, pobíhali po chodbě, pokaždé zdravili ředitelku, aspoň tenhle respekt mají. Dovedla mě k místnosti, kde je napsáno 4-A. „tady má třídu tvůj bratr, chceš vědět ještě něco?" mírně se usmála. „ne, to je všechno, děkuji" pověděl jsem, ona se otočila a už byla pryč. Chvíli jsem stál před třídou a váhal. Vešel jsem a můj pohled skončil na mladém učiteli před tabulí. „Bráška!" Au, ten hlas poznám už teď všude. Omotal se mi kolem nohou a já se nemohl skrčit, abych ho mohl obejmout. Přišel učitel blíže a podal mi ruku. „Dobrý den, vy budete otec Dana, že?" „jsem jeho bratr" proč si každý myslí, že jsem otec? To vypadám tak staře? „oh, pardon, Daniel nám jednou říkal, že sourozence nemá, tak jsem..." „to je v pohodě, ani já nevěděl, že mám bratra." Sehnul jsem se a objal ho. „Dane, od zítřka spolu budeme chodit do školy ano?" zběsile začal kývat hlavou. „Teď se běž učit, chci si promluvit ještě s tvým učitelem" odhopkal pryč a já sklopil oči na učitele. „Pane učiteli, měl bych na vás prosbu" „jen povídejte" „paní ředitelka mi říkala, že prý má Daniel teď nějaké problémy se známkami, nestalo se tady ve škole něco?" začal přemýšlet a bylo vidět, že ho něco napadlo. „pojďte stranou, ať můžeme mluvit v soukromí." Popohnal mě někam pryč. „jelikož jste vlkodlak, mohu vám to říci. Vy vlkodlaci a upíři máte spory, to všichni víme, ale starší upíři, kteří zde studují někdy čekají na Dana před třídou. Nevím, co se děje pak, ale někdy druhý den přijde s modřinou na ruce, nebo na krku." Zaťal jsem ruce v pěst a málem praštil zeď. „Takže to není jeho vina, že se mu známky zhoršili?" chci si to potvrdit. „Osobně si myslím, že ne. Dan byl vždy velmi chytrý žák a velmi pozorný. Ale asi před měsícem sem začali chodit a jemu se začal zhoršovat průměr" sklopil jsem uši k hlavě, téměř nebyli vidět a snažil jsem si to v hlavě urovnat. „Dobře, děkuji" jen jsem pověděl a odešel se zaťatými pěstmi. Za chvíli bude jedna, tak čekám na místě našeho určení. Nikde nepřichází. 13:20 a on nikde. Jdu zpět do školy k jeho třídě a uvidím ho, jak se skrčený v koutě a kolem něj tři upíři. „Hej!" zařval jsem a začal vrčet. „Ale kdopak to sem přišel. Vlkodlak. Copak, chceš být záchranář? Tady se to nevyplácí, jdi radši domů" pověděl jeden z nich a opět se otočil k Danovi. Ti dva mě stále pozorovali. „Nechte ho být!" začal jsem se k nim přibližovat. Uši jsem do bojové pozice a své drápy vytáhnul. Pokud bych se zde přeměnil, určitě bych toho spoustu zničil. „Řekl jsem snad, aby si šel ne?!" zakřičel, ale já se přesto přibližoval. „Na něj" pokynul ten jeden, který stále mluvil. Vrhli se na mě oba. Uhnul jsem jejich ránám a chytl je za jejich ruce tak, že kdybych se jen lehce hnul, zlomil bych je hned. „Au, pusť mě ty zvíře" začal nadávat jeden z nich. Vyběhnul na mě i ten třetí, já ty dva poslal k zemi a se třetím jsem se trochu pral. Dal mi pár ran, já ho zase párkrát škrábl i kousl. Z jeho ran teče docela hodně krve. „Běžte, nebo vás na místě zabiju." Řekl jsem chladně. Jen na mě civěli. „Hned!!" doslova jsem zakřičel a ihned zběsile začali vstávat. „Tohle ještě neskončilo, jen počkej!" řekl jeden z nich, mezitím co utíkali. „jsi v pořádku?" jen kývnul hlavou a usmál se. „Pojď, jdeme domů" řekl jsem a šli rovnou domů.