My dva spolu? Nikdy!

Jak to mám vysvětlit jeho bratrovi

Musel jsem počkat před pokojem. Přišel sem i Petr, vypadal úplně v pořádku. Matt mu byl samozřejmě hned za zády, to samé Joseph. Patrik tady pochodoval sem a tam, jako kdyby ho znal roky a bál se o něj. „princi, já se-" „mlč" odpověděl jsem hnusně Mattovi, který stál lehce schovaný za Petrem. „Petře, jak je ti. Co se vůbec stalo, když jsme tam nebyli" zeptal jsem se ho a zvědavě čekal na odpověď. „Já jsem ho požádal, aby to ukončil rychle, no a pak-" vyprávěl co vše řekl, co Marek udělal a jakou bolest vlastně nesl. „Jsem rád, že ti nic není. Snad si už konečně budeš vážit svého času a nebudeš už ubližovat" kývnul a v tom se otevřeli dveře. Vyšel doktor a na sobě měl trochu krve. „Co se stalo?" optal jsem se snažil se zadržet chtíč. I ostatní, jak jsem koukal se museli držet. Ta vůně je prostě kouzelná. „Nevypadá to s ním dobře. Podle otisků zubů, které má na krku, ho pokousal nějaký upír. Musel mu vzít dost krve. Pravděpodobně se i někde porval, jelikož má hodně starých, a i nových modřin. Také má otisky na noze a také velký škrábanec, pravděpodobně od drápů. Nejnovější ránu má na zádech, bylo těžké se k tomu dostat, musel jsem mu ustřihnout vlasy, abych krvácení zastavil. Jediná možnost je mu darovat krev, ale jelikož je vlkodlak, je tedy nemožné mu nějakou krev sehnat. Měli byste sehnat jeho rodinu a říct jim, aby se připravili na nejhorší. Z mého pohledu jako doktora říkám, nepřežije dnešní noc". Moje mrtvé srdce jakoby, přestalo bít. Slzy se mi nahrnuli do očí, ani nevím vlastně proč. Přesto jsem v sobě měl spousty a spousty hněvu. Rychlostí jsem se podíval na Matta, který se vyděšeně dívá na doktora a pak se podíval na mě. „Princi, nechtěl jsem, aby se to stalo" řekl, ale to už jsem ho držel pod krkem. „Kolikrát vám mám sakra říkat, že se ho nemáte dotýkat?! Nemůžete to konečně pochopit?!" mluvil jsem dost nahlas a u toho brečel. „Prostě mu nemůžete dát pokoj, co..." už jsem nemohl, pustil jsem a klekl si na kolena. „Jak to mám vysvětlit jeho bratrovi. Já mu slíbil, že se mu nic nestane..." mrzelo mě to. Dal jsem slib a nemohl ho dodržet, i přesto jak moc jsem se snažil. „princi, není to vaše vina" chytl mě z jedné strany za ramena Joseph a z druhé Patrik. Zvedli mě na nohy, ale museli mě držet za paže. Vykroutil jsem se, vzal si od doktora propisku, sáhl do kapsy pro papírek a začal na něj něco psát. „Josephe, prosím, zajdi na adresu, kterou jsem ti poslal. Dej jim tenhle vzkaz a řekni jim, že je to urgentní." Vzal si ho, kývnul a běžel upírskou rychlostí. Já se posadil na židli kousek ode mě a vložil si hlavu do dlaní. Asi patnáct minut jsem tak seděl. „Musím ho vidět" řekl jsem a okamžitě vstal. Doktor nenamítal, jelikož věděl, že mě nepřesvědčí. Vešel jsem a sotva popadl dech.

Hleděl jsem na Marka, který byl při vědomí, ale to mě tolik nezaráželo jako fakt, a to ten, že jeho vlasy změnili barvu. Z jeho krásných modrých vlasů se stali bílé. „Marku..." řekl jsem šeptem a přišel k němu blíže.

Začal jsem přicházet k sobě, ale moc jsem své okolí nevnímal. Strašně mě bolela hlava a nemohl jsem zaostřit na nějakou věc. Někdo otevřel dveře, poznal jsem to podle zvuku, který dělají starší dveře. „Marku..." pověděl kdo si, já viděl jen siluetu, která se přibližuje. Nahnul se nade mně a já ucítil upíra. Vzal jsem ho tam, kde jsem si myslel, že má krk a kousnul silně. Ucítil jsem jeho krev ve své puse, ale kousnul jsem ještě víc, takže krev tekla rychleji. „Marku dost!" žadonil, ale já nepustil. Dveře se otevřeli znovu a v tu chvíli ho někdo stáhl pryč ode mě a já ucítil bolest a pak tma.