Sledoval jsem doktora, co dělá. Řízl se a já ucítil krásnou vůni. Začal jsem mít hlad a chuť to ochutnat. Cítil jsem Benovu ruku na mém rameni, ale na to moje soustředění nešlo. Šel jsem na čtyři a pomalu vstal. Sklopil jsem uši a šel k němu pomalu blíže. „Chceš?" zeptal se doktor a já jen kývnul. Natáhl ke mně ruku a já nečekal a kousnul. Lehce syknul, ale to mi bylo jedno, pár krát jsem polkl jeho krev, ale musel jsem přestat. Ruku jsem mu pustil a hned ta krev šla ven. „co se to děje doktore" zeptala se moje máma, když jsem přestal zvracet krev. „přeměnil se" řekl doktor vážným hlasem a já na něj vyděšeně hledím. Máma mě chytla za ramena a zvedla na nohy. „Dane, jdeme. Nevím doktore, co jste měl na mysli, ale můj syn bude v pořádku. Vezmu ho za naším doktorem. Děkuji a nashle". Řekla a už jsme šli. Cítím jsem se ještě víc slabý než před tím.
Marek, jeho matka i ten malý prďola odešli. Já tu zůstal s doktorem, Patrikem, Petrem i Josephem a čekali jsme, co poví doktor. „už to není vlkodlak" řekl, schoval klíče zpět do kapsy a dal si na ránu papírový ubrousek. „co tím myslíte, že není vlkodlak" zeptal se Petr s Josephem naráz. „Kolují legendy o vzácném druhu vlkodlaka. Kdysi žil vlkodlak, jak už jsem o něm povídal. Také když kousnul upíra, tak upír byl otráven a do pár hodin zemře. Vypadá to, že Marek je přímým potomkem onoho vlka a získal ten dar, který kdysi on. Když tento vlk ochutná upíří krev a do pár minut ten vlk zemře, stane se z něj hybrid. Mix upíra a vlkodlaka. Rychlejší, silnější než jakýkoliv upír i vlkodlak dohromady. Jelikož je z části vlkodlak, může se stále měnit, jak jen chce. Ale k životu bohužel potřebuje jen krev. Bez upíří krve nepřežije. Tu onu krev lze najít opravdu těžko. Čím více krve zkouší a ta krev mu nesedne, bude slabší a slabší, až nakonec zemře na hlad. Proto se o tomto druhu moc neví, jelikož nikdo nepřežil déle jak pár dní". Řekl doktor a posadil se na postel. „To znamená že Marek zemře, pokud mu nenajdeme tu krev, která mu sedne?" zeptal se Petr s vyděšenou tváří. Doktor jen kývnul a já začal přemýšlet. „a co lidské jídlo? Nebo lidská krev? Syrové maso? Zkoušelo se to?" zeptal jsem se rychle a začal přešlapovat sem a tam. „dokumenty o tom žádné nejsou, je možné že to vyjde, ale kdyby to šlo, ti kteří měli ten dar by to přežili" pověděl a hodil po mě vážný pohled. Ještě chvíli jsme se bavili a já se rozhodl jít domů. Jsem vyčerpaný z toho všeho. Vešel jsem do domu a hned na mě přišel otec s matkou. „Co se ti to stalo?" optala se matka a hned ke mně přiběhla. „jen nehoda" „proto máš na krku otisky zubů?" vložil se do toho otec a hodil na mě naštvaný pohled. „Jsem v pohodě, pokud mě omluvíte, jdu spát, jsem unavený" nečekal jsem na jejich odpovědi a šel do pokoje. Lehl jsem do postele a do chvíle usnul.
Procházeli jsme chodbami upírského doupěte. Spousta z nich mi pokynula hlavou, také jsem na ně kývnul a snažil se s mamou držet krok. Sem tam jsem ucítil krev, ale musel jsem odejít.
Došli jsme do nějaké budovy, byli tu cítit vlkodlaci. Spousta vlkodlaků. „Kdo jste!" někdo zakřičel a já na něho zvednul pohled. „Ty pitomče, to je vdova od bývalého vůdce smečky" praštil ho někdo vedle něj, sklopil uši a poklonil se. „Madam, proč jste tu" zeptal se slušně, ale to už jsem po něm házel hnusný pohled. „Přiveďte mi doktora" prohlásila a stále mě držela. Na nohou už jsem se udržel, ale pustit mě nechtěla. Dan byl blízko mě, byla z něj cítit nervozita. Nějaký muž přišel a měl na sobě bílí plášť. „Dobrý den madam, co se děje" zeptal se, hleděl na ni a pak na mě. „Jde o staršího syna" ten doktor, nebo kdo to byl doslova otevřel pusu. „on žije?" on mě snad zná nebo co? Podíval se na mě, já se postavil normálně rovně a čekal co udělá. „Pojďte tudy" řekl, mávl rukou a šli jsme.
ČTEŠ
My dva spolu? Nikdy!
FantasyUž pradávných dob vlkodlaci a upíři bojovali proti sobě. Dodnes není známý důvod, ale co když se jeden upírský princ rozhodně ukončit stovky tisíciletou válku, pomocí vlkodlaka, který mu padnul do oka. Před čtyřiceti pěti lety upírského prince drže...