My dva spolu? Nikdy!

-24-

Sledoval jsem doktora, co dělá. Řízl se a já ucítil krásnou vůni. Začal jsem mít hlad a chuť to ochutnat. Cítil jsem Benovu ruku na mém rameni, ale na to moje soustředění nešlo. Šel jsem na čtyři a pomalu vstal. Sklopil jsem uši a šel k němu pomalu blíže. „Chceš?" zeptal se doktor a já jen kývnul. Natáhl ke mně ruku a já nečekal a kousnul. Lehce syknul, ale to mi bylo jedno, pár krát jsem polkl jeho krev, ale musel jsem přestat. Ruku jsem mu pustil a hned ta krev šla ven. „co se to děje doktore" zeptala se moje máma, když jsem přestal zvracet krev. „přeměnil se" řekl doktor vážným hlasem a já na něj vyděšeně hledím. Máma mě chytla za ramena a zvedla na nohy. „Dane, jdeme. Nevím doktore, co jste měl na mysli, ale můj syn bude v pořádku. Vezmu ho za naším doktorem. Děkuji a nashle". Řekla a už jsme šli. Cítím jsem se ještě víc slabý než před tím.

Marek, jeho matka i ten malý prďola odešli. Já tu zůstal s doktorem, Patrikem, Petrem i Josephem a čekali jsme, co poví doktor. „už to není vlkodlak" řekl, schoval klíče zpět do kapsy a dal si na ránu papírový ubrousek. „co tím myslíte, že není vlkodlak" zeptal se Petr s Josephem naráz. „Kolují legendy o vzácném druhu vlkodlaka. Kdysi žil vlkodlak, jak už jsem o něm povídal. Také když kousnul upíra, tak upír byl otráven a do pár hodin zemře. Vypadá to, že Marek je přímým potomkem onoho vlka a získal ten dar, který kdysi on. Když tento vlk ochutná upíří krev a do pár minut ten vlk zemře, stane se z něj hybrid. Mix upíra a vlkodlaka. Rychlejší, silnější než jakýkoliv upír i vlkodlak dohromady. Jelikož je z části vlkodlak, může se stále měnit, jak jen chce. Ale k životu bohužel potřebuje jen krev. Bez upíří krve nepřežije. Tu onu krev lze najít opravdu těžko. Čím více krve zkouší a ta krev mu nesedne, bude slabší a slabší, až nakonec zemře na hlad. Proto se o tomto druhu moc neví, jelikož nikdo nepřežil déle jak pár dní". Řekl doktor a posadil se na postel. „To znamená že Marek zemře, pokud mu nenajdeme tu krev, která mu sedne?" zeptal se Petr s vyděšenou tváří. Doktor jen kývnul a já začal přemýšlet. „a co lidské jídlo? Nebo lidská krev? Syrové maso? Zkoušelo se to?" zeptal jsem se rychle a začal přešlapovat sem a tam. „dokumenty o tom žádné nejsou, je možné že to vyjde, ale kdyby to šlo, ti kteří měli ten dar by to přežili" pověděl a hodil po mě vážný pohled. Ještě chvíli jsme se bavili a já se rozhodl jít domů. Jsem vyčerpaný z toho všeho. Vešel jsem do domu a hned na mě přišel otec s matkou. „Co se ti to stalo?" optala se matka a hned ke mně přiběhla. „jen nehoda" „proto máš na krku otisky zubů?" vložil se do toho otec a hodil na mě naštvaný pohled. „Jsem v pohodě, pokud mě omluvíte, jdu spát, jsem unavený" nečekal jsem na jejich odpovědi a šel do pokoje. Lehl jsem do postele a do chvíle usnul.

Procházeli jsme chodbami upírského doupěte. Spousta z nich mi pokynula hlavou, také jsem na ně kývnul a snažil se s mamou držet krok. Sem tam jsem ucítil krev, ale musel jsem odejít.

Došli jsme do nějaké budovy, byli tu cítit vlkodlaci. Spousta vlkodlaků. „Kdo jste!" někdo zakřičel a já na něho zvednul pohled. „Ty pitomče, to je vdova od bývalého vůdce smečky" praštil ho někdo vedle něj, sklopil uši a poklonil se. „Madam, proč jste tu" zeptal se slušně, ale to už jsem po něm házel hnusný pohled. „Přiveďte mi doktora" prohlásila a stále mě držela. Na nohou už jsem se udržel, ale pustit mě nechtěla. Dan byl blízko mě, byla z něj cítit nervozita. Nějaký muž přišel a měl na sobě bílí plášť. „Dobrý den madam, co se děje" zeptal se, hleděl na ni a pak na mě. „Jde o staršího syna" ten doktor, nebo kdo to byl doslova otevřel pusu. „on žije?" on mě snad zná nebo co? Podíval se na mě, já se postavil normálně rovně a čekal co udělá. „Pojďte tudy" řekl, mávl rukou a šli jsme.