My dva spolu? Nikdy!

Kevine, jdi pryč

Když jsem vyjel po tom upírovi, náhle na mě někdo zakřičel. Otočil jsem se tím směrem a ve dveřích. Ve vteřině byli u mě všichni tři. „Co si to dovoluješ?" začal ten hlavní a začal do mě šťouchat. Stojím u zdi čelem tomu snad nejotravnějšímu upíru pod sluncem. „Copak tobě to nestačilo včera? Nezasloužíš si na něj mluvit." „Napadli jste Dana, je to jen mládě!" „Jak se opovažuješ mluvit zpátky. Víš ty vůbec kdo jsem já, víš vůbec kdo-" „To stačí Petře" „ale pane" „říkám, že to stačí" vmísil se do toho krvežíznivec Ben. „Takže vy jste ublížili mláděti?" Postavil se přede mně a zkřížil ruce na prsou. Sklopil jsem uši a klekl si do dřepu, ale přesto jsem vše pozoroval. „Už se tohle víckrát nestane, dobře víte, co vás bude čekat, nechte to mládě být, přestaňte pořád někomu ubližovat." Řekl Ben a jako by se celý napnul. Všichni tři sklopili zrak a začali zběsile přikyvovat. „Teď běžte!" nakázal a ve vteřině byli pryč. Jeho pohled skončil na mě, začal se přibližovat, ale já ihned vstal a se sklopenýma ušima odešel.

Chtěl jsem mu pomoci vstát, vypadal tak roztomile a zároveň vyděšeně. Jen co jsem se přiblížil, okamžitě vstal, sklopil uši a odešel na chodbu. „Bene, co se to právě stalo?" Kevin přicupital jako myš a hned se ptal. „Včera, když nám skončila škola, jsem potkal Petra, Matta a Josepha na chodbě celý od krve. Říkali, že je prý napadl nějaký vlkodlak. Když jsem se jich zeptal, jestli zase šikanovali někoho, koho neměli, tak jen přikývli, takže jsem to nechal být, jenže večer ti tři pitomci přišli k nám domů. Nebo spíše za mým otcem, králem upírů a začali se chlubit, jak toho vlkodlaka zřídili, pořezali a tak. Jenže až dnes, když jsem viděl Markovu tvář zblízka, tak jsem uviděl, jak má rozseknuté obočí i ret, monokl pod okem a modřiny na částech těla, která jsou vidět. Došlo by mi to, i kdyby Petr se ho nezeptal, jestli mu to včera nestačilo, ale to si už slyšel." Prsty jsem si protřel oči a zhluboka se nadechl, ale v tom jsem něco ucítil. „Bene, možná-" nějak jsem ho nevnímal a šel za tím pachem. „Bene?" zkouší na mě volat, ale já jen přikyvuji a jdu dál. Blížím se k záchodům. Je to překrásná vůně krve. Nic takhle krásného jsem ještě necítil. Moje špičáky hned povyrostli a oči se rozzářili. „Kevine, někdo tam krvácí" pověděl jsem mezitím, co jsem se nadechoval. „Počkej tady" jen pověděl, otevřel dveře a mě do nosu praštila překrásná vůně. Zavřel za sebou a já čekal u dveří, abych mohl zjistit, kdo tak překrásně voní. Nemohl jsem odolat a otevřel ty dveře. Všude to tu překrásně vonělo a můj pohled skončí na Kevinovi, který stojí nad Markem a drží mu něco u hlavy.

Odešel jsem na záchody. Necítím se u něj dobře, jsem z něco celý nervózní. Zavřel jsem za sebou, podíval se do zrcadla a všiml si, jak mi praskla rána na obočí. Rychle jsem vzal papírový ubrousky a začal zastavovat krvácení. Po chvíli přišel Benův kamarád a hned mi přišel na pomoc. Dveře se rozlítli, v nich stál Ben, špičáky vytažený a oči mu zářili. Kapesníky, které jsem měl v ruce, i ty, které držel jeho kamarád, jsem rychle vyhodil do záchodu a spláchnul. „Kevine, jdi pryč" já naježil ocas a uši dal do bojové pozice. Začal jsem vrčet, jeho kamarád nečekal a šel pryč. Ten upír se začal přibližovat a oblizovat se. „Pojď ještě blíže a rozcupuju tě na kousky." Řekl jsem a on se zastavil. Chytil se za pusu a sáhl si na svoje špičáky. Podíval se do zrcadla a znovu na mě. „Já... já... nemůžu odolat..." řekl se už byl u mého krku. „Nech mě jít!" praštil jsem ho tak silné, že mu čelist zakřupala a on spadl na zem. Pravděpodobně jsem mu zlobil čelist. Vrátil si ji zpět a znovu už byl u mého krku. Kousnul. Strašně to bolí.