My dva spolu? Nikdy!

Co se ti stalo?

Probral jsem se a podíval se na svoje hodinky. 21:19 máma se bude bát. Zkusil jsem se postavit, trochu to bolelo, ale dalo se to přežít. Došel jsem k našemu domu, kde se stále svítilo. Vešel jsem do hlavních dveří a už jsem dostal pohlavek. „Víš ty vůbec kolik je hodin?" zvolala naštvaná máma, ale hned přestala, když mě viděla. „Proboha, co se ti stalo?" „zakopl jsem na ulici to je v pohodě." Usmál jsem se i přes tu bolest. Rovnou jsem zamířil do pokoje. Vzal si čisté oblečení a zamířil do koupelny. Lekl jsem se vlastního odrazu. Měl jsem rozseknuty ret, trochu i obočí, docela velký monokl a na obličeji ještě zaschlou krev. Vlezl jsem do sprchy a všechnu tu zaschlou krev ze sebe smyl.
Vylezl jsem ze sprchy, usušil a rovnou zalezl do postele. Usnul jsem téměř do chvilky.

Dorazil jsem domů a rovnou zalezl do pokoje. Vytáhl si učení, připravil na další den, udělal úkol, který se dnes zadal a šel si něco zahrát. Pár hodin jsem hrál, než jsem uslyšel otcův smích. Vstal jsem ze své herní židle a vyrazil do obývacího pokoje, odkud smích šel. Otec seděl na svém koženém křesle a před ním moji tři kámoši ze školy. „Proč jste tady?" optal jsem se jich a šel mírně před ně. „Tito tři chlapci právě udělali něco, za co jsem na ně velmi hrdý. Pochlubte se chlapci." Řekl otec s divným úšklebkem, který nemám rád. „Víš, jak jsme ti dnes říkali, že nás ten vlkodlak napadl? Tak my napadli před chvílí jeho, aby věděl, kde je jeho místo". „Takže?" pobídl jsem je, aby pokračovali, ale už teď se mi to nelíbilo. „totálně jsme ho zřídili, taky jsme ho trochu pořezali. Zabít jsme ho nemohli, kdyby náhle zmizel, někdo by mohl mít podezření". Dopověděl to Petr a vypadal hrdě. Byl jako páv. „u Satana, proč jste to dělali?" to nebyla asi věta, kterou chtěl můj otec slyšet, ale co mohl čekat. „protože si na nás dovolil a-" „a co? Uvědomujete, že jste šikanovali někoho, kdo si to vůbec nezasloužil? Co kdyby někdo šikanoval třeba tvého bratra? Zachoval by ses stejně?" zeptal jsem se zrovna Petra, který se tak chlubil. „Hůř, zabil bych ho". Odpověděl a vypadal naštvaně. „Pro příště si to pamatujte, než budete někoho šikanovat." Sklopili pohledy, když uviděli moji tvář. Já se na místě otočil a bez dalších řečí odešel. Na hraní jsem ani náladu neměl, tak jsem prostě šel spát.
Ráno mě opět budil matčin řev. „Bene, vstávej!" Do háje já mám budík! Musí furt tolik řvát? Opět jsem vstával dřív, než jsem chtěl. Vstal jsem, šel udělat to co každé ráno a zamířil do kuchyně. Otec už tam jako vždy seděl a četl si noviny. Matka přede mně postavila sklenici krve a já to jako vždy neochotně vypil. Rychle jsem vzal tašku, rozloučil se s rodiči a odešel. Nemám chuť být v jejich blízkosti. Je mi už 60, ale chovají se ke mně stále jako k dítěti. Mířil jsem rovnou do školy se sluchátky v uších. Vešel jsem do školy, přezul se a už si to štrádoval do třídy. „Čau bro" prohodil Kevin, když mě uviděl. „čus bro" odpověděl jsem a hodil na něj lítostný pohled. „Myslíš, že na tebe můžu mít prosbu?" „jasně, povídej" pověděl a já se začal cítit zase blbě. „pojď semnou na záchody" hned pochopil a šel. Došli jsme na záchody a nastavil zápěstí. Jednou za čas se od něj napiju, když už vím, že mi ta krev, co mi dává máma nedělá dobře.