„Marku dost!" prosil jsem ho. Nechtěl jsem mu ublížit, otevřeli se dveře a já ucítil něčí ruce na mých ramenou. Otočil jsem hlavu a uviděl Petra, ale také jsem viděl Matta, jak žene k Markovi a zlomil mu vaz. Tentokrát, už jsem nic necítil. Žádná bolest, smutek, nenávist, zlost, zájem. Nic. Nevnímal jsem kolem sebe nic, jen jsem sledoval Markovi oči, jak z nich vyprchává život. Doplazil jsem se k němu a chytl ho za obličej. „Marku..." mírně jsem s ním klepl. „Marku..." své ruce jsem dal na ramena a začal s ním více klepat. „Marku, to nesmíš!" přes slzy jsem už téměř neviděl. „Bene, to-" „Nesahej na mě!" řval jsem na Petra, který mi sáhnul na rameno. Praštil jsem ho tak silně, až si z toho sednul na zem. „Marek vám nikdy nic neudělal. Chtěl jen pomoci bratrovi od šikany. I přesto, že udělal chybu a kousnul tebe, i tebe, udělal správnou věc a zachránil vám ty vaše podělané životy. Být to jiný vlk, nechá vás zemřít krutou bolestí. Ale on ne. Rozhodl se jít do největšího upírského doupěte široko daleko i za cenu toho, že se mu něco stane. Nyní jeho bratr, nemá nejen otce, ale nemá ani bratra! Žil skoro půl století v lese, kvůli tomu, že pomohl upírskému dítěti, které nakonec uteklo, díky jeho pomoci. Kdyby toho upíra tehdy nezachránil, nežil by to dnes a nesnažil se mu pomoct. Já mu ten život dlužím" „Princi, chcete tím říct, že před půl stoletím zachránil vás?" zeptal se doktor. Všechny oči byli na mě a já se i přes to všechno nemohl uklidnit. „Ano. Tehdy, když mě lidé chytli a mučili, ta osoba, ten vlkodlak, který mi pomohl, byl on. Kvůli mně žil půl století v lese a snažil se přežít" pohladil jsem ho po vlasech, které změnili barvu. „princi, vedu jeho rodinu" přiběhl Joseph a za sebou vedl ženu, která vypadala tak na třicet a to mládě, které jsem viděl v lese.
„Marku..." žena, pravděpodobně jeho matka přišla k němu se slzami v očích a pohladila ho po tváři. Ten malý tvoreček hleděl na svou matku, která brečí nad mrtvým synem. Malý se otočil, bylo viděl, že je zdrcený. Přiběhl ke mně a objal mě. Všechny pohledy opět skončili na mě, včetně jeho matky. Sehnul jsem se k němu a vzal si ho do náruče. „Promiň prcku, neochránil jsem ho, jak jsem slíbil" řekl jsem a nechal slzy padat. „Bráška mi o tobě říkal" řekl tvoreček v mém náručí a otřel mi slzy. Hleděl jsem mu do očí, také se mu chtělo brečet. „Kdysi prý zachránil malé upírské dítě od lidí. I po tak dlouhé době tě poznal, ale říct ti to nechtěl. Msta mezi upíry a vlkodlaky je prý až moc dlouhá, proto se rozhodl chovat se k tobě chladně a doufal, že to jednoho dne přestane" pověděl a já se rozbrečel na plné kolo. Klekl jsem si na kolena a přitáhl si tvorečka ještě blíže k sobě. „Odpusť mi to prcku" řekl jsem mezi vzlyky a snažil se uklidnit. Malý mě také objímal a já ucítil něčí ruku na svém pravém rameni. „Takže přeci jen si to ty" prohlásil ženský hlas, já zvednul pohled a uviděl matku Marka stát nade mnou. Zvednul jsem se a pustil bratra Marka na zem. „Je to dlouhá doba" řekl jsem a zkusil úsměv, který mi nešel. „princi..." řekl někdo za mnou, ale nepoznal jsem kdo mluvil. Proto jsem se otočil a čekal, kdo bude mluvit, ale nikdo nepromluvil. Jen civěli s otevřenou pusou. Otočil jsem se za sebe a uviděl něco neskutečného.
ČTEŠ
My dva spolu? Nikdy!
FantasyUž pradávných dob vlkodlaci a upíři bojovali proti sobě. Dodnes není známý důvod, ale co když se jeden upírský princ rozhodně ukončit stovky tisíciletou válku, pomocí vlkodlaka, který mu padnul do oka. Před čtyřiceti pěti lety upírského prince drže...