My dva spolu? Nikdy!

Marek je v třicátém osmém týdnu

„Co si myslíš, že děláš?!" vyjel jsem po osobě a až pak zvedl zrak. „Dane?" zvednul jsem se a chtěl ho praštit. „Patriku, Josephe, vy jste tu taky? Proč mě shazujete na zem vy pitomci" hodil jsem po nich hnusný pohled. „Kde si sakra byl?" zeptal se Dan s rukama křížem. „Byl jsem se projít. Musel jsem si provětrat hlavu" snažil jsem se to mírně zakecat i když to byla z části pravda. „zatím co ty ses tady procházel, Marek trpí v nemocnici" „co je mu?" vyjekl jsem a přiskočil k Danovi, který se ke mně otočil zády. Můj pohled jsem otočil na Patrika s Josephem, kteří se dívají docela smutně. „Není mrtvý, že ne" řekl jsem lehkým hlasem a moje mrtvé srdce v jednu chvíli bilo moc pomalu, pak náhle až moc rychle a pak opět pomalu. „Není, ale je to s ním vážné" prohlásil Dan a otočil se. Až teď jsem si všiml, jak moc je naštvaný. „Sedni si!" nakázal a ukázal na lavičku kousek za mnou. „Hned, jinak ti nic neřeknu" poslechl jsem ho a sednul si na lavičku. Dan stál přímo naproti mně, Patrik po jeho pravici a Joseph po jeho levici. „Tak mluv, co je s Markem" optal jsem se a čekal. „Teď budeš jen poslouchat a sedět, jinak ti už nedovolím bratra nikdy vidět, i přesto, jak moc si mi pomáhal ho najít a o mě se staral" řekl a já jen kývnul. „To dítě... je tvoje. Nechci vám vrtat do soukromí, ale Marek sám přiznal, že jste spolu včera spali. Ještě do včerejška byl panic, takže nemůže čekat dítě s nikým jiným. Pokud to nevíš, vlci jsou teritoriální, takže si svoje vždy hlídají, i když tomu nejsou na blízku. Marek nám řekl, že se to stalo kolem půlnoci. Víš kolik je hodin?" zeptal se, já kouknul na mobil a kývnul. „Tak kolik" „teď je 14:28" řekl jsem a čekal. „Správně, ale už je druhého dne. Když si odcházel z nemocnice, Marek už byl v šestnáctém týdnu. Víš v kolikátém je teď?" zeptal se a já nechápal co chce říct. Zavrtěl jsem hlavou. „To je 38,5 hodiny od té doby, co jste se spolu vyspali" „Nechápu, co tím chceš naznačit" „Ty debile jeden, použij mozek. Když si odešel z nemocnice, bylo to šestnáct hodin, co jste se spolu vyspali a byl v šestnáctém týdnu. Nyní je to 38,5 hodiny" řekl nevrle Patrik s rukama křížem a zamračeným obličejem. „Chcete říct, že Marek už je v 38 týdnu?" Vstal jsem a opět si znovu sednul, když jsem viděl Danův pohled. „Ano, přesně to chci říct. Nevím, co si mu řekl v té nemocnici, ale když si odešel, vypadalo to, jako by se měl každou chvíli zhroutit. Začal být zase bledý, pořád jen brečel a naříkal. Nevím, jak je na tom teď, jelikož jsme tě hledali několik hodin, ale před chvílí mi psal doktor, že už měl falešné kontrakce, což znamená, podle toho, jak moc rychle těhotenství u něj probíhá, bude každou chvíli rodit" řekl a já pozorně poslouchal. Rodit... rodit... rodit... tohle slovo se mi v hlavně opakuje několikrát za sebou a až pak si to uvědomím. Neřekl jsem ani slovo a běžel upíří rychlostí do nemocnice.