Už pradávných dob vlkodlaci a upíři bojovali proti sobě. Dodnes není známý důvod, ale co když se jeden upírský princ rozhodně ukončit stovky tisíciletou válku, pomocí vlkodlaka, který mu padnul do oka.
Před čtyřiceti pěti lety upírského prince drže...
„Bene! Vstávej už! Přijdeš pozdě do školy!" řve na mě moje matka z přízemí. „Nechtěj, abych tam na tebe vlítla!" proč nezavře pusu? „Vždyť už vstávám" řekl jsem nevrle, vstal z postele a rovnou zamířil do koupelny. Rychlá sprcha, vyčištění zubů, přehrábnutí vlasů rukou. Moje každodenní ranní rutina. Vycházím z mého pokoje a procházím dlouhou chodbou. Po schodech dolů rovnou do kuchyně. „Ale kdopak se nám to uráčil přijít?" zeptal se mě můj otec. Na to jsem nijak nereagoval a usedl ke stolu. „Bene, nezapomeň si dojít za tím učitelem. Zkus se ho zeptat, jestli si tu známku nemůžeš opravit." Nakázala mi má matka a dala mi skleničku s krví. „Jo, já vím" jen jsem odvětil a začal ucucávat krev ze sklenice. Moc mi to nechutná, ale pít od lidí nesmíme. Ne kvůli jejich bezpečnosti, ale kvůli naší. Kopl jsem do sebe ten zbytek, skočil si pro batoh do svého pokoje, vzal mikinu, rozloučil se s rodiči a vyrazil do školy. Do uší jsem si dal sluchátka. Miluju procházky se sluchátky v uších.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Dorazil jsem ke škole, sluchátka vyndal z uší a vešel. „Čau Bene, jaký byl víkend?" hned mě popadl můj nej kámoš Kevin. Je sice praštěný, ale velmi dobrý posluchač a skvělý kamarád. Všichni na škole vědí, že jsem upír a je jim to jedno. „Čus bro, jo ušel, však to znáš. Co ty? Co ta tvoje?" má přítelkyni. Ona tvrdí, že ho miluje a je mu věrná, ale občas, když se večer procházím ji vídám, ale pokaždé s jiným mužem. Mezitím co mi povídal, co vše dělal o víkendu, jsme procházeli chodbou do třídy. Samozřejmě já pozorně poslouchal. Došli jsme do naší kmenové třídy a usedli si na svoje místa. Kevin sedí přímo přede mnou. Všichni sedí v lavicích po dvou, jen já sedím sám, ale jsem za to rád. Máme ještě nějakých 20 minut, než začne hodina, tak si různě povídáme o všem, co se dělo, i nedělo, zda jsem si našel přítele. Ano jsem na kluky a Kevin to ví. Je jediný na světě, kdo to ví.
