Dobrovolná pomoc za kterou se platí

330 27 0
                                    

Nějakou dobu už tam byli sami. Náhle byl slyšet velmi hlasitý a dost bolestivý křik. „neee!" zakřičel Matt a snažil se dostat do pokoje. Musel jsem ho s Josephem držet. Brečel a snažil se nás odstrčit, ale ani mi se neubránili breku. „Prosím neee!" žadonil Matt a spadl na kolena. Držel moji ruku přímo u obličeje a já ucítil, jak slzy mizí v mém rukávu. Něco, nebo spíš někdo začal výt. Opravdu hlasitě vyl. Párkrát jsem slyšel vlkodlaka výt, ale takhle hlasitě nikdy. Přestal a nastalo hromové ticho. Po chvíli se zde objevil i Patrik, ale nic neříkal, jen tak zvláštně koukal. Začal kňučet a já už čekal za dveřmi. Uběhlo pár minut a já už to nevydržel. I kdyby opravdu Petra zabil, pochopil bych to. Otevřel jsem dveře, za mnou stál Matt, Joseph, Patrik i doktor. Ihned jsme uviděli, jak se Marek otočil a měl na své chlupaté tváři spoustu krve. „NEEEEE!" zakřičel Matt a rozeběhl se k němu. Já ho nestihl chytit a skočil po vlkovi, který hleděl docela nevinně. Napřáhl se a praštil ho tak silně, že Marka odhodil do zdi, kde svým tělem udělal díru. Matt objal ležící tělo na posteli a já než jsem se stihl pořádně rozkoukat jsem viděl, jak Patrik běží k ležícímu vlkovi, ze kterého teče krev.

Strašně to bolelo. Měl jsem pocit, že mi praskne hlava. Zvednul jsem pohled a uviděl nad sebou upíra, kterému vytrhli zuby. Ben ho nazval myslím Patrik. Jeho oči opět zářili a já se začal stahovat od něj dál. „Matte, proč si to udělal" řekl Petr ležící na posteli a já na zemi snažíc se ho odstrčit. Všichni, včetně Patrika se na něj vyděšeně a zároveň překvapeně podívali. „Ty nejsi mrtvý?" zvolal ten smutný. „Nejsem. Čekal jsem, že mě zabije, ale nezabil. Pomohl mi" řekl a podíval se na mě. Já kývnul a podíval se na Bena. Proměnil jsem se opět v člověka a ucítil mnohem větší bolest. „aaaa..." naříkal jsem bolestí. Ben i ostatní ke mně přiběhli, ale v tom jsem kolem sebe cítil jen krutou bolest.

Doběhl jsem k němu a chytil, než stihl spadnout celý na zem. „Doktore, co je mu" zeptal jsem se velmi starostlivým hlasem. „Ztratil moc krve. Rychle, vezměte ho do vedlejšího pokoje, než bude pozdě" řekl doktor a už opouštěl pokoj. Já nečekal, vzal do ruky Marka a už běžel za doktorem.

My dva spolu? Nikdy!Kde žijí příběhy. Začni objevovat