My dva spolu? Nikdy!

Pomsta

„Jak dojemné. Škoda, že už to neuvidí" podle hlasu řekl Sam a uslyšel jsem syčení i vrčení najednou. Ben si mě přitáhl do obětí, ale já ho odstrčil a snažil se vstát. „Marku... ty žiješ!" pověděl potichu a pak křiknul. Nejradši bych ho objal, ale jsem tak děsně naštvaný, že to nejde vydržet. Stojím na nohou naproti němu. V jeho tváři bylo vidět "jak to, že žiješ". Přesně to říkala jeho tvář. Mírně jsem se usmál. „Dnes mi zaplatíš za to, co si udělal mému otci, mé rodině, MÉ smečce!" zařval jsem a šel k němu. Opět namířil zbraň a začal střílet. Vyprázdnil do mě všechen svůj zásobník a náhle byl bílý jako stěna. Jsem od něj jen pár centimetrů a začal malinko couvat. Dal jsem mu pěstí a tou ránou spadl na zem. „Tohle je za mě. Že jsem kvůli tobě musel žít celých čtyřicet pět let v lese" silně jsem ho kousnul do krku, řval bolestí opravdu na hlas. „Tohle je za to, že si tehdy ubližoval nevinnému upírskému dítěti". Škrábnul jsem ho drápy přes hruď až po břicho. „Tohle je za mého otce". Asi pětkrát jsem mu dal pěstí, až vykašlal krev „Tohle je za to, že si unesl někoho, koho miluju" řekl jsem naštvaně a vstal. „Je váš" otočil jsem se a řekl všem upírům, kteří na to čekali. Ve vteřině proběhli kolem mě a já jen slyšel křik Sama. Křik pomalu utichá a pro mě je to jako rajská hudba. Křik zmizel a já pomalu došel k Benovi.

„Jak to, že žiješ? Netlouklo ti srdce" řekl jsem smutně a začal ho osahávat, abych viděl, jak je to možné. „nevím, co se stalo" jen pověděl, usmál se a objal mě. Objal jsem ho hned na zpět a políbil na krku. „Už to prosím víckrát nedělej" zaprosil jsem se slzami v očích. „už nikdy". Odtáhl se ode mě a otočil se na smečku vlků. „Braši, děkuji, že jste přišli, jsem vám navždy zavázán" opravdu hluboce se uklonil, ale vlci se uklonili ještě víc. Otočili se a běželi zpátky do lesů.

Vydali jsme se do upírského doupěte, aby Marka ošetřili. Doktor ho právě teď prohlíží a my čekáme na chodbě. Doktor konečně vyšel ven, sundal si roušku a podíval se nám všem do očí. „Pane, podle vyšetření je zcela v pořádku. Jste si jistý, že ho patnáct krát postřelili?" zeptal se s otázkou v očích. „Ano jsem, Patrik, Petr i Joseph u toho byli taky" kouknul jsem na ně a doufal, že na to kývnou. „No vlastně..." začal Petr a podíval se na ostatní. Že bych před tím ještě byl pod vlivem? „postřelili ho osmnáct krát. Než jste vyšel ven pane, tak ho postřelili třikrát" dopověděl Joseph s hrůzou v očích. Já ihned jeho pohled zkopíroval a vyděšeně se podíval na doktora. „Vypadá to, že si našel osobu, u které mu jeho či jí krev vyhovuje" Našel si? Jiná než moje? Vždyť říkal, že devět let nejedl. „Mám také překvapivou zprávu, ale... Měli byste asi zavolat Danovi" oznámil, já vytáhl mobil a hned mi zavolal. „Prý je na cestě" oznámil jsem a sedl si na židli naproti pokoji.