My dva spolu? Nikdy!

O půlnoci ve škole

Delší dobu jsme si všichni tři povídali v kuchyni. Dan s mámou se navečeřeli, ale já je jen sledoval. Máma to zkoušela do mě dostat, ale odmítal jsem. Dan mi s tím trochu pomohl, aby mi dala trochu prostoru. Kouknu na hodiny na stěně a je 23:30. „Musím ještě něco zařídit, nevím, kdy se vrátím" řek jsem a chtěl odejít, ale v tom se mi něco obmotalo kolem nohy. „Nikam nejdeš. Minule, když si tohle řekl, zmizel si na devět let. Kdybych tě nehledal, bůh ví, na jak dlouho by si zmizel" „Musím se setkat se starým přítelem" upřesnil jsem mu a snažil se ho od sebe odtrhnout. „Ne, i kdyby to byl Ben, tak nikam nejdeš" „Ale to je Ben" velmi slabým šeptem jsem mu to řekl do ucha, aby to máma neslyšela a do chvíle pustil. „Říkal si, že ho nechceš vidět" „vím, ale musím s ním o něčem mluvit, pak už ho v životě neuvidím a já budu mít klid" pověděl jsem, jen kývnul. Vlítnul jsem do svého pokoje, který se nezměnil. Ve vteřině jsem se převlékl a vyšel na určené místo. Bylo 23:50 a já už seděl v naší staré lavici. Dostal jsem se sem oknem, jelikož dveře jsou jako vždy zamčené.

Blížil jsem se ke škole a uvědomil si, že je vlastně zamčená. Otevřel jsem si tedy okno do vedlejší třídy, skočil dovnitř a kouknul na hodinky na ruce 23:52. Vydal jsem se do naší staré třídy a uslyšel tlukot srdce. Pomalu jsem vešel a v té tmě uviděl obrys sedět v naší staré lavici, ucítil jsem také Markovi vůni, takže jsem poznal, že je to on. Usadil jsem se k němu a položil si ruce na lavici, jako jsem to dělal kdysi. „Víš, proč jsem tě sem zavolal, že ano" „tuším" odvětil jsem. „Tak by si měl taky chápat proč" „nechápu" „Bene, musíš pochopit, že mi dva se vídat už nemůžeme. Vydržel jsem bez jídla devět let a jen co tě vidím sotva třicet sekund, už mi dělá problém se udržet" pověděl, a i přes tu tmu viděl, jak se mu klepou ruce. „tak se nedrž" „nechci ti ublížit" „Věřím ti. Sám si říkal, že je to devět let, co si naposledy jedl. Musíš mít hlad. Dej si" nastavil jsem mu krk a čekal, jestli se přiblíží nebo ne. „Nemůžu" „můžeš, vím, že se ovládneš" povzbudil jsem ho a uviděl, jak se začal mírně přibližovat. Triko mi odsunul stranou a pomalu kousnul. Syknul jsem mírně bolestí a ucítil, jak Marek začal sát. Bože, to mi chybělo. Nevím proč, ale vždy, když mě takhle kouše a saje krev, náhle mi ztvrdne.

To je dobrota. Musím se hlavně krotit, aby to nedopadlo jako minule. Ben vydechl a z jeho úst vyšel vzdech. Pusu si ihned zakryl, já svojí rukou tu jeho odsunul a palcem mu přejel přes rty. Palec mi mírně olíznul a já na chvíli zastavil. Byl to zvláštní pocit, ale líbil se mi, zuby jsem vytáhnul a podíval se mu do očí. Přiblížil jsem se k jeho rtům a letmo je políbil. Opět jsem mu pohleděl do očí a on mi rukou začal jezdit po mém krku. Hlavou jsem mírně uhnul, aby k němu měl přístup a já ucítil jeho zuby v mém krku. Také začal pít a já se neubránil vzdechům. Zuby vytáhl, přiblížil se ke mně hlavou a políbil mě. Ucítil jsem, jak mám v kalhotách těsno a podvědomě začal Bena líbat.