My dva spolu? Nikdy!

Já mám čtyři syny?

Marek začal usínat a jeho úsměv pomalu opadl. „já mám čtyři syny?" podíval jsem se na doktora, který dává poslední dítě do postýlky. „Bene, kde si byl. Když si byl pryč, nevíš, čím si musel projít. Ta bolest ho zabíjela. Málem mi zlomil ruku, jak trpěl." vyjel po mě Petr a měl naštvaný výraz. Neodpovídal jsem na to a otočil se na své čtyři syny, kteří spokojeně spinkají. „Marku" slyšel jsem doktorův hlas. Otočil jsem se na něj, doktor mu sáhnul na zápěstí, kde se většinou nahmatá puls. „Marku, probuď se" řekl hlasitým hlasem a já k němu přistoupil. „Co se děje" zeptal jsem se, Petr mi byl hned za zády. „Nemůžu mu nahmatat puls" řekl a já začal pozorně poslouchat. Jeho srdce opět nebilo. Odstrčil jsem doktora a začal mu dělat masáž srdce. „Marku, já už tě varuju na posledy, nesmíš mi umřít! Porodíš nám čtyři syny a pak si umřeš?! Na to zapomeň! Marku, prosím tě...!" přestal jsem, když jsem viděl, že to nejde a rozbrečel se. „Mrzí mě to Bene" pověděl Petr a pohladil mě po rameni. Jen jsem mírně kývnul a uslyšel, jak někdo vešel do místnosti. „Bene, jak je mu" přišel Dan, s Patrikem a Josephem. Kouknul jsem na něj se svýma uslzenýma očima a on to ihned pochopil. Rozbrečel se a klekl si na zem. Patrik se snažil udržet, aby se taky nerozjel. Joseph už měl skleněný oči, Petr mě stále drží za rameno, ale i na něm je to vidět. Jen doktor stále něco zkoumá. „Doktore, co to děláte" zeptal jsem se ho a snažil se setřít slzy. „Přijde mi, že cítím pomalý tep" řekl šeptem, ale já to slyšel a ihned si vzal jeho druhou ruku a začal hledat tep. Jeden tep za minutu. To může být jen opožděné. Tři tepy za minutu. Patnáct tepů za minutu. „Marku..." pověděl jsem šeptem a snažil se udržet, abych se znovu nerozbrečel. „Jeho tep sílí" řekl doktor veselejším hlasem a zapnul všechny možné přístroje.

Začalo mě probouzet to protivné pípání přístrojů hned vedle hlavy. Pomalu jsem otevřel oči a uviděl doktora, jak hledí do přístrojů po mé pravici. „Doktore" řekl jsem chraplavým hlasem. „Marku!" zakřičelo několik hlasů na hlas a já se strašně lekl. Přístroje začali rychle pípat a já pochopil, že je to můj tep. „Ježíši na kříži, vy jste mě vyděsili. Proč jste všichni tak ubrečení, někdo umřel?" vykouzlil jsem na tváři úsměv. „Víš..." začali mi vyprávět co se stalo a můj úsměv trochu opadl, ale ne o moc. „No, ale teď jsem živý a mám čtyři krásné čtyři a přítele, který je trochu hloupý" kouknul jsem na Bena, a ještě víc se usmál. „Tak já jsem hloupý?" usmál se a rozcuchal mi vlasy mezi ušima. „On není hloupý, to je totální hňup" prohlásil Patrik s úsměvem a všichni se začali smát. „Marku, měl by si jim vybrat jména. Také by si měl vědět, že to budou dvě jednovaječná dvojčata" „Cože budou?" koukám na něj jako na osla. Nerozumím mu. „máš čtyři syny, ale dva budou vypadat stejně a dva zase jinak. To pochopíš, až je uvidíš vyrůstat." Musel jsem se tomu usmívat.