My dva spolu? Nikdy!

Můj bratr bude strýček

Konečně přišel Dan a už jsme jen čekali na doktora. Vyšel z pokoje opět v roušce a my čekali, co nám poví. „Doktore, co se stalo mému bratrovi. Je v pořádku, že ano?" hned na něj Dan vychrlil svou otázku. Doktor si sundal roušku, „ano je v pořádku, ale mám pravděpodobně radostnou zprávu. Gratuluji ti Dane, budeš strýček" oznámil doktor s úsměvem na tváři. „Co tím myslíte?" konečně se ze mě dostala nějaká slova. „Podle testů, je už 14 týdnů těhotný" „děti mohou nosit i vlkodlaci muži?" zeptal se Petr s mírným úsměvem. „Stává se to jen velmi zřídka. Posledních patnáct let nikdo z vlkodlaků děti neměl. Navíc pokud je vlkodlak muž těhotný, jeho tělo je v těhotenství třikrát rychlejší než u ženy. Proto jakýkoliv muž z vlkodlaků, kteří odnosili dítě... žádný nepřežil..." řekl smutně Dan a hleděl do země. „Takže já budu strýček" řekl mírně radostně a pohlédl na doktora. „Musím ho vidět" oznámil a já se nemohl ani pohnout. Marek čeká dítě... čeká dítě... ale s kým? Pokud má osobu, kterou miluje, proč se semnou včera v noci miloval... strašně to bolí u srdce. Doktor nás pustil všechny za Markem, ale já zůstal stát ve dveřích opřený o futra.

„Cože čekám?" mírně zakřičel Marek a rychle se posadil. Mrzí mě to, jsem docela naštvaný, že mi to neřekl, na tož, že to není moje. A už vůbec, kdo mu tohle provedl, ta dotyčná osoba by měla být tu s ním. Hrubě jsem vydechnul a všiml všech pohledů. „Bene, není ti nic?" optal se Marek a v jeho očích byl strach.

„Čekáš dítě bratře" oznámil mi Dan a usmíval se. Já na něj hleděl jako na vola. Ben stál mezi dveřmi, jako tělo bez života. „Bene, není ti nic?" optal jsem se ho, on se na mě podíval znechuceným výrazem. Bylo mi smutno a sklopil jsem uši úplně dozadu. Chytl jsem Dana za ruku „mohu si s Benem promluvit sám?" mírně mi zmáčknul ruku, ale kývnul. Všichni odešli z místnosti, kromě Bena, který nevěděl, co se děje. „Bene, můžeme si promluvit?" „Jo, to by jsme měli" nastoupil ke mně s rukama křížem a v hlase byl velmi naštvaný. „První chci vědět, proč si mi sakra nic neřekl" „ale já jsem-" „za druhé, můžeš mi vysvětlit, kdo je ten co ti tohle udělal?" hodně zvýšil hlas a mě se chtělo akorát brečet. „za třetí, proč si mě šel zachraňovat, když čekáš dítě?! Co kdyby tě ty střeli opravdu mohli vážně zranit. Mohli zabít to dítě, nebo hůře, zabili by tebe?!" doslova ječel a já se rozbrečel na plné kolo. „ale Bene, já jsem-" „je mi to jedno, co ty si... měl si mi to aspoň říct. Takovou kudlu do zad jsem si nezasloužil. Čekal bych ji od kdekoho, ale od tebe teda nikdy. Půjdu najít otce dítěte, ať se ti to líbí nebo ne" jak řekl, tak byl pryč. Já vstal a chtěl se vydat za ním, ale spadl jsem z postele a zakňučel bolestí. 

Do pár vteřin se v místnosti objevili Dan, Petr, Patrik, Joseph a dokonce i doktor. Dan ke mně přiběhnul a snažil se mě zvednout, ale já nemohl přestat brečet a kňučet bolestí. „Doktore, co je mu" řekl Dan a já stále hleděl na zem a kňučel. „Rychle, dostaň ho na postel" řekl doktor a Dan se mě snažil zvednout. Konečně mě vytáhnul na postel, ale musel mu pomoct Patrik. Drželi mě na posteli, stále jsem se jim vykrucoval a chtěl odejít i přes to jak moc jsem brečel. „Marku, co se stalo" „To Ben... nechtěl mě vyslechnout a odešel..." řekl jsem mezi vzlyky a všichni na mě nechápavě hleděli. „To dítě, je jeho" řekl jsem na vysvětlení. Petr, který zrovna pil vodu, po oznámení ji vyprsknul opět ven, ale nikdo mu pozornost nevěnoval. „Co tím myslíš, že je jeho" „No prostě je jeho" řekl jsem mírně naštvaně a setřel si slzy. „Ale vždyť si ve čtrnáctém týdnu, to si ho viděl před čtrnácti týdny?" optal se Patrik a všichni začali přikyvovat. „poprvé za devět let jsem ho viděl včera večer" řekl jsem klidně, přivřel oči a sklopil uši. „Chceš mi tvrdit, že když si včera šel za Benem a pak ses s ním vyspal?" trochu vyjekl Dan a já jen mlčky přikývl. „No a nemůže to být dítě někoho jiného?" zeptal se Patrik z mírnou zvědavostí. Já i Petr jsme ho zpražili hnusným pohledem. „Do včerejška jsem byl ještě... no však víte..." „panic?" dokončil za mě větu Petr. Já jen kývnul a kouknul na Dana a pak na doktora. „doktore, nemůžu být těhotný čtrnáct týdnů, musel jste se někde splést" řekl jsem mu mírně podrážděně. „Udělám další testy, ale jsem si jistý že si ve čtrnáctém týdnu".