My dva spolu? Nikdy!

Upíří špičáky

Pozoroval jsem všechny, kteří by se k němu mohli přiblížit a náhle jsem uslyšel kňučení, otočil jsem se a uviděl, jak Marek kousnul Patrika, jednoho z našich. Až potom, co Marek pustil jsem si všiml, jak má u pusy krev a Marek krvavou nohu. Patrika jsem chytl levou rukou pod krkem, i za tu ránu, kterou mu provedl Marek a zmáčkl. Bolestí si klekl, tak to má být. „Otevři pusu" „omlouvám se pane, prosím ne-" „HNED!" zařval jsem. Zloba byla ve mně natolik, jakou jsem snad ještě neměl. Udělal tak a já si všiml, jak Marek pozoruje, co dělám, ale nechal jsem ho tak. Patrikovi oči začali zaplavovat slzy. Pohled jsem zvedl a pohlédl na všechny upíry v doupěti. „Teď všichni pozorně poslouchejte a sledujte! Nikdo tomuto vlkodlakovi už nic neudělá, nebo dopadne přesně nebo i hůře jak tady Patrik" řekl jsem velmi chladně. Otočil jsem pohled zpět na toho pode mnou. Zvednul jsem svou pravou ruku, nechal si vyrůst drápy a chytl jeho levý špičák. Trhnul jsem rukou a v ruce držel Patrikův zub. Doslova řval bolestí. „To je za to, že si neuposlechl příkaz" pověděl jsem chladně. Zub jsem odhodil na zem vedle mě. Chytl jsem druhý špičák. „Prosím ne" řekl mezi vzlyky. Trhnul jsem a zařval ještě víc. „To je za to, že piješ z někoho, koho jsem přivedl já" pověděl jsem ještě chladněji a pustil ho. Brečel a vzlykal, sebral svoje dva zuby a poklonil se. „Doufám, že na tu bolest nezapomeneš, jakmile ti začnou růst špičáky. Už to nedělej". Upíří špičáky většinou rostou tak rok. Záleží na stáří upíra. Otočil jsem se na Marka, který stojí a pozoruje. Pokynul jsem rukou, aby mě následoval a já se vydal do části doupěte, kde se nachází naše nemocnice. Upíři uhýbali, ale stále hleděli za mě. Zastavil jsem se a otočil se za sebe. Sleduji snad nereálnou scénu.

Když jsem viděl, co mu Ben udělal, bylo mi ho strašně líto. Uviděl jsem na jeho krku mé zranění a já přišel k němu. Stále brečel a z jeho pusy šla krev, ve které se mísila moje s jeho. Olízl jsem mu ruku, ve které držel svoje špičáky. Vzhlédl ke mně a jeho slzy jakoby, zmizeli. Oči mu stále svítili, ale už méně. Čumákem jsem se dotkl jeho tváře, a lehce zatlačil, aby hlavu naklonil. Myslím, že už sílu neměl, jelikož se nebránil. Musí to být strašná bolest. Hlavu naklonil úplně do strany a já měl tedy možnost mu ulíznout krk, který jsem tak zničil. Odtáhl jsem se, sedl si před něj a sklopil uši na důkaz, že je mi to líto, přesto jsem ho pozorně sledoval. Černé čáry, které z rány vycházeli ihned začali mizet a on začal naříkat bolestí. Chytl si rukou pusu a zařval. Já se lehce odtáhl, když jsem uviděl, jak se ostatní začali přibližovat. Začal jsem couvat, jakmile byli kousek ode mě. Upír, který mi ublížil a já ho kousnul ukázal rukou, aby se ani nehnuli. Podíval se na mě a po kolenou ke mně přišel. Já seděl na místě a sledoval co udělá. Byl ode mě jen pár centimetrů, rozsvítil oči a otevřel pusu. Uviděl jsem dva velké špičáky. Zvednul jsem uši a poposunul se k němu blíže. Začal jsem čichat, a aniž bych si uvědomil i vrtět ocasem. „Děkuju" prohlásil a pohladil mě mezi ušima.