„Klid vlče, tátovi neublížím, ani tobě ne, jen jsem si sním přišel o něm promluvit" řekl a já lehce povolím. Proč si každý myslí, že jsem otec? „Nejsem jeho otec" řekl jsem a mírně se narovnal. Trochu se zarazil. „Co tu děláš" řekl jsem naštvaně. Nemá tu co dělat. Lidé se sem neodváží a upíra, který sem vešel, jsem vždy zabil. „Potřebuji laskavost" „ne" nechci vědět co ode mě chce, ale rovnou odmítám. „Jen pojď semnou" řekl a na očích mu bylo vidět zoufalství. Sklopil jsem uši a lehce hlavou šťouchnul do Dana, aby povolil. „Proměň se" šeptnul jsem a on tak učinil. „Nejdřív ho odvedu domů" řekl jsem, lehl si na zem a čekal, až si Dan vyleze i s mým batohem, který jsem vzal. Vylezl mi na moje nyní chlupatá záda a vydal se k domu. Cestou jsem pozoroval Bena, ze kterého byla cítit mírná nervozita.
Stojíme před domem a já si lehnu, aby mohl slézt z mých zad. „Řekni matce, že jsem šel ještě něco zařídit, nevím, kdy se vrátím. Jestli chceš, můžeš jí říct, že jsem tě naučil přeměnu, ale o tomhle upírovi radši nic neříkej". Olízl jsem mu tvář a všiml si, jak mu ouška zakmitala. Hlavou jsem ho postrčil, aby si pospíšil do domu. Ještě mi zamával a já pokynul hlavou. Zalezl do domu a můj pohled stočil na Bena, který hledí na moje tělo. „Tak kam" pověděl jsem hnusně a čekal. Ukázal rukou směrem a já tam šel. Zůstal jsem ve vlčí podobě, kdybych musel začít utíkat, nebo se rvát. „Tvoje mládě je docela roztomilé" „Nepřibližuj se k němu" řekl jsem nevrle. „Neboj, nic mu neudělám. Promiň za Petra, Matta a Josepha" hleděl jsem před sebe a stále vnímal okolí. Začal jsem cítit více upírů na jednom místě, okamžitě jsem zastavil na místě a zvedl k němu pohled, jakmile se na mě otočil. „Ty mě bereš do vašeho hnízda?" optal jsem se s menším strachem. „Ano, ale nic ti neudělají" Začal jsem vrčet. „Já tě prosím. Jde o život jednoho z našich a jediný kdo ho může zachránit, jsi ty" „krvežíznivce zachraňovat nebudu" prohlásil jsem a sedl si na místě. „Udělám cokoliv" „Cokoliv?" zeptal jsem se se zájmem. „ano" pověděl neochotně a já se zvedl a šel pomalu za ním. „Pamatuj si to" prohlásil jsem a ocasem ho praštil, když jsem kolem něj procházel.
Musel jsem to slíbit. Jako princ nemám jinou možnost než za každou cenu zachránit jednoho z našich. Docela chápu, že tam nechce, naše druhy jsou nepřátele celé věky, nikdo vlastně neví důvod. Dorazili jsme k našemu hnízdu a viděl jsem, jak je nervózní, ale přesto jde hrdě dál.
Došli jsme k místu, kde těch pizizubek byla hromada. Byli cítit úplně všude. Všichni se začali klanět „Vítejte zpět princi" prohlásili všichni najednou. Princ? Jakmile si mě všimli, začali syčet a vrhli se po mě. Jeden mě zvládl škrábnout, já jich pár lehce pokousal, než Ben stihl ke mně přijít. „Tak dost!" zakřičel a začali se ode mě stahovat. Rána od jednoho z nich dost bolela a věděl jsem určitě, že mi teče krev. Podíval jsem se na ránu, která se nacházela na mé levé zadní noze. Olízl jsem ji a vzhlédl opět k těm pijavicím. Všem začali svítit oči a nekontrolovatelně syčet. „Non avrei dovuto fidarmi di te!" naštvaně jsem řekl. [Neměl jsem ti věřit!] „Nevěděli, že přijdeš" začal se obhajovat, ale věřit jsem mu už nehodlal. „Okamžitě se všichni stáhněte!" zakřičel a začali se stahovat. „Ale je to vlkodlak" jeden z nich zvolal a já si všiml, jak na své ruce má krev. Uvědomil jsem si, že to byl on, kdo mě právě pořezal svými drápy. Začali se kolem něho shrnovat a čichat k jeho ruce. Ten, který mě poškrábal, olíznul trochu krve ze své ruky a jeho oči se rozzářili, mnohem více než normálně. Začal se přibližovat, jakmile se Ben díval jinam. Byl u mé nohy ve vteřině a já náhle ucítil bolest v noze. Zakňučel jsem, zavrčel a kousl ho do krku, tak silně, až jsem cítil jeho mrtvý tep. Křičel opravdu nahlas.
ČTEŠ
My dva spolu? Nikdy!
FantasiUž pradávných dob vlkodlaci a upíři bojovali proti sobě. Dodnes není známý důvod, ale co když se jeden upírský princ rozhodně ukončit stovky tisíciletou válku, pomocí vlkodlaka, který mu padnul do oka. Před čtyřiceti pěti lety upírského prince drže...