Už pradávných dob vlkodlaci a upíři bojovali proti sobě. Dodnes není známý důvod, ale co když se jeden upírský princ rozhodně ukončit stovky tisíciletou válku, pomocí vlkodlaka, který mu padnul do oka.
Před čtyřiceti pěti lety upírského prince drže...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Patrik
Myslím, že jsem právě uviděl nemožné. Marek mu olízl ještě tvář a pomalu se vydal ke mně. Zastavil se u mé levé nohy a ocasem mě praštil, abychom šli. Podíval jsem se na ostatní, jak bedlivě pozorují každý krok Marka. Šel trochu napřed a já se jim chystal ještě něco říct. „Tentokrát. Tentokrát máš štěstí Patriku. A vy ostatní, nedělejte stejnou chybu" řekl jsem hrdě, otočil se a odešel. Marek čekal hned za rohem. Vydali jsme se do části, kde se nachází nemocnice. Cestou zbytek upírů už nic nezkoušel, jen zdravili a klaněli se.
Přišli jsme ke kanceláři doktora, který se stará o Petra. Zaťukal jsem a on nás pozval dál. „Zdravím princi, potřebujete nějak-" zastavil se, když za mými zády uviděl Marka. Oči mu začali zářit, pravděpodobně chtěl začít syčet, ale v tom Marek přišel k němu blíže a sedl si. Oči vrátil do původní podoby, podíval se na něj a pak na mě. „To je on?" optal se a já jen přikývl. „Je docela velký na běžného vlka" „j'ai une taille normale" pověděl vlk, který stále pozoruje doktora. Mluvil francouzsky, takže jsem mu rozuměl. Stejně jako předchozí jazyky. Řekl "mám normální velikost". „jak je mu" řekl jsem s lehkým zájmem. Vlk, který tak pozorně sledoval doktora otočil svůj zrak na mě. „moc dobře ne" prohlásil doktor a vydal se ke dveřím. Marek sebou lehce cuknul, když se k němu přibližoval, ale nakonec jen prošel. Rukou jsem mu ukázal, aby šel také a hned byl u mě. Bylo to docela roztomilé. Nenápadně jsem si ho vyfotil, nevím, kdy budu mít opět možnost, ho takto vidět. Vidět ho v tak těsné blízkosti mě. Doktor vešel do místnosti jako první, já ihned po něm, ale Marek nevešel.
Bylo to tu docela strašidelný. Doktor nevypadal nebezpečně, ale stále je to upír. Musím si být na pozoru. Vešli do nějaké místnosti, ale já ucítil něco zvláštního. Bylo to, jako by se blížila smrt. Nechtěl jsem tam. „pojď" řekl Ben, ale nechtělo se mi, ale dal mi slib, tak jsem to musel překousnout. Vešel jsem do místnosti, odkud šel opravdu hnusný zápach. Sklopil jsem uši, ocas schoval pod sebe a oči sklopil k zemi, když jsem vcházel. Bojím se tu, víc než těch pijavic vedle. Sedl jsem si hned vedle východu a pohled zvedl. Uviděl jsem upíra, který ubližoval Danovi, má opravdu naštvaný pohled, ten druhý, u kterého také neznám jméno se tvářil smutně a někdo ležel na posteli, odkud šel ten zápach. Doktor ustoupil, abych mohl jít blíže. Naštvaný upír i ten druhý vstali a šli stranou. Já vyskočil na křeslo, na kterém seděl ten smutný a uviděl Petra, který mě pozoruje. Celý bledý, tedy více než ostatní upíři, měl na kůži spoustu černých čar, které začínali na ruce, na místě, kde jsem ho před tím kousnul a blížilo se k místu, kde bylo srdce. Uši jsem sklopil co nejvíce to šlo. Bylo mi ho docela líto, ale stále nevím, proč jsem tu. „Co tu vůbec dělám" řekl jsem lehce naštvaně a podíval se na Bena. „Prosím, uzdrav ho" prosil, v jeho očích se leskla malá zoufalost. „Proč já?" „Si jediná jeho naděje, pokud mu nepomůžeš zemře" řekl doktor a já na něj hodil nechápavý pohled. Vše mi vysvětlil. „Ublížil Danovi, měl by za to zaplatit" řekl jsem hnusným tónem. „už se nebojím smrti, zjistil jsem, jaké to je si vážit času, který máme. Lituji, že jsem ublížil tvému synovi, vyřiď mu, že se omlouvám. Když jsme se k němu chovali, tak jak jsme se chovali, tak se nikdy nedal. Byl hrdý na to, že je vlkodlak. Posledně, když jsme po něm šli a tehdy si mě kousnul, prohlásil, že nás jednou porazí. Přišlo mi to docela vtipné. Jeho otec porazí tři upíry najednou a jemu se ani nic nestane. Jsem si jistý, že to mládě v životě dosáhne spousty úspěchů". Řekl a jeho oči se leskly. Vyskočil jsem na postel k Petrovi. „Slez ty bestie!" zakřičel podle hlasu ten naštvaný, otočil jsem se na něj a začal vrčet. „Odejděte. Jestli chcete, aby zemřel hned, nemám s tím problém. Pokud odejdete, možná jeho život ukončím rychleji bez bolesti." řekl jsem hodně naštvaně a nepřestával vrčet. Všichni odešli a uviděl Bena, jak tam stojí. „já neslíbil, že ho zachráním, jen že přijdu" udělal opravdu zklamaný výraz. Přišel blíže „Promiň brachu, zkusil jsem, co se dalo, jsem rád, že jsem tě poznal" „i já tebe bro, vyřiď mojí sestře, že mě to mrzí" řekl Petr a ukápla mu slza. „jasně" uslyšel jsem, jak Ben začal brečet, odešel a za sebou zavřel dveře. „Udělej to prosím rychle" žadonil, zavřel oči a čekal, až ukončím jeho život. Pomalu jsem si na něj lehnul a já počkal, až otevře oči. Nadzvedl jsem se a čumákem mu pomalu odsunul hlavu na stranu, abych mu moc neublížil. Párkrát jsem mu ránu olízl a lehce svoji hlavu odsunul. Věděl jsem, že mám pusu od spousty krve, ale bylo mi to zrovna jedno. Chvíli jsem počkal a pak náhle začal křičet. Opravdu nahlas, muselo ho to velmi bolet.
