CELEBRITY & LAWYER | Jomille

~𝐲𝐨𝐮𝐫 𝐛𝐨𝐝𝐲 𝐥𝐚𝐧𝐠𝐮𝐚𝐠𝐞 𝐬𝐩𝐞𝐚𝐤𝐬 𝐭𝐨 𝐦𝐞~

Pohled Camille ♡

Vyšla jsem pohotově z hotelu připravená na nový den v práci. Sean mě čekal před hotelem v autě jako každé ráno a dobrá nálada z něj přímo sršela. Občas jsem se divila, kde na to bere energii. Pracovat pro Johnnyho Deppa přece není vůbec snadné, vím, o čem mluvím. Zamávala jsem Seanovi na pozdrav, protože mě už nedočkavě vyhlížel u vozu.

„Dobré ráno, slečno Camille," usmál se a otevřel mi dveře do vozidla.

„Dobré ráno," opáčila jsem se stejným úsměvem a nasedla si. To auto jsem si velmi zamilovala. Bylo útulné, vždy to v něm krásně vonělo a vůbec nebylo ušpiněné. Zkrátka všechno perfektní. Johnny si na to potrpěl. Nevím, zda to bylo kvůli mně nebo měl prostě rád čistá auta, ale bylo to moc hezké.

„Jak jste připravená na dnešek?" zeptal se mě Sean, jakmile nasedl do auta a nastartoval ho. Odložila jsem si tašku vedle sebe a složila ruce do klína.

„Snad dobře, tedy...spala jsem kupodivu skvěle, což se normálně nestává," zasmála jsem se nervózně. No po včerejšku jsem jedině mohla spát dobře. Johnny mě políbil u sebe doma. Nemohla jsem se z toho vzpamatovat. Byla jsem single sotva pár dní a už jsem se líbala s jiným. Připadala jsem si hrozně, ani jsem nevěděla, jak k tomu došlo.

„No, něco mi říká, že dneska se pořádně zapotíme. Tyhle poslední dny soudu bývají nejtěžší," pověděl a nasadil si brýle proti slunci, které dneska opravdu pálilo.

„Ano, bývají, ale Johnny to jistě zvládne," usmála jsem se. Musí to zvládnout. Všichni jsme mu věřili a stáli za ním jako jeden tým. Prostě neexistoval způsob, jak by mohla vyhrát ta mrcha Amber.

„To je divné, je nějaký provoz," řekl Sean a nevypadal spokojeně nad touto skutečností. Vytáhla jsem z kabelky mobil a zapla ho. Okamžitě na mě vyběhlo třicet zmeškaných hovorů od mého ex. Ten tupec mě vážně nedokáže nechat být. Vrátila jsem mobil zpět a koukla ven z okna. To co jsem ale spatřila mě vyděsilo.

„To je kolona jak blázen. S takovou rychlostí tam nepřijedeme včas, Seane," konstatovala jsem a mezi obočím se mi objevila vráska.

„Uvědomuji si to, Camille," zamumlal soustředěně Sean, „zkusím to objet zkratkou."

Zakývala jsem hlavou a sledovala, jak pomalu zabočuje do jiného pruhu silnice. Myslela jsem, že tam bude těch aut míň, jenomže tam byl snad ještě větší zmatek.
Za každým ujetým metrem bylo jedno policejní auto, jež řešilo překročenou rychlost.

„Tolik aut na jednom místě, to je strašné," zabručel Sean, poněvadž auta se začala posouvat asi o centimetr v celé řadě.

„Báječné," povzdychla jsem si a mrkla na svoje hodinky. Měli jsme patnáct minut.

„Dostanu vás tam včas, Camille," oznámil mi Sean, jako kdyby vycítil můj vnitřní neklid. Věnovala jsem mu děkovný úsměv a poté jsem si upravila svoje sako. Stáli jsme tam asi deset minut, a co bylo horší, že slunce nám pařilo na střechu auta a tím bylo uvnitř neskutečné teplo. Začala jsem se ovívat rukou.

„Dobře, mám toho dost," vyhrkl najednou Sean a vylezl z auta. Překvapeně jsem sledovala, jak kráčí k policistům a hovoří s nimi. Zničehonic mi přišla textovka od Bena, na které stálo:

Je vše v pořádku, Camille? Čekáme jenom na tebe, Johnny z toho má nejednu vrásku na čele.

Usmála jsem se a volnou rukou jsem si nevědomky natáčela kus vlasů na prst. Johnny si dělal starosti. Pravděpodobně kvůli mně. Povzdychla jsem si. Jistě, protože teď měl o právníka míň.