CELEBRITY & LAWYER | Jomille

~𝐨𝐧𝐥𝐲 𝐥𝐨𝐯𝐞 𝐜𝐚𝐧 𝐡𝐮𝐫𝐭 𝐥𝐢𝐤𝐞 𝐭𝐡𝐢𝐬~

Pohled Camille ♡

Seděla jsem v soukromém letadle s Jessicou a Samem. Johnny zůstal ještě v Praze, ale z toho co mi řekl bylo jasné, že se pokusí být ve Virginii jak nejrychleji to půjde.

Nervózně jsem bubnovala nohou o podlahu a dívala se z okénka.

„Nerozumím tomu," ozval se náhle Sam, „proč by nás Ben tak nutně potřeboval."

Pokrčila jsem rameny a raději nic neříkala. Hned se mi totiž vybavil Benův nevrlý hlas. Neměla jsem z toho dobrý pocit. Jessica seděla naproti mně a kontrolovala mě pohledem.

„Ať je to co je to, jistě se to nějak vyřeší," konstatovala pomalu. Bylo mi nějak ouzko. Ruce se mi třely o sebe a myslela jsem na Johnnyho, abych se aspoň trochu uklidnila. Moc to nefungovalo, ale i tak mi to přinášelo drobný pocit útěchy.

„Vypadáš docela znepokojeně, Cami," zamračil se Sam a prohlížel si můj obličej plný strastí. Měla jsem obrovskou chuť se přetvářit a dělat, že jsem v klidu, jenže nemělo cenu lhát, protože jsme ani jeden nevěděli, co na nás Ben vypálí až přistaneme ve Virginii.

„Jenom mi to přijde zvláštní, nic víc," mínila jsem a otočila hlavu k oknu. Slunce vstávalo z šedobílých peřin a jeho ostré paprsky mě nutily přimhouřit oči. Už jsem si přála být nohama na pevné zemi. V letadle jsem se sice mohla prospat, vyrazili jsme totiž brzy ráno a já přes noc nezamhouřila ani oko. Navíc jsem přemýšlela nad sebou a Johnnym. Věděla jsem, že kdyby mi Ben nezavolal, tak bychom se spolu pravděpodobně vyspali. A můj mozek se nedokázal rozhodnout, jestli to byla dobrá nebo špatná věc.

„Jsem unavená," zívla Jessica a opřela svou kudrnatou hlavu o Samovo rameno. Mladý právník se usmál a obrátil svou pozornost zpět ke svému mobilnímu telefonu. Letmo jsem se podívala na volné sedadlo vedle sebe a pousmála jsem se. Kdyby tu byl Johnny, opřela bych se o něj stejně jako Jess o Sama. Jenže tu nebyl, takže jsem se mohla maximálně opřít tak o loket nebo opěrku sedačky.

„Chceš moje druhé rameno?" nabídl se s tichým uchechtnutím Sam. Chvilku jsem to rozmýšlela, a pak si k němu přisedla. Nebylo špatné si zdřímnout na těch pár hodinek. Pohodlně jsem se uvelebila na jeho rameni a zavřela oči.

***

Nespala jsem dlouho, možná jen hodinu a půl. Protřela jsem si pěstmi oči a zamžourala jimi z okénka. Mraky jako by se rozplynuly a slunce jasně zářilo na obloze. Koukla jsem se dolů. Pevnina ještě nebyla viditelná, ale to neznamenalo, že cesta bude nekonečná. Podívala jsem se na Jessicu, která stále podřimovala na Samovi a pomalu jí sjížděly brýle z nosu. Musela jsem se pousmát, protože můj kolega taky vytuhnul a jeho hlava byla položená na její. Občas mě napadlo, - ale jen vážně občas - že Jessica se Samem by tvořili docela roztomilý pár. Jenže to už byly myšlenky mimo práci. Povzdychla jsem si a začala se svým zlozvykem - natáčení vlasů na prst. Popravdě čím blíž jsme byli letišti, tím víc jsem byla nervózní.

„Už budeme přistávat?" ozval se rozespale Sam a zvednul hlavu. Jessica se zavrtěla, ale spala dál.

„Asi ano," zamumlala jsem a potlačila svůj tón podrážděnosti. Chtěla jsem mluvit s Johnnym. Potřebovala jsem slyšet jeho hlas, cítit ten jemný dotek prstů na mé kůži a libovat si v jeho objetí. Byli jsme od sebe pryč sotva pár hodin a mně už se stýskalo.

„Výborně," pronesl a opatrně vzbudil Jessicu. Má kamarádka něco nesrozumitelně zamumlala a popravila si brýle na nose. Pak se zmateně zadívala na nás dva.

„Jak dlouho jsem spala?" zeptala se.

„Dost dlouho na to, abys byla psychicky připravená na setkání s Benem," odpověděla jsem jí.