CELEBRITY & LAWYER | Jomille

~𝐈 𝐰𝐚𝐧𝐭 𝐲𝐨𝐮 𝐭𝐨 𝐛𝐞 𝐡𝐚𝐩𝐩𝐢𝐞𝐫~

Pohled Camille ♡

Večer, když jsem uléhala do peřin, přehrávala jsem si celý dnešní den. Bylo krásné se na tu chvilku ode všeho odreagovat, ale stále mi ta trhlina v srdci připomínala, že něco není, tak jak by mělo být. Seděla jsem uprostřed postele s pokrčenými koleny a hladila Jacka, který ležel vedle mě a spokojeně oddechoval. Svou velikostí téměř zabíral druhou polovinu postele. Je šílené, že jsem ho viděla teprve v létě jako drobečka a teď z něj byl obr.

„Ach jo," povzdychla jsem si. Projela jsem Instagram svých přátel z Kalifornie a smutný úsměv mi přelétl přes rty. Za toho půl roku, co jsem se s nimi neviděla se stalo dost věcí. Má nejlepší kamarádka Meghan otěhotněla a připravovala s přítelem svatbu. Stejně tak pár dalších se chystalo uzavřít manželství, nebo si našli druhou polovičku. Přála jsem jim to, byla jsem za ně skutečně šťastná, jen...nikdy jsem si pořádně neuvědomila, jak čas s touhle prací utíká. A až v posledních pár týdnech mi to došlo. Už jsem neměla možnost být matka nebo se vdát a mohla jsem si za to sama. Svůj život jsem vždycky pokládala na druhé místo a takhle to dopadlo. Asi jsem si to zasloužila. Čas strávený s Johnnyho dětmi mě usvědčil v tom, že asi ještě nejsem tak úplně smířená s tím, že budu bezdětná. Problém byl, že mé srdce patřilo Johnnymu a takové věci jsem po něm už nemohla chtít, obzvláště ne poté, co jsme to spolu probírali. A ještě ke všemu jsme se rozešli.

„Camille?"

Jackův tichý hlas ode dveří mě probral z myšlenek. Nuceně jsem se na něj usmála a gestem ruky mu naznačila, aby nestál mezi rámem a došel za mnou.

„Potřebuješ něco, broučku?" zeptala jsem se slabě.

„Ne, jenom jsem..." nadechl se a poté si mě prohlížel se skousnutým spodním rtem a lehce svraštěným obočím asi minutu. „Jsi v pořádku?"

Mávla jsem rukou a uchechtla se bez humoru.

„Ale to nic, jdi spát," mávla jsem rukou. Jack to však neudělal a místo toho se posadil ke mně na postel. Starostlivě mě skenoval pohledem a pak udělal něco, co bych od něj nečekala. Ukazováčkem mi hbitě odhrnul pramen vlasů z obličeje a naklonil hlavu na stranu.

„To táta, viď? Nebo ti snad Lily řekla něco ošklivého?"

„Ne, to vůbec ne. Přemýšlela jsem nad takovými...hloupostmi, víš. Nedělej si s tím starosti," pousmála jsem, ale spodní ret se mi viditelně rozklepal. Jack si toho musel všimnout, protože zakroutil hlavou a přitáhl mě k sobě do objetí. Byl urostlý, takže jsem se cítila jako kdybych byla u Johnnyho. Hlava mi spočívala na jeho hrudi a snažila jsem se ze všech sil nebrečet.

„Hele, bude to fajn, jo? Přísahám, že bude líp, Camille. Nechápu to, co náš táta uděl-ty pláčeš? Můj bože, ne, prosím neplakej," vyhrkl a zněl zmateně. Asi netušil, jak se má v takové situaci zachovat.

„O to nejde," popotáhla jsem, „ztratila jsem svůj život, Jacku."

„Nerozumím," řekl pomalu a cítila jsem, jak mi konečky prstů hladí záda.

„Vždycky jsem se snažila být úspěšná v práci. Nechtěla jsem selhat, věnovala jsem tomu všechen svůj čas. Zapomněla jsem na to, že mi přibývají roky a že nebudu mladá navždycky. Už nebudu mít tu rodinu, po které jsem jako malá toužila. Je to-je to prostě-"

„Ale co to povídáš," pravil jemně až mě z toho zabolelo srdce, „ještě pořád můžeš. Není ti čtyřicet, proboha. Byla bys úžasná matka, myslím to vážně."

Slzy se mi koulely po jeho tričku jako perly a roztřeseně jsem se nadechla, abych mohla promluvit.

„Ale já miluju tvého otce, nechápeš to," zavzlykala jsem zoufale a sevřela ho pevněji, „není to správné a i kdyby mi donesl truhlu plnou šperků, tak mu neodpustím. Jen prostě....bolí to a chybí mi i přesto, co mi udělal."