CELEBRITY & LAWYER | Jomille

~𝐋𝐨𝐧𝐝𝐨𝐧 𝐢𝐬 𝐥𝐨𝐧𝐞𝐥𝐲 𝐰𝐢𝐭𝐡𝐨𝐮𝐭 𝐲𝐨𝐮~

Pohled Camille ♡

Po sbalení svých zbylých věcí jsem odnesla kufr ke dveřím a dlouze vydechla. Musela jsem přiznat, že mi tohle místo bude chybět. Prošla jsem si celý Johnnyho dům a zastavila se v obýváku, kde měly viset dva obrazy s mou podobiznou. Teď se jejich počet zvýšil o jeden navíc. Jackovo dílo se až neskutečně podobalo tomu, co vytvořil jeho táta. Nekontrolovatelně jsem vyprskla smíchy, protože jejich obývák byl vyzdoben mými hlavami, takže už to začínalo vypadat jako nějaká svatyně.

„Nad čím přemýšlíš, má drahá?" ozval se příchozí Malcolm. Zavrtěla jsem hlavou a unaveně ji položila na jeho rameno.

„Jen jsem si naposledy chtěla prohlédnout ty obrazy," usmála jsem se.

„Jsi si jistá, že chceš odletět?" zeptal se vážně.

„Musím. Budeš mi moc chybět," zamumlala jsem a obtočila jednu ruku kolem jeho trupu.

„Ty mně taky, dítě," řekl nazpět a hlas mu jakoby praskl uprostřed věta. Vzhlédla jsem k němu a povšimla si, jak otírá slzy do rukávu. Tiše jsem se zachichotala a odtáhla se.

„Pořád se mi nelíbí, že tam zůstaneš beze mě," popotáhl se smutným úsměvem.

„Nemůžeš se přeci neustále potulovat za mnou. Napíšu ti hned, co dorazím, slibuju."

Pokýval hlavou a znovu mě sevřel. Vydechla jsem do jeho hrudi a oči mi zabloudily k jednomu konkrétnímu portrétu. Johnny mě na něm zachytil s úsměvem, který jsem poslední dobou postrádala čím dál víc. Částečně za to mohla jeho nepřítomnost, ale také mé vlastní starosti. Vyhlídka na Londýn se mi docela zamlouvala a být opět v práci mě duchem vracelo do normálního života bez popularity.

„Camille odlétá ještě dnes?" vyhrkl splašeně Jack, jenž scházel schody tak rychle, že jsem se strachovala, aby nespadl.

„Ne, zítra," oznámil Malcolm, „jen si už nachystala věci."

„Aha," zamrkal mladý Depp a klidněji přešel k nám.

„Netvařte se tak pohřebně, určitě se uvidíme," nadhodila jsem nevydařeným veselým tónem.

„Jo, ale to bude trvat věčnost," povzdychl si Jack a poškrábal se na zátylku. Malcolm si mezitím nepříjemně odkašlal a prohlásil, že to možná tak dlouho trvat nebude. Přišlo mi, jako kdyby věděl něco víc než já, ale neptala jsem se.

„Neměj strach, Jacku. Tohle není naposled," konejšila jsem ho.

„Těšíš se do Londýna, Camille?" zeptal se.

„Docela ano, i když musím uznat, že vaše nepřítomnost mě bude pronásledovat na každém kroku," přiznala jsem. „Kde je vlastně tvoje sestra?"

„Nah, má prý důležitý hovor," mávl rukou Jack, „vypadá to, že se s Lily taky vrátíme domů po tom, co odcestuješ."

„Cože?" zamrkal Malcolm v údivu. „A co já? To tu mám zůstat s Jackem, který mi za celý den neřekne nic jiného kromě štěkání?"

„Jack je náhodou rozkošný společník," oponovala jsem, „ten mi bude taky scházet."

„Bude tu prázdno, snad se Johnny rozhodne, že přijede dřív," řekl s očima přilepenýma ke stropu. Zaslechla jsem Jackovo pochybovačné odfrknutí.

„Nebo by se nemusel vracet vůbec," ucedil, „stejně s sebou přivede tu blonďatou krysu."

„Hloupost," kroutil hlavou Malcolm, „nevíš, jak to bylo."