CELEBRITY & LAWYER | Jomille

~𝐜𝐚𝐥𝐥 𝐦𝐞 𝐛𝐚𝐛𝐲𝐝𝐨𝐥𝐥~

Pohled Camille ♡

V šoku jsem se otočila ke dveřím. Paralyzovaná s vykulenýma očima a zaraženým dechem jsem hleděla na Brada. Ani v těch nejčernějších představách jsem si teď nedokázala vybavit, co se bude dít v následujících minutách.

„Jsi pořád stejně krásná," špitl a sjel mě pohledem. Nenápadně jsem si odkašlala, protože mi nebylo příjemné, jakým způsobem zírá na mou postavu. Jeho světlé oči se zastavily na mých a rty se mu stočily do malého úsměvu.

„Nepřišel jsem, abych ti nějak ublížil. Chci se jen usmířit," protáhl líně a popošel blíže ke mně. Kdyby za mnou nebylo umyvadlo, nahodila bych zpátečku, jenže nebylo kam. Bála jsem se, šíleně jsem se třásla a nadávala jsem si v duchu za to, že jsem o něm nepověděla Malcolmovi.

„Cami, ty se mě bojíš," svraštil obočí a natáhl dlaň k mé tváři. Hlava mi instinktivně ucukla do strany. Nevěřila jsem jedinému slovo, co vypustil z těch proklatých úst. Rozhodně nechtěl být jen kamarád a navíc bych mu nikdy neodpustila jeho hrubé chování.

„Nedotýkej se mě a zmiz," sykla jsem bez známky jakékoli emoce. Uslyšela jsem krátký povzdech a pak krok dozadu. Trochu jsem zvedla pohled a letmo mu koukla do obličeje. Dolní ret měl ohrnutý a vypadalo to, že nad něčím usilovně přemýšlí.

„Já vím, že jsi s ním šťastná. Věř, že jsem za to rád," začal pomalu, „ale vzpomeň si na to, kolik krásných věcí jsme spolu zažili. Nikdy na to nezapomenu..."

„Já zase nezapomenu na to, jak jsi mě uhodil," opáčila jsem. Brad se ušklíbnul, avšak hned na to měl v obličeji ublíženou grimasu. Pomalu jsem začínala nabírat odvahu se mu postavit, i když má křehká ženská síla by ho asi neskolila.

„Byla to chyba, já vím," zakroutil hlavou a opřel se o kabinku záchodu, „jen ti chci říct, že až si najde v Británii někoho lepšího, tak nechci, aby ses trápila. Vždyť víš, jaký on je. Znáš ho líp než kdokoli jiný, Camille," řekl a podíval se na mě vševědoucím pohledem, „nejsi pitomá a bojíš se, že se vyspí s jinou."

Záporně jsem vrtěla hlavou do stran po celou dobu jeho monologu. Nebyla to pravda. Johnny mě miloval z celého srdce. Ano, nebyl dokonalý, ale to přece nikdo. Znala jsem nějaké jeho drobné nesrovnalosti z minulosti, jenže nehodlala jsem k nim přihlížet, protože jsem jej znala jako člověka osobně.

„Proč mi říkáš takové věci," pozdvihla jsem obočí. Asi jsem ho pobavila, když se dal do smíchu.

„Abych tě ochránil? Ty si myslíš, jak je to nemožné, jenomže ve skutečnosti se právě teď může plazit po nějaké ženské a roztahovat jí nohy. Prober se sakra, je to Johnny Depp, jsi jenom jeho hrací panenka. Vztahy mu nejdou, má rád mladé maso a taky-"

„Jdi pryč, prosím tě. Nevíš, co mluvíš a neurážej přede mnou Johnnyho," přimhouřila jsem oči. Nenechala jsem ho domluvit z jednoho prostého důvodu - snažil se mě přesvědčit, že on je lepší. Zase.

„Jak myslíš, Camille. Mám ale pocit, že brzy zjistíš, kdo měl pravdu," zašklebil se, naposled si mě prohlédl od hlavy až k patě a dal se na odchod. Podezřívavě jsem sledovala, jak uvolněně jde a bylo až zvláštní, že se o mou přízeň tolik nesnažil. Každopádně mi spadl kámen ze srdce a hlava nepříjemně pulzovala. Pomalu jsem vylezla ze záchodu na prázdnou chodbu a opět se pořádně rozhlédla. Když byl vzduch čistý, vrátila jsem se do kanceláře, kde už netrpělivě čekal Malcolm a viditelně se mu ulevilo, jakmile mě spatřil.

„Už jsem tě chtěl jít hledat," usmál se a uvolnil mi židli. Svalila jsem se na ni jako pytel brambor a provinile koukla na bodyguarda.

„Musím ti povědět něco důležitého..." nadechla jsem se a pomalu mu vylíčila celou situaci. Během toho se mu v obličeji střídalo mnoho grimas - překvapená, naštvaná, a dokonce i ublížená.