CELEBRITY & LAWYER | Jomille

~𝐬𝐡𝐞'𝐬 𝐭𝐡𝐞 𝐨𝐧𝐞~

Pohled Johnnyho ♡

„Au!"

„Kdyby ses pořád tolik nevrtěl, nebolelo by to," chichotala se Camille.

„Proč jsem na tohle vůbec přistoupil?" zeptal jsem se sám sebe.

„Protože mě miluješ," odpověděla a políbila mě zezadu na líčko. Situace, ve které jsme se nacházeli byla komická, ale zčásti i roztomilá. Byli jsme spolu na posteli, já seděl a Camille klečela za mými zády. V jedné ruce držela hřeben, v druhé gumičku a dělala mi z vlasů culíčky. Přesně takhle jsme si užívali našeho času společně. Začalo to tedy tím, že jsem Camille ukazoval album mých dětí, kde byly ještě malí. A právě v tom albu se našla fotografie, na které mi čtyřletá Lily Rose plete copánky. No a pak...jsme se dostali k tomuto.

„Nikdy bych neřekla, že budeš mít ve svých letech tak dobré vlasy, Johnny," uznala Camille a utáhla mi culík.

„Já taky ne, co máš z toho. Ale nezvykej si, česací hlava ze mě opravdu nebude," varoval jsem ji dopředu, protože jsem měl nemilý dojem, že si to hraní s mými vlasy nějak oblíbila.

„Au! To bolelo, andílku."

„Promiň, když já si to chci natrénovat. Moje neteř má dva a půl roku a už má dost vlásků na různé účesy. Takže si to cvičím na tobě, můj milý, aby ji to potom nebolelo. Dlouho jsem ji neviděla a nechci být za neschopnou tetu až se potkáme," zakňučela. Otočil jsem se na ni a přidrzle se usmál.

„Camille, naznačuješ, že by tě pak nemusela mít ráda?" zeptal jsem se. Prudce zavrtěla hlavou a odložila gumičky s hřebenem vedle sebe.

„Je to moje štěstí, miluju ji jako vlastní. Na světě není nikdo koho bych milovala víc, zbožňuju ji," zazubila se. Také jsem se neubránil úsměvu, protože milovala děti stejně jako já. Ovšem pak jsem se více zaměřil na její slova a radost mě naoko přešla.

„Takže svou neteř vlastně miluješ víc než mě. To zabolelo, poklade."

Rychle zamrkala a okamžitě začala protestovat. Hrál jsem uraženého ještě chvilku, poněvadž její divadýlko mě bavilo, ale pak jsem toho musel nechat a zasmál jsem se.

„Ty tvoje vtípky mě přivedou do hrobu!" pokárala mě.

„No to bych byl velice nerad," protáhl jsem dramaticky a políbil ji na koutek rtu. Pousmála se, vlezla mi do klína a prohlédla si mě.

„Copak?"

„Ale nic," prohodila s širokým úsměvem a pohrávala si s culíčky.

„Užíváš si to, co? Musím vypadat směšně," uchechtnul jsem se. Zavrtěla hlavou, přičemž mi vlasy pomalu vracela do původního stavu. Položil jsem ruce na její boky a spokojeně pozoroval, jak se soustředí na rozplétání gumiček.

„Jsi tak krásná," pověděl jsem šeptem a zabořil jí svůj obličej mezi prsa, „budeš mi šíleně scházet. Neucítím tu květinovou vůni bílých růží, vlasy, a zvuk tvého andělského hlasu, který mi vybojoval svobodu."

„Johnny, červenám se," řekla sladce, vrazila mi prsty do vlasů a masírovala mou těžkou hlavu.

„Mmm, to je dobře, poklade. Musím si tě užít dokud můžu," mumlal jsem a líbnul ji na hrudní kost. Pevně jsem držel její boky, jako by to bylo naposled, co ji mám takhle u sebe. Najednou mě přepadl pocit prázdnoty a strachu. Moje Camille tu měla zůstat beze mě dva měsíce. Mohlo se jí něco stát, což mi okamžitě vnuklo nápad, že tady s ní nechám Malcolma. Problém ovšem byl, že Camille by neocenila mít někoho pořád za zadkem.