CELEBRITY & LAWYER | Jomille

~𝐈 𝐨𝐧𝐥𝐲 𝐦𝐢𝐬𝐬 𝐲𝐨𝐮 𝐰𝐡𝐞𝐧 𝐈 𝐨𝐩𝐞𝐧 𝐦𝐲 𝐞𝐲𝐞𝐬~

Pohled Camille ♡

V den verdiktu jsem byla napjatější než struna. Všichni seděli na svých místech a čekali na verdikt poroty. Nervózně jsem se otáčela na židli vedle Bena, na místě, kde obvykle sedával Johnny.

„To bude dobré, Camille," utěšoval mě Ben s malým úsměvem a rukou přejížděl po mých zádech. Polkla jsem knedlík v krku, zakývala hlavou a moje oči bezdůvodně šlehaly ke dveřím, odkud vcházel Johnny. Ze rtů se mi vydral tichý povzdech. Chyběl mi tady. Jeho psychická podpora, vůně, úsměv, vše tu scházelo a přivádělo mě to do ještě větších rozpaků.

„Tohle je nekonečné," zamumlala jsem. Ruka mi automaticky vystřelila k čelu, aby z něj otřela drobné korálky potu.

„Souhlasím," přitakal můj kolega a upravoval si kravatu. Letmo jsem se podívala na stranu Amber a jejích právníků. Tvářili se neutrálně, což mohlo být dobré, ale i špatné znamení.

Říkala jsem si, jak vysoká je pravděpodobnost na to, aby vyhrála. Johnny měl na své straně tolik svědků a důkazů o tom, že ta blondýna lže. Musela jsem věřit, a hlavně doufat.

„Vypadá to, že už to bude začínat," řekla Jessica, a její poznámka byla s největší pravděpodobností mířena na Sama. Soudkyně Penny začala promlouvat k porotě a mně už se automaticky třely dlaně o sebe.
Přistihla jsem Bena, jak mě čas od času kontroluje pohledem a pak se soustředí na výklad poroty.

Bylo to napínavé až do konce. Chvilkami jsem myslela, že zkolabuju. Šíleně jsem se potila a oči mi neklidně putovaly po síni. Nesnažila jsem se ani zakrývat, že jsem nervózní, ale nakonec to stálo za to, obzvláště ve chvíli, kdy se porota shodla na tom, že je Johnny nevinný.

„Dokázala jsi to," zašeptal spokojeně Ben a krátce mi stiskl ruku. Můj svět se zastavil a srdce absolutně nevědělo, jak má reagovat. Byla jsem v šoku. Všechny obavy ze mě opadaly jako listí ze stromů.

Soudkyně nám na závěr poděkovala za účast a trpělivost a soud oficiálně skončil.
V ten moment náš právnický tým dohnaly emoce. Jessica padla Samovi okolo krku a já ještě pár sekund zpracovávala, co se stalo. Pak mi vystřelila ruka k ústům a slzy vytryskly z očí. Johnny vyhrál a měl konečně život, jaký si každý muž zasloužil.

Natáhla jsem ruce k Benovi, abych ho mohla obejmout. Mezitím nás vyfotil fotograf, jenž postával vzadu mezi lidmi.

„Dobrá práce!" zvolal Ben k všem a šel poplácat po zádech Andrewa. Usmívala jsem se jako blbec a plakala. Najednou se kolem mě obmotaly ženské paže a hladily má záda.

„Byla jsi skvělá, Camille," zubila se Stephanie. Ostatní z týmu se k ní připojili, což mě dojalo ještě víc. Nechápala jsem, proč chválili jenom mě. Byla to zásluha všech, nejen moje. Letmo jsem objala každého z týmu a zastavila se u Jessicy, která mi okamžitě nabídla svou náruč. Celá rozklepaná jsem si zakryla dlaněmi obličej a schoulila se k ní jako malé dítě.

„Jak svobodně se teď asi musí Johnny cítit," zašeptala mi u ucha, „hodně jsi pro něj udělala."

Nic jsem na to neřekla, jen jsem se snažila vnímat, co se děje okolo. Moji kolegové si gratulovali navzájem a objímali se jako jedna velká rodina.

„Pojďme to zavolat Johnnymu," navrhl se zářivým úsměvem Ben. Opustila jsem teplou náruč Jessicy a připojila se k ostatním, kteří s ním bouřlivě souhlasili. Ještě jsem ale potřebovala udělat jednu věc. Pootočila jsem hlavu k Amber a jejímu týmu. Její výraz si budu muset pamatovat. Tvářila se smutně, ale v očích jí hořely plameny. Chtěla jsem otočit hlavu zpátky, ale pak si mé bystré oko všimlo ještě něčeho jiného.