CELEBRITY & LAWYER | Jomille

~𝐈 𝐰𝐚𝐧𝐧𝐚 𝐤𝐢𝐬𝐬 𝐲𝐨𝐮~

Pohled Johnnyho ♡

„Jak to jako myslíš sakra!" řval jsem na Seana do telefonu a nervózně chodil po kuchyni s cigaretou mezi prsty.

„Omdlela!? Ublížili jí!? Nebudu klidný, chápeš! Okamžitě je sem přivez!" lamentoval jsem vztekle. Moje nervy byly pocuchané a sám o sobě jsem byl dost podrážděný. Sean byl totiž na cestě ke mně domů s vyděšenou Jessicou a Camille, o které jsem ani pořádně nevěděl, jak na tom zdravotně je. Je to zhruba půl hodiny, co mu Jessica volala a sotva srozumitelně hovořila do telefonu. Ihned jsem se ho ptal o co jde, a když mi to řekl, moje tělo polil studený pot. Chtěl jsem jet s ním, ale nedovolil mi to, protože by to prý mohlo mít špatný dopad na můj soud.
Jenže já v tu chvíli kašlal na nějaký soud, chtěl jsem vidět Camille v pořádku. Sean mě teda nakonec donutil zůstat tady a jel tam sám.

„Seane, pak mi všechno řekneš, teď na to nemám nervy. Jsou obě v pořádku?" zeptal jsem se a potáhl z cigarety. Málem jsem se zadusil, když mi řekl, že tvář Camille vypadá pohmožděně a Jessica má odřené koleno s lokty.

„Který kretén," plivl jsem, „mi sahá na právničku!"

Sean mě po telefonu všemožně uklidňoval, a když to nijak nešlo, prostě mi to ten blbeček položil! Nahlas jsem zaklel a čekal až před domem zastaví černý Cadillac. Trvalo to dlouho, nekonečně dlouho než jsem v té inkoustové tmě spatřil světla od auta. Okamžitě jsem sešel schody dolů, vyhodil cigaretu do popelníku a prudce otevřel dveře. Sean akorát vylezl z vozu a otvíral Jessice. Pak jí podal ruku, aby mohla vystoupit a zamumlal něco, čemu jsem nerozuměl. Prvně si mě nevšimli, ale když jsem se k nim svižně rozešel a moje kroky se ozývaly po štěrkové cestě, zároveň otočili hlavy ke mně.

„Johnny, já-"

„To že jsi mi típnul hovor," vztyčil jsem prst a zamračil se, „dořešíme potom." Obrátil jsem se na Jessicu. „Jsi v pořádku?"

Rychle pokývala hlavou a krátce mě objala.

„Udělala jsi dobře, že jsi zavolala Seanovi," pověděl jsem bez emocí a sehnul se k otevřeným dveřím auta, abych nakoukl dovnitř. Očima jsem hledal svoji právničku. Byla ale tma, moc jsem toho neviděl, takže jsem vlezl do auta a rozsvítil světlo. Jakmile se mé oči přizpůsobily ostrému záření, mohl jsem přeletět pohledem po prostoru. A pak jsem ji uviděl. Ležela na dvou sedadlech a barva její pleti vypadala nezdravě.

„Kde jste to do prdele byly," zavrčel jsem a studoval její zdeformovanou tvář.

„Camille chtěla do baru...no, to je jedno," vykoktala Jessica a hrála si s prsty. Podezřívavě jsem pozdvihl obočí, ale nic jsem neřekl, pouze zakroutil hlavou. Poté jsem otočil hlavu k Seanovi a Jessice.

„Odnesu ji nahoru," rozhodl jsem. Sean se mě chystal zarazit, ale když jsem po něm hodil vražedný pohled, zavřel pusu a vedl Jessicu dovnitř. Spokojeně jsem se zašklebil, jenže můj chvilkový dobrý pocit zmizel stejně rychle, jako se objevil, protože se mé oči opět přesunuly na Camille.

„Tak jo, holka," zamumlal jsem a trochu si k ní přidřepl, abych ji mohl vzít do náruče a bezpečně vytáhnout z auta. „Co ti to udělali Bože," zabědoval jsem a opatrně ji vzal k sobě. Byla jako peříčko. Upravil jsem si ji v náručí a ve svatebním stylu nesl domů. Připadal jsem si klidnější, když byla u mě. Její víčka zůstávala zavřená, rty lehce pootevřené a hruď se jí pravidelně zvedala.

Šel jsem přes obývák až k sobě do ložnice, u které postával Sean a rychle zamrkal, jakmile mě s ní uviděl.

„Ehm, myslíš, že je vhodné ji mít u sebe?" zeptal se a já se usmál.