Poslední přání: Příliš příležitostí!

Prequel k V. kapitole

„Vaše káva, ma'am," řekne služebná a položí tácek se šálkem kávy, ještě miskou čehosi a květiny na stolek vedle trůnu, na kterém stojí neznámá žena. Trůn se nachází v potemněné místnosti, do které neproudí tolik slunečního svitu. Spolu s těmahle dvěma ženami se v, pravděpodobně, trůnním sále nachází i dalších jedenáct osob, ze kterých lze spatřit pouze jejich siluety. „Děkuji," řekne žena sedící na trnovém trůně a vezme si z tácku květinu. Je to modrá růže s zamrzlým květem. Žena k ní přičuchne a nasaje její vůni. „Jaká to nádherná vůně této chladné růže," libuje si nad aromatem, který růže vypouští. Pak odloží růži zpět na tácek a povstane. „Vážení, děkuji, že jste sem dneska dorazili," přivítá žena - říkejme jí královna, abychom ji od ostatních rozlišili - všech jedenáct lidí ve svém paláci. „Sešli jsme se tady dnes proto, abych vám pověděla o jisté skupině lidí," pronese k nim a zase se posadí. „Jedná se o vskutku zajímavou skupinu. Jsou to čtyři lidé, ale dva z nich nás vůbec zajímat nemusejí. Těmi zbylými jsou princezna Království dobra, Avindra z rodu Guts, a vyšší šlechtic Viarnar Joronin," prozradí jim. „To je vskutku zajímavá kombinace," špitne si někdo ve skupince jedenácti lidí. „Ano," povzdechne si královna a pozvedne misku s medem, který si nalije do kafe. „Už je nějakou dobu sleduji, ti dva si našli zajímavé kamarádky," vezme si šálek s kávou a usrkne si. „Káva s medem, nejlepší vynález našeho světa," libuje si nad svou kávou. „Tak o co teda jde?" je někdo v publiku netrpělivý. „Chápu, nepřišli jste sem, abyste mě sledovali u toho, jak si popíjím svoji výbornou kávu. Řeknu to narovinu. Rozhodla jsem se, že je zničíme," řekne chladným až mrazivým hlasem. „Ale proč?" nechápe jeden z jedenácti lidí. „Prostě jen tak, nelíbí se mi. Všichni jsou tak arogantní. Oni si snad myslí, že jsou hlavními postavami nějakého příběhu, nějaké knížky či co," odpoví. Někteří si začnou tiše špitat, ne-li dokonce pomlouvat. „Ale no tak," je svými nejlepšími znechucená královna, „nebuďte tak vážní. Bude prdel aspoň." Z jedenácti lidí předstoupí jedna žena, opět se zbytečně dlouhými vlasy. „Tsuki?" pobídne k mluvě předstoupenou ženu. „Má paní, už je nějakou dobu taktéž sleduji. Bohužel ale vypadají nějak silně," řekne žena a u toho klečí. „Proto jsem svolala vás. Svojí elitní jednu DD, Dvanáctka drsňáků. To právě vy mi pomůžete se jich zbavit," oznámí jim královna. „Dvanáct? Ale nás je jen jedenáct," řekne někdo v publiku. „Tady jenom. Dvanáctý je můj manžel," vysvětlí někomu. „A můj manžel už vyrazil na lov. Je mi z vás nejvěrnější, a tak dostal tu poctu mít příležitost je zničit jako první," řekne královna a ďábelsky se zasměje.

·Pos—Přá—Pří—Pří!·
— Poslední přání: Příliš příležitostí! —

— Prequel k V. kapitole —
·Seznamte se: Dvanáctka drsňáků·