Poslední přání: Příliš příležitostí!

Prequel k IX. kapitole

„Vaše káva, ma'am," řekne služebná a položí tácek se šálkem kávy na stolek vedle trůnu tajemné královny. „A kde je jako med?" řekne lehce nevrlým hlasem. „Omlouvám se," potupně se služebná ukloní, „hned vám ho přinesu," řekne a vyběhne z trůnního sálu. Královna na svou služebnou jen nevěřícně kouká. Co za služebnictvo to v dnešní době je? Nehoráznost. Pak se královna podívá na skupinku jedenácti lidí, členů skupiny Dvanáctka drsňáků. „Můj manžel se ještě nevrátil?" prohodí směrem ke skupince. „Ne, zatím ne," dostane se k ní odpověď a ze skupinky se ozývají různé špitavé hlasy. „Zvláštní," královna se na chvíli zamyslí, „co se asi mohlo stát?" Do sálu se vrátí zpět služebná s táckem novým, na kterým nese nádobu s medem. „No to to trvalo," povzdechne si královna ještě jednou nad neschopností svého služebnictva a nádobu si převezme. Její obsah následně přeleje do šálku s kávou, lžičkou to promíchá a usrkne si. „Už jsem vám říkala, jak je káva s medem skvělá?" pochutná si na svém nápoji královna. „Už nejméně čtyři sta šedesát osmkrát," ozve se z davu jedenácti lidí. „Tak vám to tedy říkám po čtyři sta šedesáté deváté," řekne posměšně královna, a ačkoliv nechtěně, odloží svůj šálek kávy na stoleček. „Nuže," zvedne se ze svého trůnu a pohlédne směrem na členy Dvanáctky drsňáků, „dnes jsme se tu sešli, abych vám oznámila, že guilda Knihovnomolů bohužel stále existuje a je každým dnem silnější a silnější. Nevím, jak se jim to povedlo, ale podařilo se jim splnit S++-tier misi!" „S++-tier?" „Jak je to možné?" „Nezvyklé!" ozývá se z davu. „Ano, vskutku nezvyklé," přikývne královna, „proto musíme jednat. Dřív než se stanou ještě silnějšími!" Z davu se ozývá odhodlané jásání zničit pár náhodných lidí. Královna se opět usadí na trůn. „Bohužel jsem ale v příběhu antagonistka, nikoliv protagonistka, takže bohužel nepřichází v úvahu dělat rozumná rozhodnutí." Hodí si nohu přes nohu. „Takže, namísto toho, abychom šli všichni najednou je zničit, pošlu jen jednoho z vás, aby si s nimi poradil," podívá se směrem na Dvanáctku drsňáku a královsky modře se jí zablýskne oko, „nějaký dobrovolník?" Dav chvilku váhá, ale nakonec z něho vystoupí žena se zbytečně dlouhými vlasy, která s královnou mluvila již v jejím prvním výskytu. „Tsuki?" pobídne ji královna k mluvení. „Vaše Veličenstvo, zničit je půjdu já, pokud mohu," řekne Tsuki v pokloně. „Výborně," zaraduje se královna. „Zničím celou tu guildu a nakonec..." na chvíli se odmlčí, „nakonec i zjistím, co se stalo s Vaším manželem." Královna se pousměje. „Nuže dobrá, Tsuki, máš mé požehnání vydat se do toho zapadákova Nazisubarashi a vlastní silou ty náhodné lidi zničit!" „Děkuji," vzpřímí se Tsuki, „slibuji, že je nebudu šetřit." Začne zářit stříbrným světlem. Její zbytečně dlouhé fialkové vlasy se změní v krátké stříbřité vlasy, černé šaty, co nosí, se změní v moderní oblečení s modrou růží na triku, a její korunka zmizí úplně. Na oči si nasadí okuláry. Pak zmizí v záři měsíce. „To bys neměla," řekne královna tiše na její odchod, přičichne ke své oblíbené zmrzlé růži a opět si usrkne své kávy s medem. „Káva s medem, jak já ji miluji."

·Pos—Přá—Pří—Pří!·
— Poslední přání: Příliš příležitostí! —

— Prequel k IX. kapitole —
·Východ měsíce·