Poslední přání: Příliš příležitostí!

Kapitola VIII.

Je krásného slunečního rána a Avindra, vyspinkaná do růžova, konečně vstává. Hluboce zívne, zmáhavě se protáhne, zastele si postel a převlékne se do svého každodenního outfitu. Vyleze ze své nepříliš prostorné komnaty – malého pokojíčku v základně guildy – a jde vzbudit všechny ostatní členy Knihovnomolů. K jejímu překvapení jsou však první tři pokoje, do kterých vtrhne, prázdné. Zvláštní, pomyslí si pro sebe, ale pak se plácne do čela. „Já jsem taková baka, však Viarnar a Alex šli na lov a Ivo má první den v nové práci. Zajímalo by mě, co asi dělá," říká si pro sebe nahlas a míří do čtvrtého pokoje, pokoje Emy. Opatrně otevře se slovy „Vstávej, Emíšku!" dveře a vtrhne dovnitř. „C-co?" je zaskočená z toho, co vidí. Spatří, jak je Ema natáhlá přes postel a vedle ní je vysypaný kilogram různých prášků. „E-Emo?" zkouší princezna na svoji kamarádku mluvit a pak do ní nepatrně šťouchne. Ema nereaguje a ani nedýchá. Avindře se do slz natlačí oči, nebo tak nějak, a hned na to začne křičet: „ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!" Po nepatrné chvilce do pokoje vběhnou ustaraní Viarnar a Alex, kteří se mezitím vrátili z lovu, a spatří Avindru, jak plaká nad mrtvým tělem Emy VII. „To už je zase mrtvá?" z nějakého důvodu se diví Alex. „Nechápu, proč nad ní brečíš, Avindro," pohodí rukama jakoby se nic nedělo Viarnar, „však ji tady stejně za chvíli budeme muset znovu trpět." Alex jen přikývne. „To ty nikdy nemůžeš pochopit!" křikne na zloděje bojovnice, „ale tuhle Emu jsem měla ze všech Em nejradši!" Alex zakroutí očima a Viarnar rukama gestikuluje, že je Avindra úplně blbá. Pak oba odejdou a nechají tam Avindru se vybrečet.

„To už je zase čas?" ozve se povědomý hlas v již velmi povědomé božské kruhové místnosti. „Né, ty né," je do breku Emě, protože se to už zase děje. „Hmm," pobrukne si trochu smutně povědomá postava v rudém, „a já už věřila, že jsem tě viděla naposledy." „V to jsem taky doufala," zamumlá si pro sebe opět mrtvá třináctka. „Ale vydržela jsi vlastně docela dlouho," posadí se Magma na svůj tefrový trůn a sáhne pro svůj kalendář, do kterého nahlédne. „Naposledy jsi tu byla... před dvěma týdny. Tohle je tvůj osobní rekord, gratuluji," řekne nepříliš nažhavená bohyně a sarkasticky začne tleskat. „M-možná kdybys mě už konečně nechala umřít!" začne plakat Ema, protože si již nadále nepřeje žít. Magma jen zamlaská. „Kdyby sis už konečně uvědomila, co vlastně chceš," poví Emě. „Já vím, co chci! Chci umřít!" brání se Ema, avšak marně. Magma se jen upřímně od srdíčka zasměje: „Hahaha, já z tebe vybouchnu. Říkáš, že chceš umřít, přičemž i v tom jsi vybíravá." „Co tím myslíš?" nechápe třináctiletá dívka. „No ve svém předešlém.. nebo v předpředešlém, už nevím, už se mi to plete, jsi si nepřála zemřít kvůli hmyzu," vysvětluje bohyně lávy. „Jo," vzpomene si Ema. „Místo toho sis zvolila utonutí," je z toho Magma lehce vyhaslá.

„To bylo tak jednoduché!" pochvaluje se Avindra po úspěšném splnění S++-tier mise. „Drž hubu," okřikne ji Viarnar. „A to jako proč? Však jsem toho udělala z vás všech nejvíc!" trochu nepřímo se mu princeznička vysmívá. „Udělala jsi úplné hovno a zároveň jsi udělala úplně všechno, ale stejně jsi udělala úplně hovno," trochu se do toho zloděj zamotal. „Díky, že jste nás tam nechaly, svině," přidá se k Viarnarovi i Alex. „Jo, mé Černozy se poprvé nezahoupaly," začne plakat Ivo. „Černozy?" nechápe ani Avindra, ani Viarnar a ani Alex. „Tak jsem se rozhodl pojmenovat mé černé kozy, je to tak kratší" vysvětluje černá elfka. „Ach tak," vážně přitaká hlavou Viarnar. Jenom Ema VI. se do diskuzí nepřipojuje, jen pokukuje kolem a hledá dokonalou příležitost se zabít. Nakonec se jí tak podaří, zrovna když přechází přes most vedoucí přes řeku. „A víte vy co?" osloví své kamarády Ema a všichni se na ní ohlédnou s pohledem, jakože proč zas otravuje. „Sbohem!" řekne Ema a skočí z mostu do řeky, ve které se utopí.