Poslední přání: Příliš příležitostí!

Kapitola XVIII.

·Pos—Přá—Pří—Pří!·
— Poslední přání: Příliš příležitostí! —

— Kapitola XVIII. —
·Válečné příběhy, část první·

~ Příběh A: Mobilizace ~
·Autor: Milkomobil·

Čtverek, 27. červejúl roku 1427 po revoluci. Druhý den války s Biastagem. Dnes po celém státě začíná hromadná mobilizace. Mobilizují všichni muži od věku patnácti let do padesáti let. Toto ale platí jenom pro lidi, elfové a trpaslíci musí narukovat všichni bez výjimky. Jde přece o podřadnou rasu. Je otevřená severní fronta, cílová destinace většiny vojáků. Kromě nich tam také míří sám Jeho Veličenstvo král Sextus Saturninus I., guilda Knihovnomolů v čele Její královské Výsosti korunní princezny Avindry z rodu Guts a dokonce i představitel dobrokrálovského náboženství, toho primárního, On, Vyvolený Pandolfo IV.

„Proč ta cesta musí být tak dlouhá?!" plačkuje Ema X. Straširybková. „Drž hubu," okřikne ji Alexander Vestorius, „buď ráda, že nemusíš pěšky. A to jenom díky Avindře!" „Kdybych nebyla těhotná..." přidržuje si své břicho korunní princeznička a tiskne se ke svému muži. „Nemohli jsme vědět, že začne válka, zlato." Spolu s nimi sedí v kočáře i Vilpi a Sepan Mizaludovi, nejnovější členové Knihovnomolů, jen Ivo Stokurev musí jít pěšky za kočárem, protože je černej a ještě ke všemu elf. Cesta na frontu je dlouhá a po třech hodinách zdlouhavého putování konečně končí. Všichni postupně vylezou z kočáru. Nachází se právě ve vojenském táboře, kde se shromažďuje velká část vojska Království dobra. „Drahoušku!" zvolá Sextus Saturninus I., když spatří svou dceru. „Tatínku!" rozeběhne se, ale opatrně, k otci Avindra. Král si prohlédne narostlé břicho své dcery. „No teda, to vypadá, že dítě brzy bude na světě," pyšní se tím, že z něj brzy bude dědeček. „Ano," přikývne Avindra, „škoda jen, že se nenarodí v lepší době." „Neboj se, zlato, tohle bude rychlá válka. Je to jenom hmyz," pohodí nad tím rukou král. Pak se zaměří na ostatní členy guildy. „A jestlipak tohle nejsou tví přátelé z Knihovnomolů, kterým tolik vděčíme za jejich pomoc!" Postupně se přivítá se všemi, Viarnarem, Ivem, Alexem a bratry Mizaludy. „Vítejte! Jsem rád, že jste tady." Radostné setkání naruší až generál Chirigoro Boldu. „Vaše Veličenstvo, schůze může začít." „Výborně," přikývne na generála král, „pojďte. Začíná důležitá porada a já chci, abyste tam jako nejschopnější guilda království byla." Společně se všichni rozejdou do největšího stanu.

Vprostřed stanu leží kulatý stůl, kolem kterého sedí významně vypadající lidé. Mezi nimi sedí například On, Vyvolený Pandolfo IV., který je hlavou náboženství. Sextus a Avindra zasednou vedle sebe, zatímco ostatní z guildy stojí podél zdi. „Tak vás tady všechny vítám," započne jednání král, „v tuto těžkou dobu je důležité, abychom všichni vzájemně spolupracovali, pomáhali si a jednali svižně a efektivně. Proto se nacházíme zrovna tady. Proto jsem tady já, jakožto král Spojených zemí a Království dobra, proto je tady má dcerka, která po mně jednou převezme trůn, proto je tady i Brock Slyde, velevážený chán Büreldekského chanátu, a také je tady také On, Vyvolený Pandolfo IV." Král chce začít mluvit o nějakých důležitých věcech, avšak ho Pandolfo přeruší. „Promiňte," nepatrně si odkašle, „ale proč je tady ta č e r n á věc?" „Myslíte Ivu Stokurevnu, Vaše Svátosti?" povytáhne obočí princeznička. „Co mi má být po tom, jak se tomu nadává. Okamžitě to vyveďte, správně to nemá mít přístup ani na dvacet metrů k vysoce postavěné osobě." „A dost!" nevydrží to Avindra a agresivně se zvedne, „Ivo je má blízká kamarádka a nenechám, aby ji někdo urážel!" Na to se postaví i On, Vyvolený. „Rád bych vás informoval o tom, že ta věc, kterou nazýváte kamarádkou, je černá a ještě ke všemu elf a že takoví by neměli mít v ideálním světě ani právo na život!  A také vás upozorňuji, že jsem výše postavený než vy a tohle vaše ubohé království a že mi nedělá problém vás okamžitě exkomunikovat!" „Poprosím o klid," přeruší jejich potyčku král, načež se oba posadí. „Já půjdu sám, hovado," plivne po Pandolfovi Ivo a odejde. „CO CO CO COOOOOO?" může se z toho posrat Pandolfo, „špína! Tenhle sváteční oděv už nikdy nevyperu!" „Však na vás ta slina ani nedoletěla," říká mu Avindra. „Ale stejně to na mě promluvilo!" má z toho deprese. „No, pokud tedy svolíte, tak budeme pokračovat v našem jednání, neboť máme větší problémy..." navazuje král, přičemž všichni přísedící mínus Pandolfo přikývnou.