Poslední přání: Příliš příležitostí!

Kapitola XIX.

·Pos—Přá—Pří—Pří!·
— Poslední přání: Příliš příležitostí! —

— Kapitola XIX. —
·Válečné příběhy, část druhá·

~ Příběh E: Návrat k místu činu ~
·Autor: Milkomobil·

Čtvrtek, 30. červejúl 1427 po revoluci. Již pátým dnem se válčí. Dnešní i zítřejší den je den bitvy o vesnici Esecuzione. V čele armády stojí i Ema X. Straširybková s Ivou Stokurevnou, které na tuto misi vyslala samotná korunní princezna Království dobra, Avindra. „Už je to tak dávno, co jsme tady byly naposledy," přemýšlí Ivo a prohlíží si vesnici, která dříve byla tak živá, avšak dnes tu z původních vesničanů nezbyl takřka nikdo. „My jsme tady někdy byly?" diví se Ema, „však jsme nikdy Království dobra neopustily ne?" „Přece jsme tady byly kvůli té S++-tier misi, co vzala Avindra," snaží se probudit dávné vzpomínky v Emě. Ta jen zakroutí hlavu, snahy Iva jsou neúspěšné. „Tehdy poprvé zaútočili hmyzáci. Avindra jim zabila královnu." „Jo tóhléé," už si Ema vybavuje, „úplně bych zapomněla, že jsme kvůli tomu byli v Království zla." Vesnice Esecuzione leží na území Království zla, sotva pár mil od hranic Království dobra a Království zla. Dnes však tuto zlokrálovskou vesnici chrání armáda Království dobra, neboť právě tohle království je s Biastagem ve válce. Od téhle vesnice vede koridor přímo do hlavního města státu, a proto nikdo nemůže dopustit, aby tato cesta byla volná. Jsou cítit mírné otřesy, armáda Biastagu musí být již blízko. „Bojíš se?" zeptá se Ivo Emy. „Ne, nebojím," odpoví ji odhodlaně Ema, „z hmyzu strach nemám." „Dokud nejde o pavouky," šťouchne si do ní Ivo. Ema zrudne. „P-pavouci?" znejistí, „myslíš, že tam budou i pavouci?" „Byli i minule, tak proč by nemohli být i teď?" „A-a-ale... já mám z pavouků strach." Náhle je přeruší povědomý ženský hlas. 

„Neboj se," promluví hlas na Emu, „úplnou náhodou vím, jak se pavouků snadno zbavit." „Ale ne..." přeběhne Emě mráz po zádech, když hlas rozpozná. „Zase vy dva?" otočí se směrem za hlasem Ema. „Ne, dnes jsem tu sama," odpoví dívka, kterou Ema zná ze svého soukromého dobrodružství. „Ty ji znáš?" diví se Ivo, že někdo jako Ema má kamarády v tomhle světě. „Bohužel," přikývne Ema, „ale ty ji znáš taky. Taky jsi ji potkal." „Skutečně?" nevybavuje si Ivo. „Skutečně," potvrdí mu naše protagonistka. „Ahoj, Emo, dlouho jsme se neviděly!" poskočí radostí ona dívka. „Jo... velká škoda," řekne velice vážným tónem Emička. „Cožpak nechceš prozradit čtenářům, kdo já jsem? Jak se jmenuji?" poskakuje kolem ní týpka. „Ani ne. A myslím, že je ani nezajímáš," odpoví ji stroze Ema. „Proč bych je nezajímala?" 
„No, dobře, kdo teda jsi?" vloží se do toho Ivo, který se v mezičase nasral. „No přece krásná a jedinečná Sineád Keihäan!" představí se ona holka. „Kdo?" stále si na ni nepamatuje Ivo. „To je ta blbka, co putovala s takovým tím idiotem, co si myslel, že je hlavní postavou," řekne Ema. „Jo, tahle píča!" už si Ivo vybavuje. „Kde ho vůbec máš?" naoko se zajímá Ema. „Ištvána? Toho debila? Opustila jsem ho," odvětí Sineád bezstarostným tónem, „už jsem mu nebyla dost dobrá a tak si začal s tou šlapkou, Phoebe Berry." „Bebe?" rozjasní se Ivovi očka, „to jakože s tou slavnou herečkou?" Sineád přikývne. „Tak jsem se na něho nasrala a prostě odešla. Teď už se konečně nemusím soustředit na to, abych neměla v příběhu více dialogu než on, a jsem zkrátka od něho volná."