Poslední přání: Příliš příležitostí!

Prequel k XVII. kapitole

„Mistře... přišlo povolení od chána," oznamuje tuto zprávu svému pánovi posel. „Hmm, výborně," usrkne si ranního čaje již zešedivělý Mistr a pobídne posla, aby k němu poslal jeho dva syny. Pak povstane ze svého podsedáku a popojde k oknu, z něhož pohlédne na dvůr svého sídla. V jeho výrazu se mísí strach a obavy s jistou otcovskou hrdostí. Dnešní den ho připraví o jeho jediné dva syny.

Po chvilce hlubokého dýchání vyrazí na ten dvůr. Jeho dvě děti tam na něj již netrpělivě čekají. „Děti," pousměje se na ty dva, „to je velký nezvyk... obvykle na vás musím čekat déle, když vás k sobě zavolám." Oba se potutelně zašklebí, jako by už snad tušili, co je čeká. Mistr si toho povšimne, avšak se to snaží zakrýt. „Jak jistě víte, dle prastarých tradicí naší vlasti si každý mladý muž ve věku šestnácti až osmnácti let prochází zkouškou dospělosti, kterou musí za všech okolností splnit, jinak je odsouzen k smrti," říká velmi dramatickým a poutavým tónem, „ale nebojte, to se většinou nestává... většinou," odbočí ze svého monologu nepříliš vážným hlasem, avšak hned pokračuje tóninou původní, „tato zkouška dospělosti je velmi různorodá a volná, většina mladých hochů volí život potulné guildy s přežíváním ve volné přírodě, ale může jít i o vojenskou službu či jiné." Ze své dlouhé z větru plachtící róby vytáhne pergamen s živlovým symbolem. „Napsal mi náš chán, že dostáváte oficiální povolení začít tuto obtížnou zkoušku dospělosti." Oba kluci se začnou nenápadně radovat. Zkouška dospělosti je období, na který se každý malý hoch z Büreldekského chanátu těší. Někteří ho označují za nejlepší léta života, jiní ho považují za poměrně složité období. Ve finále jde ale vždy o něco, na co každý muž vzpomíná. Dnešním dnem začíná zkouška dospělosti jeho dvou synů. Dnešní den ho o syny připraví.

„Než se však půjdete balit," zastaví je otec už v běhu do svých pokojů, „něco tu pro vás mám." Něco tu pro vás mám. Tahle slova dokáží vzbudit pozornost každého kluka. Oba se okamžitě zastaví a netrpělivě vyčkávají, co to bude. Mistr přistoupí ke staršímu z bratrů. „Vilpi," synovo jméno rezonuje krajinou a otec mu předává balík, „předávám ti na tvé cesty mojí zbroj, ve které jsem bojoval ve válce s Královstvím dobra a dovedl národ k dlouho vytouženém míru." Vilpi otevře balík a oslepí ho lesklá zlatá zbroj s červenými ornamenty. „Zbroj je vyrobena ze sopečného zlata vytěženým na sopce Ďáblův hrot. Pomocí ní můžeš zesílit své ohnivé schopnosti na více než je tvé vlastní maximum. Součástí výbavy jsou i dva meče." Vilpi si svůj dar pečlivě prohlíží a pak se svému otci hluboce ukloní. „Děkuji ti, Otče." Mistr přejde k mladšímu z bratrů. „Sepane," pohladí ho po tváři, „ach, ty můj Sepane. Dávej na sebe pozor, nesmíš se za žádnou cenu nechat zlákat zlými lidmi. Důvěřuj, ale prověřuj." Šibalsky ho zatahá za ucho, „a nezlob svého staršího brášku." Ze své róby vytáhne tlustou těžkou knihu, kterou mu podá. „A tohle je pro tebe," Sepan si knihu přebírá, „je to magická kniha země. Jsem si vědom, že ses rozhodl zabývat se zvířaty, ale neměl bys zapomínat na to, kým jsi... tam hluboko v sama sobě." I on se Mistru hluboce ukloní a poděkuje mu. „A teď už běžte. Čeká vás nelehký úkol, avšak pokud budete i nadále držet při sobě a pokud nesejdete ze správné cesty, jsem si jistý, že pro vás bude hračka."

Vilpi i Sepan se vrhnou do svých pokojů, kde si sbalí na cestu. Berou si jen to nejzákladnější a k tomu i svůj dar od otce. Pak se vydávají vstupní branou vstříc novým dobrodružstvím. Mistr jejich odchod sleduje a přeje jim mnoho štěstí. K tomu přihlíží i postarší paní. „Určitě to zvládnou, Azapachu," uklidňuje ho žena. „Já vím, babi," setře otec stékající slzu, „ale když oni jsou tolik mladí a ještě je toho spousta, co se musí naučit." „Když ty jsi odcházel, byl jsi taky tak mladý. Nezapomínej."

·Pos—Přá—Pří—Pří!·
— Poslední přání: Příliš příležitostí! —

— Prequel k XVII. kapitole —
·Mistr Mizalud·