Poslední přání: Příliš příležitostí!

Kapitola XVII.

Knihovnomolové se právě nacházejí na zarostlé louce na kopci s mohutnými ruinami hradu bývalé školy Hepatitties. Proti nim stojí sestry Levi'ja'anno a Levi'ja'nne, členky Dvanáctky drsňáků, ve své děsivé démonské podobě a chystají se s nimi svést boj. „Co budeme dělat?" zeptá se ustrašeně Ema X. Straširybková. „Budeme bojovat, samozřejmě," odpoví ji s jistotou v hlase korunní princezna Avindra z rodu Guts. „Bojovat... to jistě," usměje se nad jejich naivitou starší z dvojčat Levi'ja'nne a mezi svýma rukama vyčaruje temnou kouli. Tu vyhodí mezi členy guildy a všichni okamžitě omdlí. „Tohle je taková nuda," stěžuje si Levi'ja'anno, „vyhrávat bez boje je tak nezáživné. Hlavně chudáci čtenáři, v předešlé kapitole takový cliffhanger, aby se dočkali jediného útoku od nás?" Její starší sestra nad ní jen zakroutí očima.

Ema se po chvilce vzbudí ze svého spánku. „K-kde to jsem?" kouká kolem sebe. Tak počkat, pomyslí si, když se trochu více probudí ze svého bdění. Ema se nachází v mohutném zdobeném stanu. „Emo!" zjeví se náhle před ní postava v dlouhém hábitu. „Teto Snježano?" diví se naše emočně složitá protagonistka. „Neříkej mi mým pravým jménem!" v očích ženy se probudí silný vztek. „A vůbec?" rudá záře ji začne obklopovat, „co tady zase děláš?!" „Já... já nevím," odpoví ji zmateně Ema. „Podívej," Snježana před sebe natáhne ruce, v nichž se z ničeho vytvaruje zrcadlo, „takhle vypadá nikdo." Ema v zrcadle pozoruje sama sebe. „Na rozdíl ode mě jsi naprostá NULA! Co ty jsi kdy dokázala?" pokračuje ve svém diktátu Ona, Vyvolená Bohénie Exclusivia Chosenia I. Božská a Pobožná, „já jsem tomuhle světu dokázala pomoci mnohonásobně více než ty. Založila jsem vlastní náboženství. Vynalezla jsem spoustu světoznámých vynálezů. A ty? Nic!" Emičce pomalu vlhnou oči. „Ani zabít ses nedokázala." „Podívejte jak vypadá úplný hovno," zjeví se vedle Oné, Vyvolené další Ona, Vyvolená, „naprosté nic," objeví se další, „takové lůzy v tomhle světě nemají místo," objevují se další a další Oné, Vyvolené, dokud neobklíčí Emu v kruhu. „Co po mně chcete?!" snaží se Ema bránit. „Měla bys zemřít." „Nikdo tě nemá rád." „Umři a skonči v zapomnění!" Ema, zakryvši si oči dlaněmi, se rychle schoulí do klubíčka.
„Zab se. Zab se. ZAB SE!"

„Pospěš si, zlato!" utíkají spolu manželé Viarnar Joronin a Avindra po pustém bojišti posázeným mrtvými těly. „Snažím se," odpovídá mu Avindra a mírně přidá do kroku. Pak se silným bolestivým výkřikem zastaví. „Co se děje?" strachuje se o svou milou VIarnar. „N-nemůžu," hrubě vydejchává Avindra a přidržuje si při tom břicho, „už je to tady!" „Teď nemůžeme zastavit, Avi, nebo nás doženou!" snaží se ji přesvědčit Viarnar k dalšímu běhu. Avindra si však lehne na zem. „Mé břicho..." s hrůzou v očích Avindra sleduje, jak se její těhotenské břicho víc a víc nafoukává. „P-praskne!" strachuje se o vlastní život a o život svého dítěte korunní princezna Království dobra. „Tady jsou!" doženou manžele temné postavy, „okamžitě je zabte!" Musím ochránit svou rodinu, říká si pro sebe Viarnar a hodlá se všem těm tajemným postavám postavit. „Jejich hlavy se budou vyjímat na kůlech našich hradeb!" tasí siluety své zbraně. „D-drahý!" vykřikne znovu Avindra. Viarnar se za ní ohlédne. Avindřino břicho už je dvojnásobně větší než samotná Avindra. „P-pomoz mi... p-prosím!" říká princeznička z posledních sil. Pak její břicho exploduje. „NÉ!" Okolí zčerná. Viarnar se připlazí k bezvládnému tělu Avindry. „Zlato!" tře s ní ze strany na stranu ve snaze se jí probudit, „ty nesmíš zemřít!" Napravo od Viarnara se zjeví poloprůhledná královna Sextilia Porca z rodu Porca. „Viarnare... co jsi to provedl?" zeptá se ho zděšeně. „Já... já..." nemá zloděj slov. „Zklamal jsi mě, Viarnare," odsoudí ho Její Veličenstvo chladným rázným hlasem, „jako otec jsi zcela selhal. Nedokázal jsi zachránit vlastní ženu ani dítě!" Se slzami v očích Viarnar pohlédne na svou manželku, které se podaří naposledy otevřít oči. „D-drahý..." „Zlato!" Nad tělem Avindry se zjeví poloprůhledný král Sextus Saturninus I. „Zklamala jsi mě, Avindro," praví král stejným tónem jako jeho žena svému vlastnímu zeti, „selhala jsi jako budoucí královna. Nedokázala jsi na svět přivést dědice trůnu a ochránit tak nástupnickou linii!"
„ZKLAMALI JSTE NÁS OBA!"