„Utíkejte, kdo můžete!" ozývá se celou vesnicí. Nad, hned na pohled, potemnělou vesnicí se stahují ještě temnější mračna. „Co se děje?!" nechápou vesničané. Krátce na to přiběhne do vesnice udýchaný mladík, který má za sebou několik mil běhu. „Blíží se," opře se o svá kolena mladík a snaží se vydýchat. Z davu zmatených a nabručených z vyrušení občanů této tajemné obce vystoupí žena, která je pravděpodobně představenou. „Kdo se blíží?" zeptá se ho. „Oni!"
Vesničané nad ním jen mávnou svýma rukama a rozejdou se. Vrátí se ke svým rozdělaným činnostem, jako by se nic nestalo, a pokračují v nich. Pokračují v nich do doby, dokud do vesnice nevtrhne celá armáda nechutných hmyzáků. „C-co jsou zač?" ptá se nepříjemná ženská, která byla mezi prvníma, kdo nad mladíkem varujícím před zkázou pokroutila oči a odešla. „To jsou oni, už jsou tady! Už je pozdě!" vyjekne mladík a hrůzou z toho, co se bude dít, omdlí.
Hmyzáci se pustí do obyvatel vesnice. Nejsou vybíraví, jdou po všech – po lidech, elfech, démonech... – na rasy nehledí. Jdou po všem, co není jejich druhu. Jejich útok probíhá tak, že naběhnou na oběť tak, aby nebylo vidět nic z jich samotných, jen hmyzáci. A pak nastane hostina. Umírající vesničané naříkají v bolestech, když je hmyzáci zaživa požívají. Dokud po nich nezbude zhola nic.
Rychlí a pozorní mající tendence přežít o útěk se snaží. „Musíme rychle do Gongsanmeosjin, jedině tam dokážeme najít pomoc a pohromu zastavit!" zvolá jeden z prchajících lidí. To se ale bohužel většině nepovede. Jen šťastlivci přežijí, a že jich není mnoho...
Začíná nový věk...
Století temna...
·Pos—Přá—Pří—Pří!·
— Poslední přání: Příliš příležitostí! —
— Prequel k VII. kapitole —
·Cosi hmyzího v království zlém·
ČTEŠ
Poslední přání: Příliš příležitostí!
HumorPřáli jste si někdy přejít po smrti do jiného světa? No, Ema Straširybková ne. Ema je citově složitá a komplikovaná dívka, ostatně jako všechny v jejím věku (je jí 13 let), která se jednoho dne rozhodne skoncovat se svým životem. Ale věci tak úplně...
