Lví král ~příběh Naly

19. Lovkyně

Uplynulo několik dní...

Slunce už vystoupilo na oblohu .
Nala se probudila . Chtěla se protáhnout . Když to ale zkusila, narazila hlavou do stěny .

,,Už zase? Ten den mi dnes ale začíná !” pomyslela si.

Zamžourala očima a zkusila se po druhé protáhnout . To už se jí povedlo . Jenže jedna myšlenka jí vylekala . ,,Ach né, vždyť jsem se vzbudila pozdě!”

(Nala obvykle na lekce chodila s kamarády . Učila je Sarafina a Sarabi . Chodila ale dřív než vyšlo slunce . Dřív než se vzbudily hyeny a ostatní . Sarafina a Sarabi na ně vždycky čekaly před vchodem do jeskyně . Lvíčata co se vzbudila stejně jak ony, mohli jít čekat s nimi . Lvíčata co vstala později, musela proběhnout okolo hyen . Matky by to svým lvíčatům neudělaly . Při téhle vládě ale museli svá lvíčata nějak naučit se těm hyenám vyhnout .)

V jeskyni už byla jen jedna lvice . A to, její matka . Ta seděla kousek od ní a pozorovala ji . Nala se na Sarafinu otočila a vykulila oči .

,,Zdá se že sis trochu přispala !” řekla pobaveně Sarafina .
,,Promiň mami, já...”
,,To nevadí Nalo, dneska už výcvik není !”

Nala byla nadšená, ale nemohla tomu uvěřit . To se už opravdu naučila, vše co jako lvíče musela umět ?

,,Výcvic už není ?” divila se Nala .
,,Ne ! Vždyť... Plížit se ke kořisti umíš. Vycítit jí taky umíš... A tak dále . Všechno ses naučila !”

Nala byla ještě trochu zmatená a ospalá . Nevěřila , že už může lovit se lvicemi !

,,Kde jsou všichni, mami ?”
,,Už jdou lovit, Nalo ! Čeká se jen na tebe . Tak už pojď !” dopověděla Sarafina .

Zvedla se a odešla ven z jeskyně . Nala ji následovala . Obě si všimli že už smečka odchází . Rychle je doběhli . Sarafina oznámila Sarabi, že už Nala přišla . Sarabi se podívala na Nalu a pak se otočila .

,,Smečko, cítím tu buvoly !” zvolala Sarabi . ,, Následujte mě !”

Lvice šli po stopě . Nala se propletla mezi davem lvic až ke svým kamarádům .

,,Ahoj !” pozdravila je Nala .
Lvíčata jí také pozdravily .
,,Těšíš se až budeme lovit, Nalo ?” zeptala se Kula .
Nala jí radostně odpověděla že ano .

Lvíčata si spolu povídala o výcviku a o tom jak se těší až budou nahánět kořist . Pak zas mlčela .

Od té doby co se stal Scar králem se lvíčata spolu moc nebavila . Všechno hraní od té doby skončilo a to kvůli nebezpečí .

Po chvíly se z dálky začalo ozývat bučení a dupání kopyt .

,,Támhle !”
,,Támhle !”
řeklo si několik lvic mezi sebou .

Opravdu, před nimi bylo obrovské stádo buvolů . Nala nikdy nic takového neviděla a ostatní lvíčata taky ne .

Buvoly byly tak velikánský . Byla to taková černá armáda . Nale z toho přejel mráz po zádech .
Taková velká zvířata a budou to muset lovit ! Nala začala být trochu nervózní. Když byla menší snila o tom jak si uloví takovou kořist větší než ona sama . Teť by se ale raději vrátila domů .

,,Neboj se, buvoly jsou tupá zvířata . Stačí když se jim budeš vyhýbat !” řekla jí jedna lvice, která ucítila její strach .

Nala se snažila uklidnit . Říkala si pořád v hlavě : ,,Hlavně se nebát ! Už nesahám mámě po kotníky . Už nejsem malá !”
Nala už opravdu nebyla malá . Byla tak dvakrát větší než předtím . Teť byla připravená na lov .

Sarabi dala znamení .
Smečka se v řadě plížila ke stádu . Břicho u země , tlapa za tlapou . Nakonec jedna nedočkavá lvice vyběhla a splašila stádo . Jmenovala se Isla – lvice která hlídala lvíčata . Buvoly začaly utíkat . Ta lvice co je vyplašila se přikrčila v trávě . Pokaždé když před ní vyběhl buvol, tak mu skočila do cesty . Někteří buvoly se jí vyhnuly . Jiní zas zaútočili a pak se zas připojili ke stádu .
Isla při každém skoku vytasila drápy a odhalila zuby .

Zbytek smečky utíkal za ní . Když Nala běžela, najednou přišla o ten strach .

Mezi tím Isla plašila buvoly, dokud jeden nevybočil a nezaútočil na ni . Přesně tohle chtěla celá smečka . Jeden buvol musel vybočit ze stáda .

Lvice Isla se začala hned bránit . Skočila buvolovi na záda a začala do něho rýt zuby a drápy .

Smečka zrychlila aby stihla lvici pomoct v čas . Pak se na toho buvola lvice vrhnuly .
Jen lvíčata byla trochu opožděná .

Všechna se dívala jak lvice bojují . Sarabi vysela buvolovi na krku a snažila se ho jako ostatní lvice, skolit k zemi . Nala se podívala na svou matku . Ta vysela buvolovi přez rameno a kousala ho do hřbetu .

Tojo se odvážil a přeběhl buvolovi přes cestu . Buvol ho chtěl nabrat na rohy . Tojo se vyhnul a buvol se tak oddálil od stáda .

Toho se všimla i ostatní lvíčata . Tak to šla udělat také .

Nala vběhla buvolovi před oči . Buvol se rozzuřil a vrhnul se na ni rohy . Nala uskočila . Buvol se na ni vrhl znova . Tentokrát buvolovi skočila na hlavu a chytla se mu zuby za kůži a pak za hřbet . Buvol začal máchat hlavou ze strany na stranu až Nalu setřásl .

Nala vstala a nestihla se vzpamatovat . To zvíře mávlo hlavou . Rohy buvola se blížily k Nale . Ta se nemohla ještě vzpamatovat . Na poslední chvíli zavřela oči . Pak ucítila prudký naráz .

Byl to ten bůvol ? Je tohle její smrt ? Když letěla vzduchem, pootevřela oko . Uviděla Sarafinu jak odtrhla tlamu od zvířete a dívá se na ni . Ani to nebyla chvilka a cítila pod zády drsnou zem . Kousek po té zemi přejela .
Necítila žádné krvácení . Jen naráz do zad a do hrudi  .

Pomalu otevřela oko . Koukla na stranu . Viděla jak se buvol hroutí na zem . Pak na druhou . Vedle sebe viděla stát Malku . Hlavu měl skloněnou k zemi . Tvář a rameno měl odřené a zašpiněné půdou .

Malka otočil hlavu k Nale .
,,Malko ?” špitla Nala .,,Tys mě zachránil...”
Zvedla se a podívala se mu do očí .,,Děkuju ti moc, nikdy ti to nezapomenu !”dopověděla Nala a pousmála se .
,,Jo !” souhlasil Malka a běžel za smečkou .

Nala taky . Museli ještě pomoct s lovem .
Když to zvíře zabili, stádo už bylo pryč .

,,Najeste se všichni, než přijdou hyeny !” rozkázala Sarabi a pustila se do jídla .

Všichni začaly úlovek radostně hltat . Za chvíli se začaly ozývat hyení houkání a štěkot .
Smečka se bleskurychle umyla a utíkala zpět na Lví skálu .