Lví král ~příběh Naly

33. Vše se mění

Když smečka celou Naly ulovenou antilopu snědla, Nala si sedla kousek od jeskyně. Olizovala si srst, kterou měla od krve z antilopy.

Byla zklamaná. Myslela jsem že bude na mě pyšná. Zajímala se ale víc o Mheetua.
Pořád nemohla dostat z hlavy, Sarafinu reakci na úlovek.
~
,,Výborně Nalo," zazněl Sarafin hlas. Ona byla úplně bez zájmu. Hned se po svém krátkém rozhovoru začala zase starat o Mheetua.
~

Nala si pak lehla a rozhlížela se po té ošklivé krajině Lví říše.

Dál od ní uviděla procházet asi šest nějakých koček. Vstala aby si je prohlédla. Ty kočky byly šťíhlé. Měly dlouhé nohy. Celá jejich srst byla pokryta tmavými skvrnami. Jejich dlouhé ocasy byly taky skvrnité. A jejich hlava... Vypadalo to jako by jim z očí vytekla černá voda a až k tlamě jim zanechala tmavou stopu.

Nala hned poznala o jaké šelmy šlo. Celá koalice mladých gepardů se procházela blízko skály. Nala se přikrčila aby nebyla moc vidět. Jeden z gepardů totiž větřil a švihal oháňkou ze strany na stranu. Naštěstí si Naly nevšiml a ani své přátele nevaroval. Raději je následoval.

Určitě jdou opustit Lví říši a hledat si své území někde úplně jinde.
Povzdechla si.

Najednou za sebou uslyšela krůčky. Vstala celá nazlobená.
,,Mheetu," zavrčela. ,,Copak nevidíš, že si tady vyčítám jak je můj život ubohý? "
Mheetu vykulil oči. ,,Proč, Nalo?"

,,Tak asi přemýšlej. Jakmile jsi se narodil, máma začala mít zájem jen o tebe." řekla pravdu, která jí tak mrzela. ,,Snad si viděl její reakci, když jsem přinesla tu gazelu? Zajímáš jí jen ty." Poslední větu řekla tak hrubě, že se Mheetuovi zježila srst.

,,Promiň, Nalo..." Mheetu zněl, jako by se měl rozplakat. Nala uviděla hrůzu v jeho očích. Nepřestala vrčet, dokud si neuvědomila... Co to vlastně dělám? On přece nemůže za to, že je malý. Žádné lvíče nemůže přežít bez péče své matky.

Sklopila uši a vzdychla. ,,Haaah... Ty přece za to nemůžeš, Mheetu."

Lvíček už otevíral tlamu ale Nala ho zastavila. ,,Máma se o mě taky starala. Já... Tvoje vina, že se o mě máma nezajímá, to není. Promiň."

Mheetu, který při celém jejím proslovu měl oči otevřené dokořán a uši napřímené, přikývl. ,,Je mi líto, že kvůli mě jsi mámě ukradená. Nevěděl jsem jak se cítíš."
,,V pořádku, bratříčku." Nala mu ulízla srst na temeni.

Teď se chová nějak jinak... Ráno to ale bude ten Mheetu, takový jaký byl vždycky. Předpokládala.

,,Nalo," oslovil ji. ,,Takhle to tady vypadalo vždycky? Proč Scar nerozhodl, ať jdeme pryč."

Nala si lehla a zadívala se do dálky. ,,Ne," zavrtěla hlavou a zasnila se. ,,Kdysi to tu bylo nádherné. Rostla tu vysoká tráva. Napajedla byla celá naplněná vodou. Před Lví skálou se pásla stáda. Zpívali tu ptáci..."

Mheetu si sedl k jejímu boku. ,,Jakto že se to tu celé změnilo?" zajímal se malý lvíček.
,,Máma ti to neřekla, viď?" Nala začala vyprávět. ,,Kdysi tu býval král Mufasa. On a Sarabi měli syna Simbu. Simba býval můj kamarád. Jednou někam Simba a Mufasa odešli.
Pak se Scar vrátil se zprávou že oba jsou... mrtví." Nale bylo těžko když to slovo vyslovila. ,,Scar se stal králem, protože byl Mufasův bratr. Přivedl sem hyeny. Všechno se tu zhoršilo.

Kdysi tu bývalo hodně trávy; tahle skoro mizí. Pod skálou se pásla stáda; teď jsou ale daleko, protože je loví hyeny. Napajedla bývala plná vody; teď začala celá vysichat.

Hyeny nezajímá koloběh života. Zabíjejí i když nejsou hladové."

,,Aha... Scar je fakt hrozný král." zavrčel Mheetu. ,,Nenávidím hyeny. Nemůžu si kvůli nim hrát bez dozoru."

Nala přikývla. Podívala se ještě na koalici gepardů, kteří stály už dál. Oni sebou něco táhly. Nala chtěla vědět co to je, a tak se snažila nasát ten pach. Mheetu taky.

Jídlo... došlo Nale.

Gepardi odcházely. Co? Oni tu kořist jen tak nechají ležet? Asi jí nechtějí.

,,Nalo," vyjekl Mheetu. ,,Vezmeme ten jejich úlovek naší smečce?"
Nale se sbíhaly sliny. ,,Sice jsme už jedli, ale možná to není zas tak špatný nápad."

Mheetu její odpověď bral jako ano. Postavil se a už si to mířil na to místo.
Nala hned za ním.

,,Potichu Mheetu,"
Plížily se ke kořisti. Když kní došli, Nala zjistila že je to nedojedená antilopa. Táhla jí trávou. Najednou uslyšela hlas.

,,HEJ, TO JE NAŠE KOŘIST!" Byl to jeden z gepardů. Stáli tak devět skoků od nich.
Byli to ale gepardi a ti jsou dost rychlí.

Jako na povel se Nala s Mheetuem rozeběhli ke Lví skále. Tu kořist nechali na zemi, protože s ní by je gepardi dohnali lehko. ,

,,Mheetu, utíkej jak nejrychleji můžeš ." vyjekla Nala.
On neodpovídal. Hnal se za Nalou a vyděšeně pištěl.

Země se Nale míhala pod nohama. Vítr jí foukal nepříjemně do obličeje. Oběhla jeden strom. Přeskočila padlou větev. Stačily asi čtyři skoky a byla by u Lví skály.

,,Mheetu, nechytí nás." volala šťastně na lvíčka. Otočila se za sebe. ,,Mheetu...?"

On za ní neběžel. Nala se zastavila. Mheetu... Její bráška. Ležel asi sedm lvích délek od ní a ječel strachy. Po jeho tlapce, kterou si právě zranil stékala krev. Snažil se vstát. Tlamičku měl rozevřenou dokořán a z očí mu stékaly slzy strachu. Štíhlá těla gepardů se ve zvířeném prachu k němu blížila.
,,Nalo! NALO!" ječel strachy.

Nala nezaváhala ani na vteřinu a rozběhla se k němu jak nejrychleji mohla.
Před Mheetuem zabrzdila a chytla ho do tlamy. Tři kroky od ní se hnaly gepardi. Ten, který byl k Nale nejblíže, po ní chtěl seknout drápy. Nala se mu naštěstí vyhla. S Mheetuem v tlamě se už blížila ke skále.

Stejně jako Nale, skvrnitým šelmám také docházely síly. Když Nala uslyšela jejich zoufalé nadávky, ulevilo se jí.

,,Jen si uteč, ty náfuko!" ,,Dali jsme ti šanci, ty chlupatý šneku!" ,,Ještě jednou a je z tebe žrádlo pro supy!" Gepardi už odcházeli.

Nala položila Mheetua na zem. Málem by se jí podlomily nohy únavou. To už nikdy neudělám, přísahala.

,,Nalo, promiň že mě taková hloupá věc vůbec napadla." zakňučel Mheetu. Nala zavrtěla hlavou. ,,Sama jsem ti to odsouhlasila, Mheetu. Udělala jsem chybu i já. Už se to ale opakovat nebude!"

Mheetu kní přišel a zabořil čumáček do její srsti. ,,Já vím. Děkuju ti za záchranu. Mám tě rád, sestřičko."

Nala sklopila uši a olízla mu tvář. ,,Já tebe taky."

Najednou zapomněla na všechny špatné věci, kterými jí Mheetu naštval. Už to nebyl ten nevychovaný a namyšlený lvíček. Ta honička s gepardy mu ukázala, že si má své sestry vážit. Zachránila mu totiž život.

Proč vlastně tam tu kořist jen tak nechali? napadlo Nalu. Bylo to schválně? Nějaká past?... Mohli si všimnout Mheetua a... Přejel jí mráz po zádech. Chtěly se pořádně najíst...
Do země zaryla drápy na přední tlapě. Jestli se něco takového bude opakovat, NEDOVOLÍM JIM TO!

Na obrázku: nahoře Mheetu
dole gepard
❤️❤️❤️
Zatím se mějte

Vaše123kockajj