Lví král ~příběh Naly

34. Dospívají

~~~~~~~~~~
Měsíce ubíhaly. Nala a její přátelé byly čím dál starší. Malkovi, Tojovi a Chumvimu krk obrostl krásnou hřívou. Kula, Nala, Tama a Cora byly silnější a větší.
Jak stárly, všechno se měnilo. Místo řek a napajedel Lví říší protékaly úzké pramínky vody, které se těžko hledaly. Země byla ošklivá a rozpraskaná. A když nebyla tráva, nebyly žádní býložravci. Smečky žily o hladu. Živili se častěji mršinami.
...

Nala seděla před Lví skálou. Pozorovala smečku silných lvů, Skywarpovu.
Kam to jdou?
Ti lvi byli dost daleko. Na lov to zrovna nevypadalo.
Že by v téhle pustině už nechtěli žít? Mmm, nepřekvapuje mě.

Měla by se radovat. Do toho se jí ale nechtělo. Pořád tu měla hyeny a Scara...

,,Nalo," přerušil jí v myšlenkách známý hlas.,,Copak je, Coro?" Nala se otočila na šedohnědou lvici. Její noha už byla dávno uzdravená. Srst na stehně jí ale oddělovala ošklivá jizva.
,,Už se stmívá, vrať se do jeskyně než začnou hyeny řádit."
,,Ano," Nala vstala a přátelsky se Coře otřela o rameno.

Obě hubené lvice se tiše vrátili ke smečce. Hyeny si jich nevšímali. Možná byly hladové, ale taky moc líné. Jen vrčení, které vycházelo z jejich hrdel lvicím jasně říkalo, ať se u nich moc nezdržují.

Cora se ztratila za Lví skálou. (Sarabiny smečka už v jeskyni dávno nespala. Teď tam byl totiž Scar, jeho družina a někdy také hyeny.)
Nala se ještě otočila na Skywarpovu smečku. V dálce vypadali jako mravenci. Vrhla na ně přísný pohled.

Najednou ucítila že se k ní někdo blíží. Podle pachu zjistila že to byl Malka. Mladý lev se zlatou srstí a tmavou hřívou si k ní sednul. V tlamě držel krásnou květinu.
Nala udiveně zastřihala ušima. Nezajímalo jí kde tu rostlinu našel ale... Proč mi jí dává?..

,,Nalo, to je pro tebe." zavrněl. Se sklopenýma ušima jí květinu položil k tlapám a podíval se jí do očí.
,,Našel... jsem jí růst kousek od Lví skály a napadlo mě jestli... by se ti nelíbila."
,,Je moc krásná, Malko ale... proč jí dáváš zrovna mě?" ptala se nechápavě.
Malka teď vypadal drobet zklamaně.
,,No, víš Nalo...Jsi úžasná lvice. Neznám nikoho lepšího než jsi ty. Já... Chtěl jsem ti říct že tě mám moc rád."

Konečně to ze sebe vysoukal a šlo vidět že má z toho trochu radost. Chtěl se jí otřít o krk.
Nala se od něj co co nejněžněji odtáhla.

Skoro nevěděla co teď říct.
,,Promiň, Malko. Nemiluju tě tak moc jako ty mě. Pro mě jsi byl a vždy budeš jen kamarád." Potom co to dořekla jí polilo horko.
Nala si všimla jak Malku zavalila vlna zklamání.
,,Jen kamarád? Aha... Promiň." Pohled upřel někam na kamennou zem.
Nala se snažila zabránit jeho smutku. ,,Skvělý kamarád. Ten z nejlepších."

Malka otočil svou hlavu s černou hřívou k Nale. ,,Vážně...?" špitl s menším úsměvem.
,,Určitě." Nala se k němu přiblížila a čelem se kamarádsky otřela o to jeho. Když se ho dotkla, ucítila že sebou trhl, proto se asi po tří vteřinách od něho odtrhla.

Podívala se mu do obličeje, jak zareagoval; díval se... Nala ani nevěděla jestli na ní a na tváři mu hrál poloviční úsměv.
,,Tak jo, Nalo, budeme jen - teda pořád kamarádi."

Otočil se a šel někam za skálu. Nale přišlo, že ho asi urazila. Proč jsem to udělala... Neměla jinak ale co říct. Opravdu Malku milovala jen jako kamaráda. Byla sice zklamaná, ale taky v menším šoku. Nic takového od Malky nečekala.

Chvíli o tom přemýšlela. Mám za ním dojít a říct mu že ho taky miluju,aby nebyl smutný. Ne! Jen by jsem lhala - jemu by to přineslo štěstí, ale mě ne. Měla bych za ním dojít a říct mu aby se s tím netrápil.

Udělala pár kroků, s tím že za Malkou půjde. V hlavě jí probleskla jeho poslední věta než šel pryč. ,,Tak jo, Nalo, budeme jen - teda pořád kamarádi."
Představovala si ten odpor, který v sobě on skrýval, když to řekl.

Prošla okolo několika kamenů a zjistila že Malka je asi tři její délky před ní. Uviděla vedle něho oranžovou lvici, Tamu, Naly kamarádku. Mluvila s Malkou. Nala se přikrčila za sluncem vybělenou kostrou buvola, která ležela před ní.
Určitě mluví o mě.

,,...teď jsem sám." naříkal Malka. Tama otevřela tlamu, aby něco namítla.
,,Ano Tamo, mám kupu přátel. Neměl bych vědět co lepšího si přát! Jenže Nalu jsem měl nejradši. Miloval jsem jí." Zvýšil hlas. ,,Řekla že jsem jen její kamarád."

Nala hned posmutněla, když zjistila jak se Malka cítí. Připadalo jí jako by v břiše nesla težký kámen, který jí při každém nádechu škrábal.

,,Cítím se najednou tak osamělý..." Tentokrát to řekl skoro neslyšitelně.
Tama se k němu přitulila a hlavou se otvírala o jeho hruď a vrněla. ,,Ale, Malko... Máš přece mě. Už dávno chci být víc než tvoje kamarádka. Miluju tě."
Malka vykulil oči když se k němu začala lísat. Pak se jí otřel hlavou o její krk. ,,Tamo... Taky tě miluju."

Co tu dělám? To je přece soukromé. Budu dělat že jsem nic neviděla.
Nalu to dost překvapilo. Udiveně na oba zírala. No... Aspoň je šťastný.

Malka s Tamou odcházeli za smečkou. Nala, aby se nedozvěděli že je pozorovala, počkala a po pár minutách šla za smečkou taky.

Za kopci šly vidět už jen poslední paprsky slunce a s tím se ozývalo i houkání, vrčení a chechtání hyen.

Na obrázku v médiích jak teď vypadají lvíčata ze smečky. (Já vím, jsou dospělí, nemůžu je tak už nazývat.) Mheetu mezi nima není, protože ten bude důležitý až v příští kapitole, kde bude taky jeho obrázek.
Dále tu je obrázek Malky a Tamy.
❤️😁🦁
Zatím se mějte

Vaše 123kockajj