Lví král ~příběh Naly

36. Každý musí jít svou cestou

Už se k nim přibližovaly hyeny. Ne, nemůže je nechat aby ho sežraly.

Popadla tělo svého bratra do tlamy. ,,Co to děláš, Nalo?” divila se Sarafina.
,,Nechci aby ho sežrali. Musím ho někam odnést.”
Sarafina na pár vteřin umlkla. ,,...Tak dobře. Je mi jedno jestli se o něj postarají supy, ale hyeny ne.”

Naposledy své lvíče objala a Nala vyrazila na cestu. Věděla kam lvíče dát. To místo je úplně opuštěné. Nikdo tam jen tak nechodí.

Běžela podél trhlin v zemi ve kterých kdysi tekla voda. Všimla si že kousek od ní je nosorožec. Od takovýhle zvířat by se měla držet dál. Šedivé zvíře jednoduše minula.

Už v dálce viděla to místo. Obrovskou trhlinu v zemi. Rokle. Kousek od ní se kdysi pásly pakoně. Po té tragédii, kdy Mufasa zachraňoval Simbu, se tam moc nevyskytovaly.

Před ní bylo několik křoví. Nechtěla si prodlužovat cestu tím že je oběhne. Vzala to rovnou přez ně. To křoví nemělo listy; jen větvičky a trny.

Když jimi proskočila, ucítila na boku ostrou bolest. Lvíče jí málem vypadlo z tlamy. Běžela ale dál.

Když slézala rokli, musela si dát pozor. Jednou jí málem ujela tlapa. Pak skočila na jeden kámen níž, na druhý a...
Spadla na zem takovým žuchnutím, že si málem vyrazila dech. Mheetua v tlamě ale udržela. Podívala se nahoru. Ten kámen byl dost vysoko. Neměla z něj skákat; měla raději slézt.

Procházela roklí a v dálce si všimla něčeho modrého. Lákalo jí se na to podívat. Běžela blíž. Když zjistila co to vlastně je, dost jí to překvapilo. Zrovna na místě, kde dávno ležel mrtvý Mufasa vyrostla květina. Byla krásná, jediná co v rokli rostla.

Nechám ho tady. Položila ho kousek dál od květiny, pod jeden vyčnívající kámen z rokle. Tady ho nenajdou možná ani supi.
Naposledy svému bratrovi olízla srst na čele. ,,Sbohem, Mheetu.” A odešla.

~~druhý den~~
Poslední paprsky slunce se stáhly zpátky za kopce. Přez mraky šla vidět oranžová barva.

Sarabi přičichla k mršině antilopy a odporem potřásla hlavou. ,,Tohle je jediné co dnes sníme.” zavrčela.
Nala nasála pach suchého masa. Cítila ho až na jazyku. Hrozný pach... Ale dala by cokoli, jen aby se po té dlouhé době mohla zase najíst.

Smečka se do mršiny hlasově pustila a Nala s nima. Byla to trochu hořká chuť. Když to spolkla, připadalo jí jako by měla v krku oheň.

Polovinu mršiny vzala Sarabi do tlamy. Musela jí odnést Scarovi. Nic jiného k jídlu ani k lovu nebylo.

Když smečka šla na své místo aby se vyspala, Nala si uvědomila že někdo chybí. Kde je Cora?
Rozhlédla se po smečce.
Kousek od ní stál Malka s Tamou. Dále Chumvi a Tojo a kousek od nich spala Kula. Několik lvic si mezi sebou povídalo. Její matku stále utišovala Sarabi.
Cora ale nikde.

Prošla okolo několika balvanů u skály. ,,Coro?” volala. Určitě šla na lov... Ale beze smečky. Nikdo se neodvažoval chodit v tuhle dobu na lov sám. To kvůli hyenám.
Jestli šla lovit, musela by o tom říct smečce.

Zavětřila a okamžitě jí do čumáku narazil čerstvý pach Cory. ,,U Lví skály není. Šla pryč...”

Nala se rozběhla po jejích stopách.
,,Nalo kam zas běžíš–” ptala se Sarabi, která šla zrovna za ní. Zůstala stát a dívat se kam ta lvice uhání.
Nala si jí ani nevšimla.

Běžela jak nejrychleji mohla. Vítr nesmí smýt její pach, pomyslela si. Už se přibližovala. Když uviděla v měsíčním světle daleko od ní lví postavu, zrychlila.

To je Cora! Co tu dělá? Začala si připravovat co jí řekne. Co tu děláš, Coro? Jestli chceš jít na lov, musíš o tom říct smečce.

Ta lvice v měsíčním světle otočila hlavu a její oči se zaleskly. Okamžitě začala uhánět.
,,Coro!” vykřikla. Lvice před ní se ale nezastavila.

Už jen malý kousek... Skočila po ní, jako by jí lovila. Tlapami jí strhla k zemi. Cora ale sebou mrštně trhla a Nala tak ztratila rovnováhu a obě lvice se okamžitě rvali v klubku.

,,Co to děláš, Coro?! Chtěla jsi přede mnou utéct.” vykřikla Nala, když se střetly tváří v tvář.
Cora se postavila a sklopila uši. ,,Promiň...”
Jak jako ,,promiň”? Ptala se Nala sama sebe.
,,Nechci už tu být.”
Nala chtěla říct ,,proč” slovo ale spolkla, protože jí Cora nenechala mluvit; pokračovala dál. ,,Není tu vůbec žádné jídlo a...a Mheetu....”

Smrt Mheetua je strašná ale... ,,Copak naše přátelství pro tebe nic neznamená. Celá smečka tě má ráda.–”
,,Já vím, Nalo... Ale to jak Scar zabil Mheetua... Co když jednou takhle skončím i já nebo ty; kdokoliv. Scar nás všechny zahubí.”

,,Proto utíkáš? A mě tu takhle necháš? Proč jsi se nešla rozloučit?”
Brala jí vůbec někdy Cora jako kamarádku?

,,...Vím že dělám strašnou věc. Ty a celá smečka jste pro mě hrozně znamenali, ale nechci umřít pod Scarovo drápy jako Mheetu. Byla jsi pro mě tou nejlepší kamarádkou, Nalo. Musíme se ale rozloučit.”

Nala stála nehybně. Srdce jí bušilo jak o závod. Když tu nechce být, tak ať není. Vždyť dělá to nejbezpečnější rozhodnutí; utíká před smrtí.

,,Máš pravdu, Coro. Nedivím se ti. Ani já bych tu nechtěla být. Utéct ale nemůžu, bojím se o matku.
Tak... Snad se ještě někdy uvidíme.” Nalu ovládl smutek a její kamarádku také.
Cora jí přitiskla čumáček na rameno. ,,Sbohem, Nalo.”

Cora se svítáním utíkala do dálek. Nala jí pozorovala.
Bylo jí tak těžko. Měla bych utéct taky? Potřásla hlavou, aby se zbavila té myšlenky. Ne. Musí tu být přece s matkou.
Ještě se ohlédla na Coru. ,,Aspoň je šťastná... Každý musí jít svou cestou.”

~

Když přišla ke smečce, už svítalo.

,,Kde jsi byla a kde je, Cora?” vyjekla Sarabi.
Nala jí rychle odpověděla. ,,Odešla. Už tu nechtěla být.”
,,Aha.” Sarabi sklopila uši. ,,To je mi líto.”

Nala přiběhla k Sarafině a přitiskla se k ní. ,,Ahoj, mami.”
,,Ahoj, Nalo.” taky jí pozdravila a olízla jí láskyplně mezi ušima.

Při vítaní je ale přerušilo tiché cinkání vytažených drápů o kamennou zem a nepřátelský pach. Scar? Co po mě chce?

Vrhla po lvovi s černou hřívou pohrdavý a nepřátelský pohled. On taky...teda ten se takhle tvářil pořád.
,,Nalo,” oslovil jí zavrčením. ,,Přijď dnes ke mě do jeskyně.” S mávající oháňkou se otočil a odešel.

Když jí Scar zmizel z očí, Nala se zděšeně podívala na Sarafinu. ,,Co chce? Něčím jsem ho naštvala?”

Sarafina se nejdřív tvářila stejně udiveně jako Nala. Pak ale potřásla hlavou. Uši měla přitisknuté ke krku a vyceněné zuby se snažila skrýt.
S hlasem plným strachu i starosti jí odpověděla. ,,Nezlobí se na tebe...on...Kvůli něčemu jinému...on... On tě chce za královnu!”

Na obrázku v médiích Cora.

Vaše 123kockajj.